ÄTENÃ/PSANà V PRVNà TÅÃDÄ - Pedagogická fakulta
ÄTENÃ/PSANà V PRVNà TÅÃDÄ - Pedagogická fakulta
ÄTENÃ/PSANà V PRVNà TÅÃDÄ - Pedagogická fakulta
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
písmena", "píšu čísla" a pod. Bez nároku, že by zpočátku takový grafický záznam cosi musel<br />
zastupovat, něco znamenal.<br />
Teprve časem dojdou děti k tomu, že písmo lze interpretovat. Aspekt zástupnosti, který<br />
je tak důležitý, pak děti respektují a ve svých konceptech s ním i pracují. Můžeme si lehce<br />
ověřit, že děti ve věku těsně před vstupem do školy již rozhodně vědí, že písmo je znakovým<br />
systémem, že písmo se dá číst a také psát a jsou schopny implicitně definovat psaný text.<br />
Citlivost na znak tu vystupuje v tom smyslu, kdy grafika, dokonce i jejich vlastní grafika -<br />
děti jí často říkají s nadhledem čmáranice- nese své významy (lze ji číst) a dále v tom, že lze<br />
vyrábět znaky (čmáranici), a lidé to také dělají (lze psát). Čmáranice tak nabývá podoby znaku<br />
par excellence.<br />
Na ukázkách můžeme vidět příklady takových čmáranic. Zajímavé je především rozlišování<br />
typů napodobovaných textů a způsob, jakým je děti ztvárnily.<br />
Obrázek 1. je nějaký velmi dlouhý text - pohádka, který zachovává linearitu, představu<br />
stránky zaplněné zcela drobnými značkami, i když spíše než na tiskací písmo odkazuje na psací.<br />
Druhý obrázek je stránka z knihy, kterou si 6-letá holčička sama píše, můžeme si všimnout, že<br />
používá již tvarů písmen.<br />
Poslední dva obrázky jsou vzájemné dopisy dvou dětí. Zatímco holčička na obrázku třetím<br />
používá již částečně konvenční tvary psacích písmen, alespoň v oslovení (Dear Peter), chlapec<br />
koncipuje text jako obrázek s napodobeninou dospělého rukopisu.<br />
Klasická čmáranice je jednou z variant psaného textu, který děti produkují, navíc v různých<br />
kontextech a úrovních kvality. Podle E. Ferreirové, která se dětskými koncepty písma zabývá<br />
ve svých výzkumech (viz výše) leží koncepce textu na existenci určitých neobrázkových<br />
(částečně možno i figurativních) značek, jejich určitého množství (nejdříve jsou děti schopny<br />
pracovat s nutným maximem a minimem znaků, poté i počtem) a pak především na jejich<br />
prostorovém uspořádání, nejčastěji do řádek, méně pak do sloupců a jim podobných útvarů.<br />
To jsou základní prvky, které v této době konstituují pro dítě písmo a zajímavé je, že s tímto<br />
konceptem psaného textu pracují dlouhou dobu i ve škole.<br />
Ještě v předškolním věku jsou mnohé děti schopny pracovat i s jemnější diferenciací grafiky<br />
v textu; diferenciace je prováděna pomocí vzájemné odlišnosti znaků (děti většinou nemají<br />
příliš bohatý rejstřík značek, mohou používat částečně značek podobných konvenčním<br />
písmenům), kombinace pořadí znaků a jejich počtu.<br />
Grafické znaky lze tedy tvořit, kombinovat (opakovat je) i rozpoznávat, ale je také nutno<br />
založit opakovatelnost těchto operací. Problematika identifikace znaku a jeho skupin je v<br />
předškolním věku vyřešena právě formou hry, která vyvažuje problém provázanosti autora,<br />
znaku, a jeho významu. Bez přítomnosti autora není znak dešifrovatelný. Neznamená to, že<br />
by si děti nepřály se přiblížit konvenčnímu písmu, ale spíše, že jejich představy o tom, co je<br />
písmo, jak se tvoří a k čemu slouží, jsou odlišné od dospělého světa. Tento problém nemizí<br />
zcela ani s osvojením si abecedy a vlastní dovedností číst a psát, protože kolem sebe stále vidí<br />
ještě grafiku, která je jim nepřístupná a o které se domnívají, že je písmem - tedy že se dá číst<br />
(rukopis dospělých, kaligrafie či ornamentální písmo a další stylizace).<br />
S tím souvisí i to, že děti v předškolním, resp. v předčtenářském období, nevnímají tak silně<br />
spojení procesů čtení a psaní, které pro ně nesplývají v reverzibilní operace. Děti věří, že číst<br />
lze bez psaní a psát bez čtení. Z toho pro děti plynou i konsekvence pro budoucí učení s vírou,<br />
že lze umět alespoň jedno; číst bez znalosti psaní a psát bez znalosti číst. Důležité je, že čtení a<br />
psaní je především výroba textu nebo interpretace textu, jehož významy nemusí být a také<br />
nejsou stálé (kromě jména).<br />
Fantazijní zacházení s písmem a práce, kterou tu dítě vkládá nezůstane bez vlivu na pozdější<br />
učení čtení a psaní ve škole. Rozeběhnutý předškolní proces pochopitelně vstupuje i do školní<br />
výuky a umožňuje dětem vůbec se začít učit číst a psát. Většina dětí se právě díky svým<br />
93