mezi jednotlivými písmeny (a jiné nepoužívat), velmi přesná identifikace grafických značek, je právě jedním z úkolů školního učení v období vyvozování abecedy. Podobný proces musí proběhnout také na rovině zvukové. Je ovšem známo, že rozlišování grafických prvků usnadňuje rozlišování na rovině zvukové, které je obtížné. Diferenciace zvuků je vedena linkou diferenciace grafiky, která pomáhá definovat rejstřík zvuků (vzhledem k písmenům abecedy) určených k notaci. 126
Písmena, slabiky a slova Koncepce písmene mezi písmeny není postavena pouze v kontextu abecedy. Děti jsou důsledně vedeny k pochopení principů hláskového písma. Písmeno mezi písmeny tak má i jinou podobu; musí být zaznamenáno také jako prvek skupiny značek a rozpoznáno i zde. Proto se vlastně ihned osamocené písmeno vrací do slov (skupin znaků), i když je dítě ještě neumí přečíst (ve smyslu dekódování slova jako systému známých hlásek). Tato rozmanitost v zacházení s písmeny má pochopitelně také velký význam pro postupující diferenciaci a zápis zvuku řeči. "Podívej se na ten článek pod obrázkem a najdi všechna "A" a spočítej je." Proto je hledáno písmeno jako prvek, část celku nebo vlastnost. "Říkáme básničku: Auto jede sláva, sláva - na které písmeno je to básnička, co tam slyšíš?", "Hledáme slova, která začínají na A". Proto je A angreštem, Alicí nebo Andělem. Může však být i pouhým příznakem - "špulím pusu, budu říkat o", "které písmeno teď říkáme, poznej podle pusy !". Proto je "psací t" čepička trpaslíka a "c" je citrón, cibule, tvar měsíce na obrázku, nebo jméno Micka napsané pod obrázkem kočky (srovnej obrázky 13. -14.). Přes usilovné procvičování a po třech měsících opakování stejných či podobných úkolů, jsou stále ještě děti, které nevymyslí jediné slovo, které by začínalo na M, nebo budou tvrdit, že na slabiku MU začíná začíná rozhodně slovo KLUK. Vyhláskovat těžší slovo pak může být problém ještě na konci školního roku. Členění zvuku totiž svádí k jinému postupu nežli členění grafiky písma. Jestliže je základním elementem grafiky písmeno, pak na straně zvuku je to slabika. Slabika se považuje za velmi problematický element písma ve výuce čtení dokonce i z hlediska různých metod. Připomeňme si, jaký význam dává Emilia Ferreirová sylabickému stadiu ve vývoji dítěte. Problém slabiky a jednotlivého písmene je především problémem pochopením principu korespondence mezi zvukem a grafickým zápisem a hned poté velkým problémem naší výslovnosti. Pro děti je obtížné zvukové rozlišování především samohlásek skrytých ve slabice např. MASO. A naopak i při spojení jednotlivých písmen ve slabiku při čtení dělá potíže především zvuk souhlásek. Mezi těmito jevy je souvislost. Souhlásky mají totiž tendenci být vyslovovány jako zvuk bohatší, jakoby přítomnost samohlásky, která souhlásku rozeznívá, tu byla automaticky předpokládaná, jako by souhláska ve zvuku řeči nikdy nestála osamocená. Děti vyslovují totiž spíše S h nebo S s nežli S, tedy i při čtení jednoho písmene S vyslovují spíše s náznakem slabiky. Na úrovni zvuku pak je spojení s další zvukovou kvalitou, nějakou samohláskou obtížné především při zvukové analýze 45 . Se slabikami se vlastně pracuje hned během druhého, třetího měsíce školy, jakmile je k dispozici dostatečné množství vhodných písmen (rozdělovat mluvenou řeč na slabiky třeba tleskání pochopitelně mohou zvládat a procvičovat již děti předškolní). Postupy jsou obdobné. Opět je potřeba rozpoznat slabiku a odlišit ji jak od písmene, tak od slova. "Hledej slova na slabiku 'me'." "Jakou slabiku tu na začátku slyšíme?" "Jak je ta slabika postavená, poskládej ji z písmenek v zásobníku." "My už toho hodně umíme, nečteme zvlášť písmenka. Začne strašná válka se slabikami, přečti ji hned jak ji vidíš, ne písmenka, dřív než zmizí". 