ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Vynechme držení pera a přistupme k tahu. Ten musí být lehký, nesmí se "tlačit", do papíru
"rýt": sublimovaný, duchovní pohyb ruky je opakem hrubého proniknutí do materiálu, neboť je
distancovaným kladením tvarů, jejichž materiálnost se destiluje spíše v potravu oka než
hmatající ruky. Ne že by určitý fyziologický přítlak neexistoval: podle Pence se tahy od sebe
nahoru provádějí slaběji a tahy k sobě dolů silněji- pozoruhodné ale je, že dříve, při psaní s tzv.
ostrými pery (současná jsou nazývána "kuličkovými") byl tento rozdíl kontrolován, učiněn
záměrným a systematickým a přeložen do vizuální grafiky jako užívání tzv. vlasových vs.
stínových tahů. Pero žáci dostávají až po tužce, na níž už osvědčili zárodky sebeovládání- pero
má pak tu výhodu, že signalizuje svou reakcí jemu protivné tahy, svědčící o zkratovosti v
jednání píšícího, o jakémsi jeho agování. (Zřejmě pro výhodnost této zpětné vazby odmítají
pedagogové často propisovačky a keramická pera, ty lhostejné děvky.) Kaňka je pak projevem
jakési grafické enuréze, zatímco hladký pohyb ne snad sexuálním aktem (jako u některých z
dětských pacientů M. Kleinové), ale parádou, přehlídkou. (Uvedeme později, do jaké míry a s
jakým omezením.)
Nácviku písmen se zde detailně věnovat nebudeme. Připomeňme jen srovnání psací latinky s
tiskací; tiskací tvary jsou uváděny před psacími, takže se někdy hovoří o odvozování psacích.
Pozornost učitelů je samozřejmě věnována diferencujícím charakteristikám jednotlivých písmen
(viz např. psací "a" vs. "o", "k" vs. "h" aj.). Zajímavý je zde výklad písmene, kdy se stanoví
celková trasa jeho tahu a písmeno se při jejím probírání současně rozloží na své části či prvkyve
školní verzi tyto prvky nenesou vždy (jen občas) svoje názvy (technické nebo žertovné,
např. "ocásek"), ale zde je uvedeme. Podle V. Pence lze totiž písmena převést na prvky, které
odvozuje z oválu, tj. z původní kružnice, protažené fyziologickým smršťováním svalů. (Viz
následující přestisk z jeho učebnice.)
150