ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

"sestavy". Těmito gesty míníme např. slavnou "špetku" ("jako když se bere sůl") při úchopu
pera nebo pohyby, které už v osmnáctém století zmiňoval d'Autrčpe v kritice krasopisu jako
"malování" písmen ("duší písma" byl pro něho pohyb, ne figura): "Tento stav je týž jako v
případě tisíců jiných úkonů, kdy se koná bez přemítání o způsobu konání; když například
někomu podáváme ruku, nabíráme si tabáku, neseme k ústům sklenici vody atd. Příroda
ponechává ve všech těchto úkonech jen tolik síly, kolik je jí k výkonu třeba: a to je stav, v
němž se má držet mezi prsty pero." (Cit. in: Hébrard, 1995, s. 521). Jistě, moment určité
přirozené lehkosti, daný podřízením úkonu většímu celku 60 a zautomatizováním, je podstatný,
a ještě se k němu vrátíme (naznačovala ho už citace z V. Pence s rytmičností a tempem) a
pokusíme se ukázat, čím je posun intence, žádoucí nepozornost, neusilovnost při psaní celkově
zabezpečována.
Současně je ale zjevná regulovanost tohoto pohybu; přírody, přirozenosti je jako by
dosahováno až na konec. Podívejme se např. na metodu fyziologickou či Carstairsovu. Podle
popisů v didaktikách vynechává Carstairs složité liniatury a jejich záchytné body a kultivuje
přirozený pohyb- výcvikem svalů za pomoci mašinérie vnějších pomůcek: "pásky (ligatury),
smyčky ze šňůry pro předloktí, které byly zavěšeny na stropě (talantograf)" (Kohoutek, 1968,
s. 39). Carstairs také rozložil písmo na 19 číslovaných prvků (v naší terminologii, trasémů),
které se žák i s kódem pro oboustranný překlad musel naučit. Pozorovatel z toho získává
dojem, že regulace pohybů či konstrukce psací techniky probíhá jako ukázňování buď spíše v
jedné nebo v druhé z podílejících se oblastí: buď na úrovni vizuálních tzv. opěrných bodů pro
psací stopu nebo na úrovni paměti ruky pro tvoření tvarů, ale že probíhá vždy, o to silněji zde,
když se uvolní tam.
Přejděme nyní k nácviku psaní samého. Tam narazíme mj. na další, vnitřní členění problému.
Řekli jsme právě, že pohyb je disciplinován: ale tím je současně i přemístěn. Je přemístěn na
papír a tomuto přemístění odpovídá přemístění na úrovni tělesné, nová distribuce: pohybu v
novém prostoru, na ploše, odpovídá pohyb ruky, vůči jejímuž vyčleněnému uvolnění se
zastavuje, znehybňuje celý zbytek těla (a jako by se tím poznamenával klidem a nehybností
starý, reálný prostor). Podle některých psychoanalytických interpretací se dítě, které je ve svém
tělovém schématu příliš spoutané matkou, bojí takto si ruku oddělit, a aby ji neztratilo, raději ji
v křeči sevře (Guy, 1993, s. 117- 119).
Ano, jsou to prostná, tanec nebo krasobruslení, ale někde jinde než na zemi. Při
přípravných cvicích se někdy stojí a volná bývá celá paže- ale ani tady se neběží s hůlkou po
písku (byť bychom už tento pohyb mohli považovat za přechodový). V nácviku psaní se
zaujímá normalizovaný postoj; zkráceně zní zhruba následovně: "Při psaní musíte sedět rovně,
nohy u sebe, zádíčka narovnaná. Nohy pod židli, lokty opřít. Jednou rukou držet papír,
druhou se píše." Pomocí řady mikrozásahů je dál napravováno "psaní nosem" a jiné nešvary.
Úplnější popis V.Pence vyžadoval pro pouhý posez (bez správného držení pera) jednu stranu a
tři fotografie.
60 D'Autrčpovy příklady by šlo velmi dobře uchopit pomocí Leonťjevovy teorie motivace, kdy činnost,
globální jednotku života charakterizuje její předmět; "nižší" vrstva, úkony jsou řízeny cílem, "nejnižší" operace
se týkají prostředku k dosažení cíle: intence je tedy pokaždé jiná (viz Leonťjev, 1978). Když sahám po tabáku,
nemyslím ani tak na tabák (ledaže by ke mě nechtěl), chci si zapálit, a to proto, že...
149