ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Situace pojmenování se tak jeví jako situace třídící, klasifikační, při níž se klade kódovací
plocha v podobě jakési průsvitky (écran)"metalingvisticky" na jinou, zpracovávanou plochu (ať
už je stupeň reality této "původní" plochy jakýkoli)- neboť co dělá Russell jiného, začínaje od
bodu "John", než vlastně mapu? Neoperuje se ve volbě jména rodiči stejně? Motivace jako
kdyby přidávala jménu jakýsi osobní význam, ale ten bývá opět schématický, využívající
vzájemných odkazů v rámci druhé vrstvy: rozhodneme se třeba pro "Jaroslava", ale ne proto,
aby slavil jaro, ale proto, že to je nebo není "po někom" (ať už po dědečkovi, po rodinném
příteli nebo třeba po zpěvákovi, v rodině oblíbeném).
Nakonec se nám tedy zdá, že ona zdánlivě povrchní příbuznost jména a počítání, načítání je
velice úzkou.
Zmiňme se ještě o druhém možném aspektu nepřeložitelnosti, a sice tom, který Lacan
spojuje s reformulováním Gardinerovy psychologické pozornosti, emoční soustředěnosti
mluvčího na materiál (kterou také odmítá Lévi- Strauss v podobě pocitové a nahrazuje ji
intelektuální klasifikací). Pro spojení jména se subjektem používá autor rozdílu mezi výpovědí
a vypovídáním: subjekt ve svém životě kupí výpovědi, přičemž je v každé z nich obsažena jeho
nominace jako subjektu vypovídání, nominace, která je ale latentní (ostatně, manifestně je
vyloučena: použít své jméno v řeči lze jen ve výjimečné, autonymické větě představení se nebo
při podpisu, jinak nezbývá než vystupovat se svým jménem v řečech jiných lidí). Určení
vlastního vlastního jména je tak jakousi neznámou vypovídání, která se organizuje jako
písmenkové nevědomí. Ani Lévi-Strauss netvrdí něco principiálně jiného (byť posunutého na
jinou úroveň psychických instancí a pojmů), když srovnává totem s moderní "osobností": ta má
být oním "označujícím" pro nositele jména.
Psaní jména ve škole
Nejprve se zmíníme o výsledcích v psaní jména, většinou rodného, při nácviku čtení/psaní;
poté stručně o klasifikačním použití jména ve škole.
Učitelé, rodiče i badatelé o privilegovaném postavení vlastního vlastního jména vědí; pro
děti představuje často první text, který dokážou napsat, a do našich výzkumnických sešitů se
chtějí nejprve a stále podepisovat (nebo něco nakreslit), někdy ještě s jakýmisi ozdobami navíc,
s podtrženími a malými grafickými značkami; ta z dětí, která svoje jména napsat neumí, se
snaží přece jen nějaký podpis mít: Dominik se zpočátku podepisoval jak 1234.
159