ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Spisovná čeština je nejdůležitější podobou národního jazyka českého a slouží dnes
dorozumívání všech příslušníků našeho národa ve všech oblastech veřejné činnosti." (s. 5).
Vidíme, že jazyk spisovný je určen písemnostmi (knihy, noviny aj.), dále aspektem
veřejnosti řečového projevu, jeho občanským kontextem. Zdá se, že i mluvení je v tomto
ohledu korigováno psanou normou (tím, co unese, co by unesl papír). Dostáváme tak
prozatímní schéma: primární je mluvení, které ve veřejném sektoru a ve škole přechází v psaní,
aby zpětně ovládlo i mluvení samo, svou podstatu a zdroj (známé z 1. paragrafu; při stanovení
normy v 2. paragrafu tomuto mluvení zřejmě odpovídá nespisovný zbytek, tzv. "obecná
čeština").
Navzdory definování spisovnosti psaním a jeho produkty se Stručná mluvnice nezabývá
Stránkou, listem, knihou a jejich dalšími pojmy (řádkou, sloupcem, odstavcem; obsahem
kapitol knihy; hranicemi textu). Řeč je lingvisty dál prezentována jako mluvení v oné primární
podobě, aniž by jeho přechodem v psaní došlo k nějaké zásadnějšímu obratu: zůstává např.
nedotčena linearita Saussurova mluvního řetězu z Kursu obecné lingvistiky, sukcesívnost, bez
možnosti interpretační simultaneity, předbíhání a vracení se (o níž vypovídají jiné Saussurovy
výzkumy, ty anagramů); na plošnost stránky a prostorovost knihy naproti tomu upozorňuje ve
svém o lingvistickou rehabilitaci psaní Vachek (1942, s. 242 a násl.); řada francouzských
historiků, věnujících se četbě a knize, podtrhuje zlom mezi psanou formou zvanou volumen
(nosičem je svitek, který si můžeme groteskně představit jako vycházející z úst při čtení nahlas)
a formou codex, v níž je proud řeči převeden na stránky, kterými lze listovat.
Tuto absenci specifiky psaní ve Stručné mluvnici lze zmírnit poukazem, že se zde implicitně
vlivy psaní přesto projevují: sám mluvený projev, zde zobrazovaný pravidly, by bezesporu
nebyl tak syntakticky vypracovaný, kdyby neexistovaly psané věty; oddělování slov mezerami
je také historickou, konkrétně datovatelnou invencí v písmu atd.
Dojem z převahy mluvení v psaní nicméně posiluje nepřítomnost dalších rubrik našeho
přehledu cvičení: možná méně relevantní Přípravy mimo psanou řeč a velmi relevantního
Nespecifického grafického rozumu, které ve Stručné mluvnici zaznívají jen jako interpunkce,
ale už ne jako otázka typografie, interpretace textu a komunikace s ním, včetně jeho
transformace (např. pomocí résumé, konceptu aj.) nebo korektury. Současně jsou texty
ochuzeny o svou varietu, kterou nevyčerpává několik slohových postupů a útvarů (jako
informace, vyprávění, výklad, úvaha)- není jasné, proč by zde nemohla být hádanka, rébus,
vtip, křížovka, akrostich, nebo, z jiné sféry, seznam, tabulka, matrice, graf, schéma (přitom
autory používané při vysvětlování složitých souvětí na s.183- 184). (Viz k tomuto bodu
zejména rubriku Kulturního repertoáru).
Dále: s výjimkou dodatku o slohu nepřesahuje Stručná mluvnice rámce věty, přesněji,
souvětí, tedy rámec nejčastějšího rozměru mluvení.
Náš celkový dojem tedy je, že psaní, které je rozhodující vzhledem k mluvení (v tom
smyslu, že ho zpětně normuje), jako by právě pro svou vázanost na mluvení bylo
omezeno jen na pruh, pásmo svých možností.
V rámci tohoto globálního tvrzení je ovšem těžké (zřejmě pro nekontrolovatelnou oscilaci
mezi psanou a mluvenou substancí) přesně stanovovat, co pod kterou patří. Výše jsme tvrdili,
že soustředění na větu odpovídá zájmu na mluvení; postulování věty jako problému , operace s
ní prováděné (převádění oznamovací na tázací apod.) bývají ovšem řazeny pod "nepřirozený",
lingvistický zájem a srovnávány s filologickým přístupem k "mrtvému" (tedy pouze psanému,
nemluvenému) nebo k cizímu jazyku; to je Bachtinova pozice (viz dále), přejatá i Lahirem, pro
něž není jednotkou myšlenková a monologická "věta", ale dialogická "výpověď". Pro nás zas
věta znamená jednak potvrzení linearity či sukcesívnosti, a tedy odmítnutí simultánnosti a
"tabulkovosti" (možnosti uchopení struktury jedním pohledem), jednak odmítnutí textu jak s
jeho typografickými a organizačními postupy (francouzské "mise en page", včetně rejstříků,
105