V dosavadních kapitolách jsme se věnovali různým pohledům na otázky čtení a psaní. Snažili jsme se také ukázat, v jaké situaci je dítě, které přichází do školy a tím také ve větší míře vstupuje do psané kultury. Dostali jsme se i konkrétněji do výuky, abychom se mohli podívat, jaká psaná kultura, jaké její prvky a charakteristiky se výrazněji v první třídě objevují a v jaké podobě se s nimi děti setkávají. V tomto kontextu se nabízí ještě problém vývoje. I zde můžeme použít různých pohledů; hledisko vývoje dítěte a jeho postupující zralosti ve smyslu míry připravenosti na úkoly čtení a psaní, hledisko vývoje či rozvoje dítěte při učení čtení/psaní, hledisko individuálního vývoje a interpsychických rozdílů, hlediska chronologie institucionálních postupů, které dětem dovolují v různé míře přístup ke psané kultuře, ale např. také hledisko metodické, které respektuje obecně připravenost dítěte a definuje vývoj v pořadí či struktuře postupů, které vedou ke změnám projevujícím se v dovednostech čtení/psaní. Jedná se tedy často o různě definované změny dítěte a mohli bychom jmenovat i některé jejich další přesahy. V následujících kapitolách se dotkneme dalších podobných otázek, které se vztahují k počátečnímu učení čtení/psaní. Proto se logicky potřebujeme vrátit krátce do období předškolního, neboť vývoj, kterým dítě v této době prošlo, jeho vlastnosti i zkušenosti se projevují i ve škole a jak si ukážeme, umožňují dítěti se naučit číst a psát způsobem, který škola používá ve výuce. Samozřejmě je tato zkušenost jednotlivých dětí rozdílná a také díky ní přicházejí děti do školy na různé úrovni připravenosti učit se číst a psát. Nejen rozvoj psychických funkcí, ale také vliv kulturního zázemí, jazykové vybavenosti či znalost dostatečného rejstříku jazykových (orálních i písemných) aktivit v předškolním období na pozdější školní docházku a její zvládání je dnes dostatečně znám. Co myslíme "čtením/psaním" v předškolním období Jestliže se dnes, na konci 1. třídy, podíváme zpět na celý první školní rok s výukou čtení a psaní, uvidíme, jak velký pokrok jednotlivé děti udělaly, ale také současně s tím i jaká další vývojová práce je v oblasti čtení a zejména psaní ještě čeká. Individuální vývoj dítěte poznamenaný psanou kulturou začíná pochopitelně daleko dříve, nežli se dítě setká se systematickou výukou ve škole. V poslední době přibylo také nových poznatků z výzkumů, které byly na tomto poli udělány (Ferreiro, 1988; Fijalkow a Downing, 1991; Besse, 1993) a které potvrzují vývojový význam předškolních zkušeností pro učení čtení a psaní. V předškolním období se dnes děti s písmem setkávají velmi často. Žijí ve světě, který je plný písma a přijímají jej zcela samozřejmě. Obklopuje je na každém kroku, protože jsou svědky mnoha situací, kdy dospělí píší a čtou: děti dostávají knihy a tyto jsou jim čteny, vidí rodiče číst noviny, psát dopisy, vidí nápisy na obchodech, v tramvaji, na nástěnce ve školce, znají různé formuláře, pozorují, jak paní učitelka zapisuje docházku nebo pan doktor vyplňuje recept na lék. To vše vede nutně děti k tomu, aby tyto činnosti napodobovaly, aby se s jejich existencí nějak vyrovnávaly (srv. Goodman, 1985). Připomínáme opět, že předškolní zkušenost v této oblasti se netýká pouze dětí, které již umějí číst a psát, nebo znají jména některých písmen před vstupem do první třídy. Zajímá nás již, že děti vědí o specifické existenci písma a snaží se s ním nějak zacházet. Většina dětí má rozsáhlé zkušenosti, a to zejména ze hry na čtení a psaní. Děti čtou knihy podle obrázků, čtou knihy zpaměti, píší si dopisy a čtou je po sobě, vyplňují formuláře, hrají si na školu, doktora, či poštu. A to, i když na jiné úrovni, pokračuje i ve škole; během prvních let 90
