ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

literárním slova smyslu, je technickým až odborným zpracováním existujících projevů,
odhadovaným jako potřebné i pro vyučování dalších předmětů v budoucnosti. (Je možné, že
zde později naleznou svůj transfer i prostředky grafického rozumu, použité dříve na nižší
úrovně nebo jako jejich didaktické nástroje.)
Toto naše zdůrazňování skripturálnosti nemá sugerovat, že by výuka probíhala, ve smyslu
Lahireových provokativních tezí, jako výuka jazyka cizího, v plném smyslu slova. Fakt, že děti
mateřštinu už ovládají (v jaké míře?) se zde neustále vrací (viz již citované pravopisné oddělení
předložky vložením dalšího slova: musíme se spolehnout na cit, na to, "jestli to tak jde") a má
různou roli (jednak je obecně předpokladem, jednak kontrolou , jednak tím, co svádí k
chybě...); je také pravděpodobné, že i tato sféra dosavadní kompetence, sféra mluvení zažívá
změny na všech svých úrovních- přesný stav, jehož zjištění by bylo metodologicky zajímavé
postavit na kontrastu výuky jazyka opravdu cizího a výuky jazyka psaného, ale mateřského, by
však mohl dát jen k speciální výzkum.
Poznámka o čtení/psaní v matematice a prvouce
Literatura o vztahu čtení a počítání je poměrně vzácná. V té existující se v poslední době
zdá pozornost soustřeďovat na médium výrazu, tj. pojmy jsou studovány na základě jejich
znaků, noésis až jako sémiosis. Máme na mysli např. sborník Hermine Sinclairové (1988) s
jednotlivými statěmi o notaci: notaci řeči, počtu a rytmů s melodiemi. Anne Sinclairová se
spolupracovníky zde zkoumala, co nazýváme načítáním: dala dětem zaznamenat počet
předmětů na stole. Často se objevily notace s přiřazením buď současně vyjadřujícím ikoničnost
(např. ooo pro tři kolečka) nebo ne (AAAA pro čtyři domy nebo VVV pro tři tužky); číslice
zazněly jako 1234 nebo 333 či 4444; za poslední, nejvyšší stádium autoři považovali kardinální
číslo samo (4) nebo ve spojení se jménem předmětu (4 tužky).
V záznamu 1234 (ale možná také skrytě v dalších, zejména v 22, 333, 4444) zaznívá nám
známá říkanka číselné řady, učiteli budovaná a stále udržovaná směrem "tam" (k nějaké
posunující se mezi, většinou přesahující daný interval ostatních početních operací, třeba sčítání
do deseti) a "nazpět". Jde o kulturní elaborát, který jsme přirovnali k B-A BA čtení, neboť v
sobě obsahuje základní vtip, absurdnost celého procesu: naprosto různé prvky jsou učiněny
identickými pro počítání, kde se jim začne říkat různě (III: 123) podle přesného pořadí,
přičemž se ukazováním pohybujeme v řadě stále vpřed (nesmíme se vrátit, což by hrozilo při
uspořádání čárek do kruhu; absolvovaný exemplář/číslo vlastně škrtáme) za sladění rytmů
(jedno ukázání, jedno slovo)- podobně jak ukazovák v rytmice B-A BA, zde ale s přeskokem
zpět na začátek a se shrnutím do slabiky v gestu obloučku, ve slabikářích i graficky
vyjádřeném, podobně ale i rozdílně vzhledem k dosažení závěrečného (jako kardinálního) čísla.
Status obou těchto mechanismů se nám jeví výjimečný: jsou to poklady z Pandořiny skříňky,
obsahující zárodky civilizace, které nutkavě vyvolávají u lidí podivný zpěv a tanec; nebo snad
strojky, zanechané tady Marťany a připojující si na sebe lidská těla.
Říkanku číselné řady lze aplikovat bez explicitního (názorného) srovnání či vyrovnání členů
v podobě zobrazujícího modelu (tak si školní děti někdy na lavici uspořádávají různé věci ve
funkci počitadla a nepoužívají jen poměrně stejných prstů), ale samo načítání abstrakci od
názornosti či figurativnosti nutně obsahuje: např. 1234 obsahuje Sinclairové AAAA nebo IIII
nebo oooo. Právě stejné značky (stejné ledabyle, ne úzkostlivě, právě jako v citovaném
rozmístění různých věcí na lavici: záleží na jiném, přiřazujícím a současně abstrahujícím
aspektu), nejčastěji zářezy, nejprve do zvířecích kostí, pak do kamene, jsou snad prvními
zachovanými prvky lidské grafiky; bývají někdy považovány za tuto zvláštně identifikující
(přiřazující) operaci, neboť mohly znamenat lovcovy záznamy (ulovené zvíře= /).
143