ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

žačku, omluvila z plavání "pro její nepřekonatelný strach z hloubky" (ostatně ani jízda na kole
není ryze technickou dovedností: závisí na absurdním, nepravděpodobném, ale pravdivém,
úspěšným výsledkem potvrzeném překonání závrati). Spíše rétoricky a nepřesně řečeno, zdá
se, že některé nečtenáře popadá strach z plochy. Dějinami písma se táhne jeho posvátnost, za
přístup k níž se musí platit askezí (Goody, 1994, s. 248) nebo se písmo musí autoritě ukrást a
poté zisk legitimizovat výměnou (tak interpretuje mytologii boha Herma A. Guy, 1993, s.
56) 14 . Askeze i krádež s následným vyrovnáním znamenají v tomto kontextu jakési uvolnění si
ruky pro psaní- aby ono už mohlo být obsazeno jen tím, čím má.
Existují kabalistické (ale i jiné) interpretace písma, jako např. "Sefer Jecira" (Moučka,
1993) nebo Weinrebova "Znamení života" (1994; z ní uvádíme následující příklady), kde se
používá mnoha kódů, přesahujících samu hláskovou hodnotu: alfabetické pořadí písmene, jeho
číslo; plné jméno písmene (třeba "alef"); toto rozložené na hlásky; grafický tvar a umístění na
liniatuře se symbolickým významem; elementy tohoto tvaru a jejich vztah k jiným písmenům;
přidělený kód barev; kód světových stran; kód zvěrokruhu; sémantika biblických jmen a pojmů
v posvátných textech a jejich možné homonymie, synonymie, etymologie aj. 15 Na jedné straně
podobné texty připomínají mnemotechnické a didaktické postupy slabikářů, na straně druhé
nejsou daleko od reakcí, které zjistila u svých dětských klientů s potížemi ve čtení/psaní a v
počítání M. Kleinová (1975): "Když Fritz psal, linky pro něj byly silnicemi, po nichž jezdila
písmena na motorkách- na peru. Například 'i' a 'e' jezdí spolu na motorce, kterou obvykle řídí
'i', a milují se něhou, která v normálním světě téměř neexistuje. Protože stále jezdí spolu, jsou
si tak podobná, že mezi nimi na začátku a na konci není téměř žádný rozdíl /.../, jenom
uprostřed má 'i' čárku a 'e' dírku. (s. 64); Tak místo dvojitého 's' psal vždycky jen jedno. /.../
Jedno 's' byl on sám, druhé jeho otec. Měli se nalodit na motorový člun, protože pero bylo
také člunem, a sešit jezerem. 'S', jímž byl on, nastoupilo do člunu, jenž patřil druhému 's', a
odplavalo rychle na jezero." (s. 65).
Principiálně se podobná reakce neliší ani od slabikářů, ani od zmíněné kabalistické
Weinrebovy knihy. U slabikářů je ovšem přítomnost kódů podřízena didaktickému účelu: cílem
zde není vytvořit trvalý spoj Indián- I, ale zafixovat tvar I/hláska I, jejichž Indián zmizí (toho,
že by se jeho obrázek musel ke čtení stále přivolávat, se komentátoři didaktik naopak obávají).
Práce jako "Znamení života" zas směřují spíše k tomu, aby se na jakousi svatou osnovu
pomocí dosazování navěsily a probraly zásadní ideologické a kulturní otázky či nastolily jejích
hlavní parametry (u Weinreba, chasidismus), takže se jimi směřuje spíše k "prvouce" než ke
čtení/psaní (v němž, přirozeně, jak jsme viděli na slabikáři, ideologémy nechybí, ale jsou více
implicitní). V obojím případě je interpretační mánie zregulována a podřízena službě normě. Ve
Fritzově případě je naopak norma, pravopis, dodatečným kódem, investicí sexuální tématiky,
deformován.
Všimněme si ale několika věcí: drama se odehrává na úrovni, zasahující psaní uvnitř, ne jen
třeba na úrovni vědomého a sociálně formulovaného přání naučit se psát (právě tak jako otec,
14
Ostatně pan Jordán je za svoje lingvistické spády (materializované získáním tureckého titulu
"mamamuši") ztrestán bastonádou v jakémsi rituálu iniciace, jenž, jak už to bývá, "zobáka", "zelenáče"
feminizuje.
15 Např. nevyslovované, ale psané a čtené (viděné, interpretované) písmeno "alef" je číslo 1, zaznívající z
nic ("ajin"), které se píše alef- jod- nun, zatímco já, ego ("ani") se píše alef- nun- jod; mezi ničím, nicotou a
mnou se rozprostírá úmysl božského Otce dát se rozpoznat; graficky písmeno používá základní hebrejský
trasém, tah kapky s bodovým začátkem, krůpěje semene, krve, slzy; v alef jsou krůpěje dvě, vyjadřující Boží
skrytost, mlčení, nevyslovenost, ale i mluvení a zjevnost; alef totiž znamená hlavu býka a býk je také částečně
skryt, pouze částečně, neboť je až druhým znamením zvěrokruhu po beránkovi, který je mimo písmo, jeho
fundamentem v nicotě (navíc, matka býka je matka Josefova, Ráchel, což znamená "ovce- matka", tedy matka
beránka); mezi krůpějemi je tvar písmene "van", znamenajícího háček či kolík a fungujícího jako spojka a;
"van" představuje člověka mezi nebem a zemí, spojujícího je. Apod. (Výklad extrémně zkracujeme.)
86