ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Podle Leroi- Gourhana (1964, s. 263) jde o spekulaci a zářezy jsou jen projevem
rytmického cítění; jejich abstrahovanost, non- figurativnost mu však nabízí příležitost odmítat
piktografické kořeny písma. Zářezy je fascinován J. Février (1995, původně 1959), který pro
ně- už ne jen ony na kosti nebo v kameni, ale jako technický prostředek na čemkoli- nachází
několik písemných funkcí: mnemotechnickou (spojenou s enumerací, evidováním, např.
odpracovaných dní, genealogie předků, nebo se signalizováním důležitých událostí, někdy
zašifrovaně- zde ani pro některé další funkce dál nám není zcela jasné, o jaké variace v původní
jednoduchosti čárek se zde už kód opírá, zda mohlo jít o cosi výrazově podobného našim
čárkovým kódům na zboží); smluvní (badatel zde hovoří např. o ještě nedávném zvyku
prodávání "na sekyru" u francouzských pekařů, kdy prodejce a kupující měli každý kousek
dřeva, na nějž zaznačili úvěrované kusy pečiva: klient zářez nemohl vymazat a pekař zas žádný
přidat, neboť by se v okamžiku konfrontace obou kousků podvod odhalil; ostatně čárky za
pivo na účtu, ponechaném dozoru hosta na stole, představují stejný postup); divinační; dále
vlastnickou (např. poznačit všechny kusy stáda svým znamením, při určité diferenciaci od
"podpisů" ostatních majitelů- to je bod, k němuž se vrátíme v části o obrázku a písmu).
Février hovoří pro toto studium o rivalitě mezi grafickým systémem a mluvením (1995, s.
28), kdy cílem nebylo přepsat připravený diskurs. I z Goodyho práce (1994) se nám zdá
vyplývat představa o vzniku písma v moderní podobě z jakéhosi komplexu institucí a praktik
záznamu, které nebyly, jak to autor nazývá "literární", ale administrativní, ve smyslu vyznačení
sociálního vztahu (viz např. Goodyho oblíbené učetní seznamy nebo postupně už jen graficky,
bez skutečných vzorků zboží prezentovanou obchodní nabídku), a to přiřazovacím a
jmenovitým způsobem (značka nemusí nic figurativně zpodobňovat ani foneticky překládat,
jen- při rozdílu od ostatních- identifikovat).
Podle Leroi- Gourhana byly ovšem současně enumerační záznamy, počty v nich podnětem k
fonetizaci písma, protože podnětem ne k vyvolání asociačně bohatého, polyfonického diskursu,
ale ke čtení: na zápis typu "/// Ó" by šlo těžko reagovat jinak než "3 pytle obilí". Také Goody
(1994) pro fonetizaci zdůrazňuje změnu v početním zápisu, přechod od "ÓÓÓ" k "/// Ó",
nebo, pokud bychom čárky chápali jako jeden znak, k "3 Ó", kde se už jazykový a grafický
výraz kryjí, neboť dvěma slovům odpovídají dvě značky. (O významu značek jmen se zmíníme
v poslední kapitole.)
Enumerační a klasifikační aktivita, stojící u zrodu písma, a její tranformace v zápis mluvené
řeči se zde podobá obdobně logicko- matematickým principům, uplatňovaným při rozkladu
slov na jejich fonologické úrovni- viz rámečky pro písmena/hlásky, svou podstatou analytické a
"průnikové" křížovky nebo rébus s jeho slabikovou segmentací. Všimněme si také, jak je
přitom respektována nevýznamovost písmen/hlásek a jejich pouhá distinktivnost (stejná jako v
definici fonému coby souboru protikladů)- písmena jsou vlastně pouhá jména.
Existuje velmi zajímavé klasifikační cvičení, které zde výjimečně prezentujeme z 2. ročníku.
Žáci mají kategorizovaně zaznačit fonetický, akustický obraz slova několika značkami: "X" pro
samohlásku, "O" pro souhlásku, "/" pro dělení na slabiky: slovo "Marie" jako vyslovené a
slyšené se pak přepíše na "OX/OX/OX" ("Ma-ri-je"). Pedagogický záměr tohoto
pozoruhodného cvičení nám není znám, je ale možné, že má být mj. vyvolána ostražitost žáků
k tomu, aby si představa pravopisu nediktovala, nepodřizovala a nekazila správnou výslovnost,
ortoepii (aby žáci nevyslovali "Mari-e", podobně jako mohou mít tendenci říkat spisovně
"osa", když myslí "vosa"- podle vzoru "okno" vs. "vokno").
Přes tuto shodu mezi počítáním (načítáním, výčty) a čtením však mezi nimi v našich
civilizačních kódech a tím i v kódech 1. třídy existuje zřejmě fázový posun: čísla jsou
zapisována logograficky, slova abecedně. Někteří autoři hovoří pro čísla o ideografickém
způsobu - ale tento termín bychom raději rezervovali pro úpravu logografie omezením na deset
číslic desítkové soustavy. Podle Goodyho (1994, s. 44) úplně logografický systém, kde by
144