ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

v rovině přečteného, mluveného, chybně se zapíše a...); -pravopis a výslovnost: předložky psát
zvlášť, číst dohromady; -čtení prvního, druhého, třetího slova věty; -rekapitulace hierarchie
(skládání): písmena/hlásky-> slabiky-> slova-> věty;
-širší pojem věty: předchozí definice + dávat smysl (nemusí být "pravda", to nevíme, ale že
už se můžeme vůbec zeptat; "skutečnost" je tvrzena textem a my dál pracujeme jen v jeho
předpokladech, nezpochybňujeme jeho zadání: např. když se tvrdí, že pes Lap chytil tři myši,
ptáme se a odpovídáme, kolik jich chytil, a nediskutujeme už, že to kočky chytají "ve
skutečnosti" myši 29 ; -nahrazení slova, aby byla věta rozumná; -přehodit slova (podmět
předmět), aby věta měla smysl (Káva míchá Michala., současně se ale mění tvary slov;
cvičení patrně nechtěně ukazuje převahu ryze jazykového, gramatického nad obrázkovým, jeho
větší svobodu: Mimino chová mámu by šlo ještě nakreslit, první příklad už jen obtížně);
-logické chytáky vět (redundance, pleonasmus jazykově, logicky asi výrokový problém):
Kolik let je stoletému dubu?; -homofonie ve větách: Má se lípa líp?;
-intonace věty, větu vyzpívat vcelku (k tomu někdy naučit se nazpaměť);
-intonovat otázku (často stačí registrovat značku ? a jakkoukoli deformací oznamovací
melodie ji signalizovat, "nepřirozená" intonace); -změnit oznamovací větu na tázací nebo
rozkazovací;
-věta komunikačně:-odpovídat svou větou, neopisovat větou zadání (patří spíše pod rubriku
Textu);
Texty (už jako instrukce, otázka a jí odpovídající, ve cvičení různě připravená a
napovídaná odpověď; flashe, momentky (např. Táta topí. Táto! Top lépe!), někdy delší,
většinou rýmované a rytmizované říkanky (Zvonek zvoní, ten zvuk známe: Do lavic a
začínáme), básničky; povídky a pohádky; hádanky; jazykolamy; často texty smíšené s
obrázky; zvláštní, tabulkové texty: kombinatorika správného přiřazení mezi seznamy (např.
Rak leze z lesa. Jelen vyšel z vody. Pepa vyšel ze zelí. Zajíc leze z domu.)
-kopie psaného textu (opis); psací kopie tištěného textu (přepis); -diktát textu; -oprava
chybného textu; -oprava záměrně chybného textu;
-číst záměrně chybný text (číst ho s napsanými chybami, pak správně); přečíst (si) po sobě
text;
-počítání a ukazování jednotlivých vět textu; -ukazovat si prstem, kde vyvolaný žák čte,
sledovat text; -přečíst text nahlas; -číst potichu; -číst v duchu (neevidován trénink "v duchu"
jako něco jiného než "potichu", kdy možné vyslovování neslyšné nebo neslyšené, tedy jakási
artikulace);
-číst "jako maminka" (otočit stránku, číst příběh přece do konce!);
-intonovat expresivně známý text, procítit ho; recitovat básničku, ne voddrmolit to; -
dramatizace textu jeho převedením na hlasy různých postav, které mluví jednotliví žáci (hraní
pohádky); pojem úvozovek;
-říct résumé textu, postavy, co dělaly, jak příběh dopadl; správně seřadit přeházené věty
příběhu; -vysvětlování textu, např. méně známých slov, hledání synonym, někdy vysvětlování
celkového "vtipu" textu;
-oceňování či hodnocení textu: popisu situace tím, že si ji na základě textu představím;
volby výrazu tím, že zkusím říct jinak; -produkce textového žánru: dopis mamince (spontánně
existují již psaníčka po třídě);
29 Samozřejmě i tato "skutečnost" je principiálně řečová: chytání myší kočkami je mnohem více literárním,
žánrovým syntagmatem, než skutečností, jíž bychom byli každodenně svědky.
101