ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

porušuje přiřazení slova 'lev' ke zvířeti tím, že pouze izoluje kvalitu duchovního řádu a
ukazuje, že subjekt, jenž jmenuje, není žádnou věcí" (s. 319). Prostřednictvím písmen ale může
být otec i osoba feminizující, nejen proto, že písmena připomínají ony dětské hlásky na vstupu
do řeči, ale kvůli tomu, že si dítě podrobuje, vnucuje mu ženskou pozici.
Pommmier pak sleduje kastrační problematiku v její repríze na úrovni psaní a paralelně, na
vývoji dětské kresby 71 . Hlavním technickým parametrem je pro něj známé otáčení písmene
nahoru a zrcadlově do strany (s nímž se lze setkat u dětí na vstupu do psaní a u dyslektiků);
převracení funguje jako faktor pro onu důležitou dimenzi, jíž je bipolárnost písmen jako
izolovaných tvarů vs. jejich spojení do slova (což je obojí předpokladem správného
čtení/psaní)- převrácená písmena lze totiž vázat jen obtížně. Mezi obě převrácení dává autor
vývojovou souvislost, takže lze říci, že písmena přecházejí z horní obrácené polohy otáčením
do dolní, ale zrcadlově obrácené a zní se teprve přetáčejí do normy.
Tak např. písmeno b opsalo tento pohyb: p (p)
(p) d (d) b
Podle autora je převracení obojího druhu častější, než si myslíme, protože ne všechna
písmena jsou asymetrická natolik, aby ho prozradila (viz např. I ).
Před prvním stádiem písmene obráceného nahoru uvádí Pommier ještě nulové stádium: je
fází postupného vyčleňování se písmene z kresby; podle autora ne pro rozvíjení nějaké sociální
komunikační funkce v běžném chápání, ale pro vnitřní nemožnost kresby říct to, co dítěti chybí
(viz údajně příklad s Roberte- Françoise, u niž se prvky písma objevily až když bylo
zpochybněno pouto mezi rodiči). Dítě je v nulovém stádiu ještě v tzv. transitivním vztahu k
matce, určeno pouze jejím prostřednictvím, vidí se skrze ni a jeho vlastní tělo mu uniká.
Písmena, která jsou otočena v prvním stádiu nahoru, směřují proto k tomuto jedinému
Druhému, k jeho pohledu z druhé strany papíru, který je ale nemůže přečíst, spojit: zůstanou
izolována. Kresba tohoto období má následující charakteristiky: fóbie existuje mimo záchranný
ostrov papíru, podobna noční příšeře, která- když je tma a vlastní tělo není vidět- nesežere
části schované pod pokrývkou; tělo nemá konzistenci a na papíře je představeno proděravělými
nebo tlaku vzdorujícími tvary, antropomorfními domy, zvířaty, stromy (jako by podle jednoho
vzoru), "hlavonožci", bezpohlavními těly: bezpohlavními proto, že sama reprezentují pohlaví,
onen matce chybějící falus. Kresba i písmena jsou piktografická, kresba nemá daleko k
písmenům, jež zas nejsou využita k vázání.
Následující obrázek neuvádíme ani tak pro příklad prvního stádia kastrační úzkosti, té z
matky, jako spíše pro výše uvedenou příbuznost, průnik imaginárního a symbolického řádu v
kresbě. Holčička s problémy v počtech, velice nadaná komunikačně a velmi zdatná v češtině a
čtení/psaní, nakreslila spontánnně "čerta". Postava vyhlíží primitivně, kdybychom se drželi
povrchně kognitivních kritérií ("hlavonožec"), zdánlivě popírá její vysokou inteligenci. Tvary
jsou geometrizovány a operuje se výrazně s plnou a s prázdnou plochou: ta prázdná přitom
vyjadřuje buď obrys plné věci-např. boty nebo nohy, hlava, či naopak prázdné jako čertův
řetěz z kroužků. Řetězu, asymetrizujícímu obrázek, přikládáme falický význam, ostré rohy
(téměř jako nůžky) jsou kastrační. Nejpozoruhodnější je, že falického útvaru je dosaženo
spojením prázdných kroužků: odkazujících ke grafizaci nikoli falu, ale opačného pohlaví.
(Biografické události, o nichž se naše spekulace nad grafikou odvíjejí, zde nemůžeme uvádět.)
Tato kresba tedy nevyjadřuje jen možnou fóbii mimo papír, ale už i reakce uvnitř plochy;
proto ji také neřadíme pod Pommierovo první stádium.
71 Jde v obojím o úroveň reprezentace. Z toho autor dedukuje logické zpoždění: konflikt je reprezentován,
zobrazen, až když je podle něj vyřešen (některé hrůzně primitivní dětské kresby tak nesvědčí jednoduše o
intelektuální retardaci.)
165