45 Paní učitelka, která učí v jedné z našich prvních tříd, poukazuje na souvislosti s písmem u některých národů (např. v hebrejštině), kde se nezaznamenávají samohlásky. Pro děti při učení čtení tam však jsou samohlásky mnohdy doplněny a navíc pak musí být zdůrazněna i nepřítomnost samohlásky; tedy souhláska má u sebe další znak, který hlásí nepřítomnost samohlásky. Tyto doplňující značky se nazývají matres lectionis (srv. Pommier, 1993). To vede nejen k lepšímu pochopení významu slov, ale daleko dříve také k lepší zvukové analýze a lepšímu vzájemnému spojování hlásek při čtení. Také z tohoto důvodu preferuje přednostní (časově) učení samohlásek před souhláskami, které také podle ní pomáhá zvukové analýze. 127
- Page 1 and 2:
ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ Mi
- Page 3 and 4:
Možná se v celkovém trendu tyto
- Page 5 and 6:
hláskou, částí slova, ani nezá
- Page 7 and 8:
zombíka, princezny aj.) nebo spí
- Page 9 and 10:
preferují princip prvé nebo druh
- Page 11 and 12:
zemích (USA, Argentina, Izrael, Š
- Page 15: - děti měly napsat výzkumníkem
- Page 18 and 19: zemí; situace může být totiž r
- Page 20 and 21: sobě postavených postupů (nebo a
- Page 22 and 23: dialektům (zde v citaci nezmíněn
- Page 24 and 25: něj analogické poetickému uměle
- Page 26 and 27: žačku, omluvila z plavání "pro
- Page 28 and 29: logopedických, 2 holčičky; z dů
- Page 30 and 31: V dosavadních kapitolách jsme se
- Page 33 and 34: písmena", "píšu čísla" a pod.
- Page 35 and 36: Znaková závrať V Přehledu vyčl
- Page 37 and 38: -zvýrazňování pro výběr: vyma
- Page 39 and 40: délka hlásky), později vymyslet,
- Page 41 and 42: v rovině přečteného, mluveného
- Page 43 and 44: -rébusy; -křížovky; -hraní kos
- Page 45 and 46: Spisovná čeština je nejdůležit
- Page 47 and 48: Tyto osnovy, ač přijaty v námi n
- Page 49 and 50: Dva zmíněné úkoly se objevují
- Page 51 and 52: školního pojetí- analýza názv
- Page 53 and 54: (někdy též pozdním Wittgenstein
- Page 55 and 56: charakteristik weberovské "byrokra
- Page 57 and 58: zaznamenána. Jinak řečeno osvěd
- Page 59 and 60: psaného jazyka, včetně funkcí j
- Page 61 and 62: vyzkoušet platnost své koncepce a
- Page 63 and 64: Nutnost uvědomit si rozdílnost v
- Page 65: důrazem na výuku písmen tento vz
- Page 69 and 70: Naše dělení na nácvik a použí
- Page 71 and 72: 131
- Page 73 and 74: Připomeňme pro úplnost Peirceovo
- Page 75 and 76: Vazby, které jsou používány k p
- Page 77 and 78: 137
- Page 79 and 80: odborné literatuře někdy hovoř
- Page 81 and 82: pouhou mnemotechnickou oporou), sou
- Page 83 and 84: literárním slova smyslu, je techn
- Page 85 and 86: každému slovu odpovídal jiný zn
- Page 87 and 88: lze říci, je psací psaní ve sro
- Page 89 and 90: "sestavy". Těmito gesty míníme n
- Page 91 and 92: To by měly být figury krasobrusla
- Page 93 and 94: se v písmu projevují nevhodné os
- Page 95 and 96: imaginární aspekt zůstává: cit
- Page 97 and 98: jména už nejsou- logicky posuzov
- Page 99 and 100: Situace pojmenování se tak jeví
- Page 101 and 102: Někdy se také stalo, že děti na
- Page 103 and 104: třídění karet. Argumentace nám
- Page 105 and 106: porušuje přiřazení slova 'lev'
- Page 107 and 108: Ve druhém stádiu se písmena otá
- Page 109 and 110: může jí být věta?; Martinetovu
- Page 111 and 112: Goodman, K. S. (1985): Comment lire
- Page 113: 173
Change language