ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Ve druhém stádiu se písmena otáčejí dolů, ale tak, že jsou zradlově obrácena. Toto přemístění
svrchu dolů má být analogií odstavení od kojení. Je uskutečněno za pomoci otce (tedy už
vstupujeme do oidipského komplexu), kterého dítě jednak miluje, jednak se obává z jeho
strany kastrace, střídající kastrační úzkost z matky v předchozí pozici. Stranové obrácení
písmen odpovídá imitaci v zrcadle či napodobování druhého (imitace nepřipadala v úvahu v
transitivismu, kdy se každý pohyb dělá pro pohled Druhého), které v jiných pohybech také
běžně (např. u reálného zrcadla) uskutečňujeme obráceně. Některá písmena zde mívají
totemickou hodnotu otcova jména a ta také mají být podle Pommierovy spekulace možná
obracena z horní polohy do dolní jako první, zatímco jiná zůstávají ještě v horním pásmu
matky. Fóbická valence začne mizet ve slabikovém a později slovním spojování písmen- ale
nová potíž se objevuje s tabu, vyplývajícím z přání smrti, adresovaném totemu.
V médiu kresby se fóbie objevuje už uvnitř plochy papíru, bojem či válkou přinejmenším
dvou postav, zlé a dobré, zločince, gangstera, terminátora a četníka, vojáka (včetně moderních
galaktických podob), námětem jejichž souboje má být podle autora jednak ono již
nezobrazované tělo z prvního stádia, jednak ambivalence s otcem v této fázi oidipského
komplexu. Dítě by se zde údajně nejraději identifikovalo se zločincem, ale láska k otci mu brání
zvítězit- při vítězství by navíc spadlo do původní úzkosti z matky.
Na následující kresbě obtěžují poletující "hovada" (ovádi) "pána", kterého "zabíjí obluda",
zatímco "kostra zvedá dřevo". Pozoruhodné, nad rámec dost běžných témat souboje, jsou zde
popisky s velikostí aktérů a jejich věkem. (Obrázek pochází z 2. třídy, od nadprůměrně
inteligentního, nakonec i školsky úspěšného chlapce, který byl v 1. třídě spíše nesmělý a
bázlivý.)
167