školní docházky stále podobné hry pozorujeme. Zmínili jsme již dříve zálibu ve vyplňování formulářů či sestavování seznamů u dětí školního věku. Můžeme také říci, že děti mají své vlastní specifické koncepty týkající se písma a činnosti i výsledků čtení i psaní. Tyto koncepty se samozřejmě mění a vyvíjejí jak v době předškolní, tak i ve škole. Ferreirová (1988) upozorňuje, že písmo, které dítě prvně objevuje ve svém okolí, pro něho v první řadě vystupuje jako kognitivní objekt, jako jeden z mnoha objektů okolní reality, který je možno strukturovat, zkoumat, případně napodobovat. Podstatné je, že jsou děti schopné vidět okolo 4 let rozdíl mezi obrázkem a písmem 24 a jsou schopny tento rozdíl i popsat v podobě: "já kreslím" nebo "namaluju pejska" oproti "já čtu", "já píšu", "dělám 24 Gesell (1993) upozorňuje, že dítě ve čtyřech letech je již schopno poznat písmeno, i když neví, jak se jmenuje a v pěti letech se začíná pokoušet písmeno přečíst. 91
- Page 1 and 2: ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ Mi
- Page 3 and 4: Možná se v celkovém trendu tyto
- Page 5 and 6: hláskou, částí slova, ani nezá
- Page 7 and 8: zombíka, princezny aj.) nebo spí
- Page 9 and 10: preferují princip prvé nebo druh
- Page 11 and 12: zemích (USA, Argentina, Izrael, Š
- Page 15: - děti měly napsat výzkumníkem
- Page 18 and 19: zemí; situace může být totiž r
- Page 20 and 21: sobě postavených postupů (nebo a
- Page 22 and 23: dialektům (zde v citaci nezmíněn
- Page 24 and 25: něj analogické poetickému uměle
- Page 26 and 27: žačku, omluvila z plavání "pro
- Page 28 and 29: logopedických, 2 holčičky; z dů
- Page 33 and 34: písmena", "píšu čísla" a pod.
- Page 35 and 36: Znaková závrať V Přehledu vyčl
- Page 37 and 38: -zvýrazňování pro výběr: vyma
- Page 39 and 40: délka hlásky), později vymyslet,
- Page 41 and 42: v rovině přečteného, mluveného
- Page 43 and 44: -rébusy; -křížovky; -hraní kos
- Page 45 and 46: Spisovná čeština je nejdůležit
- Page 47 and 48: Tyto osnovy, ač přijaty v námi n
- Page 49 and 50: Dva zmíněné úkoly se objevují
- Page 51 and 52: školního pojetí- analýza názv
- Page 53 and 54: (někdy též pozdním Wittgenstein
- Page 55 and 56: charakteristik weberovské "byrokra
- Page 57 and 58: zaznamenána. Jinak řečeno osvěd
- Page 59 and 60: psaného jazyka, včetně funkcí j
- Page 61 and 62: vyzkoušet platnost své koncepce a
- Page 63 and 64: Nutnost uvědomit si rozdílnost v
- Page 65 and 66: důrazem na výuku písmen tento vz
- Page 67 and 68: Písmena, slabiky a slova Koncepce
- Page 69 and 70: Naše dělení na nácvik a použí
- Page 71 and 72: 131
- Page 73 and 74: Připomeňme pro úplnost Peirceovo
- Page 75 and 76: Vazby, které jsou používány k p
- Page 77 and 78: 137
- Page 79 and 80: odborné literatuře někdy hovoř
- Page 81 and 82:
pouhou mnemotechnickou oporou), sou
- Page 83 and 84:
literárním slova smyslu, je techn
- Page 85 and 86:
každému slovu odpovídal jiný zn
- Page 87 and 88:
lze říci, je psací psaní ve sro
- Page 89 and 90:
"sestavy". Těmito gesty míníme n
- Page 91 and 92:
To by měly být figury krasobrusla
- Page 93 and 94:
se v písmu projevují nevhodné os
- Page 95 and 96:
imaginární aspekt zůstává: cit
- Page 97 and 98:
jména už nejsou- logicky posuzov
- Page 99 and 100:
Situace pojmenování se tak jeví
- Page 101 and 102:
Někdy se také stalo, že děti na
- Page 103 and 104:
třídění karet. Argumentace nám
- Page 105 and 106:
porušuje přiřazení slova 'lev'
- Page 107 and 108:
Ve druhém stádiu se písmena otá
- Page 109 and 110:
může jí být věta?; Martinetovu
- Page 111 and 112:
Goodman, K. S. (1985): Comment lire
- Page 113:
173