ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

-vzorec psané řeči v mluveném projevu: -vyprávět zážitek z prázdnin; vyprávět třídní výlet;
později popsat v chronologickém sledu svoje odpoledne; -vyprávět divadlo, které třída viděla; -
komunikace při telefonování (proč táta nemůže říct, "Tady táta".);
-logická cvičení: zobrazit graficky všechny, některé, aspoň jeden, žádný (kvantifikátory);
(KONEC BLOKU ČTENÍ/PSANÍ V ÚZKÉM SLOVA SMYSLU)
Lingvistické poznatky, poučení a "grify" obsahují široký rejstřík mluvnických jevů,
sémantiky, lexika i literárních žánrů (viz předchozí rubriky celého seznamu); dominujícími se
ale zdají ty, které se nejvíce pojí s elementární schopností čtení jako grafického orientování se
v textu a v jeho nosiči a jako čtení přesného ("nehádat", "nevymýšlet si", omezit se a
spolehnout se na fonetický princip), dále psaní jako jednak pravopisného, jednak čitelného
(schopnost zapsat, co učitel říká); spisovnost je třetí osvojovanou normou.
Některé příklady: -samohlásky vs. souhlásky, -samohlásky krátké vs. dlouhé; -souhlásky
"měkké" vs. "tvrdé" (implicitně prostřednictvím otázky změkčování);
-malé vs. písmeno; -psací vs. tiskací;
-hierarchie písmeno/hláska, slabika, slovo, věta;
-slova opačná; slova nadřazená ("říct to jedním slovem, dohromady"), podřazená; -
synonyma ("říct to jiným slovem"), homonyma a homofonické a homografické podobnosti
(předcházejí synonymům, neboť se objevují velmi brzy v textech s omezeným počtem písmen,
současně vyžadují návyk zcela přesného čtení; později, zvláště ve 2. třídě, jejich používání s
pravopisem [led- let]);
-množné číslo (implicitně v syntagmatech a větách); -rod (tamtéž); -zdrobněliny;
-slovní druhy: jako první a jediné předložky (kvůli pravopisu, "jinak [dohromady] se čte,
než se píše [zvlášť]") a vlastní jména (kvůli pravopisu: velké písmeno); s předložkami též
problém hranic slova (nutný též pro větu);
-definice věty;
morfologie je ještě většinou potlačena na úkor primární slabikové stavby (např. dělení jedl),
naopak zavolána na pomoc v radě typu blízko- blizoučko (pravopisný grif);
některá poučení mají povahu etnolingvistických grifů: dávají ne lingvistické pojmové
vyjasnění, ale praktický návod, co udělat, aby se dodržel pravopis ("zkus si říct..."): patří sem
např. vsunutí přívlastku mezi předpokládanou předložku a podstatné jméno ("nad černým
lesem");
časté a typické pro školní pojetí (viz dále Lahireovy názory) je požadování zdůvodnění (ů
s kroužkem- "protože je to uprostřed", velké písmeno- "protože je to jméno", "protože je to
na začátku věty");
i při snaze o udržení poznatků s jejich meta- termíny na úrovni probírané látky, dochází k
neustálému předbíhání ze strany v materiálu existujících pravidel před možností jejich
konceptuálního vysvětlení: např. na zmíněnou morfologii se nespěchá, ale jestliže mají děti
jmenovat slova na určité písmeno, variuují např. přípony téhož kmene nebo slovo skloňují či
časují- učitel pak musí rozhodnout, které nové znění uzná za nové slovo;
Kulturní repertoár představuje vlastně všechno, co se zde učí; ale úžeji bychom mohli
zmínit ty jazykové činnosti, které mají zjevný kulturně antropologický význam (ať už v historii
písma nebo v moderním společenském užívání jazyka) a přitom nejsou lingvisty vždy
tématizovány jako přímá součást jazyka.
Příklady (většinou pouze z bloku Čtení/psaní v úzkém slova smyslu) :
-fonémy/grafémy/piktogramy živé abecedy, s občasnými kaligramy; grafémy pantomimy
tělesných cviků; odečítání fonémů ze rtů; zvědomnění artikulace; zvuky věcí a zvířat jako
jednotlivé fonémy; zpívání samohlásek; roztleskání slabik;
102