ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Tyto osnovy, ač přijaty v námi navštěvovaných školách, byly realizovány s jiným akcentem
(který uvedeme podrobněji později, při hledání dominantní úrovně seznamu cvičení). I z toho
důvodu se nám Osnovy jeví utopické. Zdají se "přibližovat k dítěti", jak se často říká, a
soustřeďovat se na smysl jazyka pro něj , ale jako by byly formulovány bez větší znalosti jeho
předchozí orální kultury a radikálního zlomu, představovaného grafickou kulturou; její
implicitní přítomnost ve zmíněných pragmatických útvarech nebo ve formách vyprávění není
vnímána. Naučit dítě třeba vyprávět není vůbec snadné a dětská vyprávění nejsou ani
vypointovaná do dramatičnosti, jak si ji většinou představujeme 30 , někdy ani příliš
srozumitelná; někdy se objevující reprodukce "přehráváním"; jakési znovuprožívání je jiného
rejstříku než text, jehož adresát není přítomen- zde by se mělo uvažovat, zda vyprávění
nepředpokládá seznámení se s psanými texty a možná dokonce jejich písemnou produkci 31 .
Analogické platí pro pragmatické útvary jako jednání při střetu zájmů a vedení sporu, kde
nejčastějším kulturním chováním je stereotypní opakování vlastního tvrzení, popírání tvrzení
protivníkova, "trumfování" druhého zavedením jiného tématu nebo osobní výhružka. To
neznamená, že podobné chování nemá být civilizováno, ale otázkou je, zda to lze udělat (a bez
směšného "opičení") v první třídě, a zda tato kultivace nevyžaduje napojení na další momenty
výuky a výchovy (např. na téma pravidel v různých hrách) a na grafickou kulturu samu 32 .
Podobně, vést inteligentní a trochu vypracovanou řeč o uměleckých dílech (1.1.5.
Vyprávění o dojmech a tématech z četby) nedokážou ani maturanti, ani polovina
profesionálních kritiků; věc se ve škole většinou vyčerpá vyjmenováním postav, někdy
ujasněním si příběhu v próze; v poezii si žáci mohou spíše jen mlčky užít rýmů a rytmu, a
nechat si vysvětlit neznámá slova.
Implicitní předpoklad, že čtení/psaní samo o sobě, bez svého vybavení pragmatickou nebo
sebevýrazovou motivací, nemůže děti bavit, není přitom jistý. Podceňuje se jím intelektuální
zajímavost písma a grafické kultury.
Hlavně ale Osnovám chybí jakékoli propojení čtení/psaní na uváděné pragmatické útvary,
přičemž snaha opřít se o literaturu v jejích rozvitějších žánrech také nemůže plně fungovat, jak
jsme právě uvedli. Učitelé jsou pak nuceni vzdát navrhované dorozumívací postupy a
soustředit se na naučení čtení a psaní (neboť to je pro učitele hlavním cílem první třídy) oním
způsobem, který je orientován na centrální místo slabiky (kde významy a struktury vět a textů
nejsou podstatné).
Kdyby autoři osnov chtěli kultivovat jak sebevýraz dítěte a pragmatické globální útvary, tak
naučit číst a psát (aniž by se tyto činnosti odehrávaly na zcela odlišných úrovních), museli by
30 Takto např. znějí školní vyprávění z listopadu na téma "Kdo nám chce říct, co se mu včera stalo
zajímavého":
A: "Já sem byla na chatě a šly sme s maminkou na houby. Viděla sem ještě kytičky, takový krásný." (Velmi
dobrá žákyně.)
B: "Že k nám přišel strejda. Vo půl dvanáctý. Sem nešel do školy, sme si povídali. ("-Tak k vám přišel v
poledne strýc...") -"Né, v noci!" (-"A proč's byl vzhůru?") -"Sme si se strejdou povídali." (-"A tys kvůli tomu
ráno nepřišel do školy?"). (Dobrý žák.)
C: "Já z autobusu sem viděla, jak někdo přejel starou bábu. A řidič se ptal, jestli tam není doktorka."
(-"Říká se, 'starou paní'.") (Premiantka.)
D: "Já sem byla na chatě s babičkou a šli sme na procházku. A mě začly boty. Tak sem šla bosa. Áááápíchl
mě kamínek." (-"Ale to bylo v létě, ne?") (Dobrá žákyně.)
31 K. Santlerová (1995, s. 39) résumuje Amonašviliho metodu uvědomělého vypravování, metodu autora,
který se opírá o Vygotského odlišení psané a mluvené řeči a vede děti k tomu, aby připravené kartičky s
napsanými slovy vyprávění odkládaly do krabiček.
32 Kdybychom takové zcivilizování popsali z hlediska vrstev, jež je odmítají a nadávají osobám, jako jsou
autoři Osnov nebo my jakožto školní etnografové, na vojně např. do "ingoustů", pak jde o to, zavřít děti ke
knížkám, dokud jim nezeslábne zrak a nezačnou se bát prát kvůli brejlím- pak jsou v odpovídající dispozici na
zdvořilé a věcné spory.
107