ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Období po vyvozování abecedy - zdokonalování ?
Období po vyvozování abecedy by mělo sloužit ke zdánlivě jednoduchému úkolu -
zdokonalovat postupně dovednosti získané ve vyučování a rozšiřovat je. Toto rozšiřování
znamená např. čtení stále obtížnější typů slabik a slov, čtení dalších a složitějších textů,
seznámení se žánry textů a pod. Zdánlivě se tedy budou již jen zdokonalovat znalosti a
dovednosti dětí. Ve skutečnosti se otevírá celý rejstřík dalšího učení, především v oblasti
pravopisu, který byl v první třídě jen naznačen.
Přestože dítě čte na konci roku celé věty, je jádrem výuky jednotlivá slabika. Děti jsou
schopné přečíst slovo, které není příliš složité a napsat je. Jde-li však již o větu nebo souvětí, je
dětská koncepce věty, její segmentace na slova a její pojetí úkolem pro další roky 46 .
Lukáš v červnu píše diktát takto :
slunce pali
doškoly nemusime
jdeme kvodě
jetam hodně děti.
Maruška takto :
Slun ce pali.
Doškoly nemusíme.
Jdeme kvodě.
Jetam hoďne dětí.
Jirka však zcela správně:
Slunce pálí.
Do školy nemusíme.
Jdeme k vodě.
Je tam hodně dětí.
Ve škole se sice ukazuje návaznost další práce v písmu a její nezbytnost, ale pro většinu dětí
na konci prvního školního roku je výsledek jasný: umíme číst a psát (obrázek 18.).
POZNÁMKA K ARBITRÁRNOSTI
Není naším cílem, z pochopitelných důvodů řešit otázky arbitrárnosti jazyka tak, jak se jimi
zabývá lingvistika, ale dovolili jsme si jich využít k tomu, aby se nám otevřel jeden úhel
pohledu na učení čtení /psaní v první třídě.
Několikrát jsme se dostali ke konvenčnosti písma a jejímu osvojování dětmi, arbitrárnost
jsme zmínili spíše okrajově. Přesto na problémy okolo ní opakovaně narážíme jak z hlediska
didaktických postupů, tak z hlediska vývoje psychických procesů u dětí tohoto věku. Jazyk se
tradičně pojímal jako systém arbitrárních a konvenčních znaků. Saussure (1995) dokonce
arbitrárnost vedle linearity považoval za základní princip jazyka. Psaný jazyk, který počítá s
druhou artikulací řeči, pak je z pozice arbitrárnosti zdánlivě ještě důslednější. Dokonce se tu
objevují takové jevy jako Saussurovo "vypůjčování si cizí abecedy" a další, které nezávislost
písemných znaků podporují. Jak to tedy s arbitrárností vlastně je ?
46 K podobným závěrům dochází i F. Jiránek ve výzkumu věnovaném systematickému sledování výuky dětí
při zavádění analyticko -syntetické metody, publikovaném v r. 1955.
132