07.11.2014 Views

ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

písmena", "píšu čísla" a pod. Bez nároku, že by zpočátku takový grafický záznam cosi musel<br />

zastupovat, něco znamenal.<br />

Teprve časem dojdou děti k tomu, že písmo lze interpretovat. Aspekt zástupnosti, který<br />

je tak důležitý, pak děti respektují a ve svých konceptech s ním i pracují. Můžeme si lehce<br />

ověřit, že děti ve věku těsně před vstupem do školy již rozhodně vědí, že písmo je znakovým<br />

systémem, že písmo se dá číst a také psát a jsou schopny implicitně definovat psaný text.<br />

Citlivost na znak tu vystupuje v tom smyslu, kdy grafika, dokonce i jejich vlastní grafika -<br />

děti jí často říkají s nadhledem čmáranice- nese své významy (lze ji číst) a dále v tom, že lze<br />

vyrábět znaky (čmáranici), a lidé to také dělají (lze psát). Čmáranice tak nabývá podoby znaku<br />

par excellence.<br />

Na ukázkách můžeme vidět příklady takových čmáranic. Zajímavé je především rozlišování<br />

typů napodobovaných textů a způsob, jakým je děti ztvárnily.<br />

Obrázek 1. je nějaký velmi dlouhý text - pohádka, který zachovává linearitu, představu<br />

stránky zaplněné zcela drobnými značkami, i když spíše než na tiskací písmo odkazuje na psací.<br />

Druhý obrázek je stránka z knihy, kterou si 6-letá holčička sama píše, můžeme si všimnout, že<br />

používá již tvarů písmen.<br />

Poslední dva obrázky jsou vzájemné dopisy dvou dětí. Zatímco holčička na obrázku třetím<br />

používá již částečně konvenční tvary psacích písmen, alespoň v oslovení (Dear Peter), chlapec<br />

koncipuje text jako obrázek s napodobeninou dospělého rukopisu.<br />

Klasická čmáranice je jednou z variant psaného textu, který děti produkují, navíc v různých<br />

kontextech a úrovních kvality. Podle E. Ferreirové, která se dětskými koncepty písma zabývá<br />

ve svých výzkumech (viz výše) leží koncepce textu na existenci určitých neobrázkových<br />

(částečně možno i figurativních) značek, jejich určitého množství (nejdříve jsou děti schopny<br />

pracovat s nutným maximem a minimem znaků, poté i počtem) a pak především na jejich<br />

prostorovém uspořádání, nejčastěji do řádek, méně pak do sloupců a jim podobných útvarů.<br />

To jsou základní prvky, které v této době konstituují pro dítě písmo a zajímavé je, že s tímto<br />

konceptem psaného textu pracují dlouhou dobu i ve škole.<br />

Ještě v předškolním věku jsou mnohé děti schopny pracovat i s jemnější diferenciací grafiky<br />

v textu; diferenciace je prováděna pomocí vzájemné odlišnosti znaků (děti většinou nemají<br />

příliš bohatý rejstřík značek, mohou používat částečně značek podobných konvenčním<br />

písmenům), kombinace pořadí znaků a jejich počtu.<br />

Grafické znaky lze tedy tvořit, kombinovat (opakovat je) i rozpoznávat, ale je také nutno<br />

založit opakovatelnost těchto operací. Problematika identifikace znaku a jeho skupin je v<br />

předškolním věku vyřešena právě formou hry, která vyvažuje problém provázanosti autora,<br />

znaku, a jeho významu. Bez přítomnosti autora není znak dešifrovatelný. Neznamená to, že<br />

by si děti nepřály se přiblížit konvenčnímu písmu, ale spíše, že jejich představy o tom, co je<br />

písmo, jak se tvoří a k čemu slouží, jsou odlišné od dospělého světa. Tento problém nemizí<br />

zcela ani s osvojením si abecedy a vlastní dovedností číst a psát, protože kolem sebe stále vidí<br />

ještě grafiku, která je jim nepřístupná a o které se domnívají, že je písmem - tedy že se dá číst<br />

(rukopis dospělých, kaligrafie či ornamentální písmo a další stylizace).<br />

S tím souvisí i to, že děti v předškolním, resp. v předčtenářském období, nevnímají tak silně<br />

spojení procesů čtení a psaní, které pro ně nesplývají v reverzibilní operace. Děti věří, že číst<br />

lze bez psaní a psát bez čtení. Z toho pro děti plynou i konsekvence pro budoucí učení s vírou,<br />

že lze umět alespoň jedno; číst bez znalosti psaní a psát bez znalosti číst. Důležité je, že čtení a<br />

psaní je především výroba textu nebo interpretace textu, jehož významy nemusí být a také<br />

nejsou stálé (kromě jména).<br />

Fantazijní zacházení s písmem a práce, kterou tu dítě vkládá nezůstane bez vlivu na pozdější<br />

učení čtení a psaní ve škole. Rozeběhnutý předškolní proces pochopitelně vstupuje i do školní<br />

výuky a umožňuje dětem vůbec se začít učit číst a psát. Většina dětí se právě díky svým<br />

93

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!