ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

lze říci, je psací psaní ve srovnání s dřívějškem spíše ponecháno živelnosti (jde patrně o
světový trend, výraznější podle kolegů ve Francii ještě více než u nás).
Naším cílem v kapitole bude pokusit se ukázat některé rysy psacího psaní, jež z něho činí
záhadnou oblast, v níž platí staré, jakési "věčné" hodnoty, i když jsou v současnosti mírnější a
skrytější.
Z identitního hlediska lze říci, že psaní legitimizuje tělesný pohyb, jenž se "přeloží" na
plochu papíru, a dává jeho pravidla; když se tato pravidla osvojí a zvnitřní za cenu
tréninkového úsilí a omezení se, oddálení přímé akce, čeká na konci odměna ve formě
(mimoděčného) potěšení za sebevýrazu tímto pohybem. Situace je analogická placení (a nebo
askezi) a sublimaci, na něž jsme narazili pro čtení, jež ostatně také není netělesné: při čtení se
někdy ukazuje prstem a oční pohyb je pohybem orgánu 56 ; v psacím psaní je ale jeho téma
zřetelnější a jako by zde ze spřažené dvojice ruka- oko dominoval první člen, zatímco ve čtení
druhý. Náprava dyslexie, tedy čtení, v jednom ze svých postupů, v metodě obtahování G. M.
Fernaldové ovšem využívá psaní slov ve smyslu pohybu- dítě píše, "jako kdyby se naučilo
určité soustavě prostných cvičení" (Matějček, 1995, s. 185) a dokonce si při procvičování
zakrývá oči- pokud jsme popis správně pochopili, má se žák soustředit na správný tvar slova a
patrně i písmene ne jako na gestalt vizuální, ale pohybový; dále pak zřejmě ne jako na gestalt
vizuální hotový, ale vnímaný coby proces jeho vzniku: jedním z hlavních parametrů písma
psacího oproti tiskacímu (i vůči "malovanému" krasopisu v jednom z jeho období a vůči
obrázku obecněji) je právě tato přítomnost vzniku, záznam geneze (kde se začalo, jak se
pokračovalo...). Tento parametr je také učen a opravován; neexistuje téměř alternativa, jak by
šlo písmeno, grafém napsat v zásadně jiném sledu prvků, v jiné trase.
Rozepišme onu výše uvedenou identitní smlouvu podrobněji. Před psaním samým existují
dva druhy cvičení: přípravná a uvolňovací. Těmi prvními se většinou míní cvičení před údobím
nácviku jednotlivých písmen, těmi druhými ta bezprostředně před nácvikem jednotlivých
písmen- ale to nyní není podstatné. Nejde nám momentálně ani o úvahy metod a didaktik, zda
procvičovaná gesta musí být stejná jako prvky, trasémy budoucího písmene, grafému; lze zde
ale říci, že méně problémů má se stejností či alespoň s nerozporností V. Penc, když všechny
trasémy, prvky písmen považuje za založené na krouživém pohybu a jeho přirozené,
fyziologické transformaci v ovál.
Týž autor vymezuje na uvolňovacích cvicích i pozoruhodnou charakteristiku, která se podle
našeho názoru týká i psaní samého: "Lze je (uvolňovací cviky) nazvat též cviky rytmu a
odvahy. Mají odstraňovat bojácnost žáka- písaře a učit pravidelnému psacímu pohybu, který
je rytmický a který při optimální psací rychlosti působí písaři příjemný pocit tak jako všechna
rytmická tělesná cvičení, hra nebo tanec." (Penc, 1961, 84.)
Rytmičnost se objevuje i v přípravných cvicích (kde gestémy někdy neodpovídají budoucím
trasémům a grafémům) a v didaktikách bývá podporována i říkankami (viz z novější doby např.
"Psaní s říkankou " J. Doležalové, 1994); důležité se přitom zdá být zejména taktování
"nahoru"- "dolů". Metoda taktovací, při níž žáci napisovali jednotlivé prvky písmen a jejich
vazby na počítání učitelem, byla kdysi velmi rozšířena a ani v relativně sučasných příručkách (u
Kohoutka, 1968 57 ; u Pence, 1961) nenajdeme nad vojenskou povelovostí a hromadností
metody žádné morální pobouření, jaké by šlo v poválečném vývoji ideologií čekat. V. Penc
dokonce určité taktování doporučuje: "Zpočátku je rytmus pomalý. Počítáním nebo
56 Viz výzkumy očních pohybů při čtení nebo jejich nápravné pomůcky, jako známé okénko, destička s
výřezem (Matějček, 1995, s. 129 a násl., s. 199 a násl.).
57 Kohoutek uvádí, že na povel se konalo všechno, včetně přípravy a zakončení: "Výcvik s perem: jedna...
správně sednout, dvě... vzorně položit sešit, tři... ukázat, jak se drží pero, čtyři... správně namočit do inkoustu,
pět... jednotně psát (taktoval se každý trh). Ukáznění po psaní: jedna... odložit pero do žlábku, dvě... vzorně
sednout, tři... položit ruce podle sešitu." (s. 38)
147