ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

logopedických, 2 holčičky; z důvodů spíše nepozornosti, 1 holčička, v 2. ročníku s velkými
problémy v pravopisu (zejména v interpunkci a diakritice); z důvodu určité bizarnosti a
improvizující originality 19 v zacházení se znaky (1 holčička), s vtipnými komunikačními posuny
a úniky, dovolujícími jí říkat a dělat si, co chtěla, a považovanými za "dělání si legrace" až za
intelektuální nedostačivost paní učitelkou (byť i matka byla zneklidněna), s potížemi v počítání,
pokračujícími v 2. ročníku a vrcholícími ve 3. ročníku; konečně skupina bez větších potíží s
látkou a považovaných za dost chytré, jejichž chování nebo charakter však byly hodnoceny
jako zvláštní nebo nežádoucí: agresivita a přitahování nejrůznějších průšvihů u 1 kluka
jedničkáře; verbální provokace, skatologické a jinak šokující nebo odpor navozující výrazy,
mile nabízené paní učitelce u dalšího kluka 20 , který současně trochu nepřesně vyslovoval (ne
tak výrazně jako logopedii navštěvující holčička) a také psal spíše "přibližně" (ale s
pochopením grafo-fonologických korespondencí), zatímco skvěle počítal; údajná "potměšilost"
u třetího kluka, dedukovaná z jeho konformnosti až naříkavé nesmělosti vůči přítomné autoritě
a z jeho využívání situace , kdy si myslel, že není pod jejím pohledem. (Některé nápadnosti a
zvláštnosti chování se samozřejmě vyskytly i v prvé skupině propadlých a odeslaných a ve
druhé skupině provizorně ohrožených.)
Z přehledu je zřejmé, že ne u všech problémových žáků se objevovaly obtíže se
čtením/psaním: a u některých z těch, co je měli, jako by tyto potíže byly sekundární vzhledem k
potížím s mluvením. Nejvýraznějším příkladem je ona holčička, poslaná na logopedii i do
poradny (diagnóza "lehká dyslexie", podle sdělení paní učitelky), která měla zjevné
fonologické nedostatky a mluvila infantilně mazlivým tónem. Tyto obtíže jako by se v ryze
technickém, handicapovém postoji všech zúčastněných včetně postižené jednak postupně
upravovaly, jednak byly jaksi předběhnutě kompenzovány jazykovou inteligencí a citlivostí na
vyšších úrovních řeči i komunikační bystrostí a vstřícností, takže jejich zbytky nakonec
vypadaly jako zacystovaná a neškodná svědecví dávné minulosti.
Přesto se silnější nebo slabší potíže se čtením/psaním vyskytly zhruba u 10 ze 13
problémových dětí; z vyjmenovaných je vůbec neměla jen 1 holčička (se znakovou bizarností) a
2 kluci jedničkáři (s problémy chování, kázně a charakteru).
Přinejmenším u poloviny z těchto 13 dětí bylo současně zjistitelné vyostření sexuální
tématiky- aniž by bylo nějak speciálně vyhledáváno nebo speciálně získáváno, jak k tomu měla
možnost M. Kleinová (pokud nepočítáme projektivní kresbu tzv. Začarované rodiny, kterou
pouze někteří žáci absolvovali po vyšetření Termanovým testem inteligence). Hranice ryze
sexuální tématiky se na druhé straně vymezuje samozřejmě hůře než potíž s látkou výuky,
neboť záleží na hledisku pro explanaci těch projevů, které přímý erotický obsah nemají: jestliže
např. agresivní a stále napomínaný a trestaný jedničkář, považující se sám za "zlého kluka",
kreslí pouze smrťácké příšery a bojovníky a svěří se s nočním děsem, jak "duch chtěl sežrat
mámu", neformuluje tím nic explicitně erotického- nicméně se podle našeho hlediska patrně
pohyboval v nevyřešené kastrační úzkosti.
Řada projevů se týká přímějším způsobem sexuálního rozdílu právě v pohlaví a potenciálně
tedy také kastrace: viz např. gesto dávání si tužky do klína (holčička); schématicky do podoby
mužských genitálií ztvárněné tváře zvířat v Začarované rodině 21 (kluk u sebe a dědečka, otec v
rodině chyběl), k tomu určení sebe jako "samce" a sestřičky, coby dinosaura z profilu, jako
19 Proslavila se např. tím, že při kreslení "co nejvíc věcí na L" nakreslila holku, auto, čerta a dva ptáčky, což
nazvala, "Všechno Linda!"; jindy vysvětlovala učitelce červeného sněhuláka "kabátkem".
20 Nemuselo jít jen o jakousi koprolálii, ale spíše o negativismus vůči normě autority: když se paní učitelka
zeptala, komu se nelíbila návštěva divadla, jako jediný se spokojeně přihlásil. (Jeho chování bylo interpretováno
jako "snaha odlišit se, upozornit na sebe", v určitém ohledu asi správně.)
21 Nejde o nějakou naši soukromou spekulaci: stejný vzor (výrazné oči- jako varlata- napojené na velký
svislý nos jako penis) uvádí pro dětský folklór též C. Gaignebet (1974, s. 205 a násl.).
88