ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

-rébusy; -křížovky; -hraní kostkami a skládání výsledku; -přesmyčky; rýmování;
homofonické slovní hříčky; přepis "našeho" slova "cizími" písmeny (Xlonům, Quodě);
logogramy (nakresli co nejvíc věcí na...);
-třídění slov; vylučování nehodícího se slova ; hledání nadřazeného slova; -vysvětlování
slov, hledání synonym a opačných slov; hledání homonymie (ještě jiný význam daného slova); -
odvozování (tvoření) až etymologické odhady; odborná třídění a slova (taxonomie, termíny);
-hádanky;
-logická cvičení (kvantifikátory aj.)
-přirovnání; pořekadla; přísloví; -říkanky; básničky a další žánry (pohádka, příběh, dopisy);
-přesná kopie; přepis z tiskacího; -diktát, autodiktát; -korektura;
-résumé textu; vysvětlení textu, hodnocení textu; dramatizace textu; nazpamět a recitace;
-podpis; datace zápisu;
-telefonování; -vyprávění zážitku; -vyprávění o divadle; chronologický popis dne; aj.
Znaková závrať znamená některé projevy nejistoty ohledně toho, na jaké úrovni
jazykových operací se právě pohybujeme; dále překvapení z výsledku, kterým se přejde z
jedné úrovně na jinou a kdy jsou předchozí kroky negovány s rekuperací někde jinde.
-grafické efekty: např. ornamentální šneci @, vytvářející iluzi vlny ovečky; ne kreslení
realistického kapesníku na papír, ale čtvrtka sama kapesníkem s okrajem (simulakr kapesníku);
čára hladiny vody, vybarvit věci pod a nad ní: určitá symbolizace fonetického principu čtení i
čtení ve smyslu dalších členění a třídění (čára bezohledně, naprosto striktně půlí kapra,
vystrkujícího hlavu nad hladinu, kachnu, máchající nohama pod hladinou atd.);
-výřez obrázku vs. pojem vybraného prvku (vybraná věc někdy zcela identicky zobrazena
vedle, jindy nakreslena jinak, při zachování jen některých charakteristik, pojmu; viz Pojďme si
hrát);
-bazálně už samo čtení, když nesmyslné zvuky nabídnou "syntézu" v pronesení slova,
většinou dětem známého (ale existuje už i pro "syntézu" do slabik);
-rébusy (jméno věci slepené s obrázkem změněno ve slabiku anticipovaného slova);
-křížovky (psaní nesouvisejících slov jedním směrem dá v druhém směru nečekaný smysl,
prozradí své tajemství);
-přesmyčky;
-homonyma (nečekaný význam v jiném směru nebo zmatek, o jaký směr, kontext jde);
-přehození gramatických členů, podmětu a předmětu (Káva míchá Michala: cítí se
absurdnost a současně, že je to věta, tedy správná věta); -odmítání diskusí o empirické pravdě
věty nebo textu;
-nejasná rovina, kde se operuje lingvisticky: opačné slovo mělo být sémanticky bílý, žák
napsal ýnreč;
-určení citace v textu; -rozlišení kopie instrukce od splnění instrukce (podobně jako: "Řekni
něco." "'Něco.'");
-titul článku: jak k němu patří?; -(potenciálně) problém Obsahu;
-základní oscilace pro lingvistický (ve škole učený) postoj k jazyku: -Tomáš, Jarda, Petr,
co to je? -Kluci! -Ne, jména kluků, mužská jména. (Stanovení nezávislosti označujících,
opakující se později v druhé třídě ve zmatku např. kolem podstatných jmen jako jmen osob,
zvířat a věcí; pak někdy nutná redukce na "referenci": -Tak co je to kočka? -Podstatné jméno
obecné. -Kočka je zvíře! Tak 'kočka' napíšeme do tohoto sloupečku.)
Interpretace přehledu cvičení
103