ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

Naše dělení na nácvik a používání tu z hlediska pohledu dětí trochu kulhá, i v tom, že
činnosti okolo čtení a psaní mají svůj značný smysl a naopak funkce písma v celém svém
rozsahu nejsou dětem ještě plně srozumitelné.
V otázkách smyslu tu hraje roli zpočátku hlavně nutnost zvládnout čtení/psaní jako kvalitu
označující vyšší stadium dospělosti, tedy zásadní změnu sociální pozice dítěte. K tomu se
samozřejmě přidávají i kognitivní potřeby; snaha o pochopení pravidel, podle kterých je
strukturován systém písma, podle kterých se čte a píše, je jedním ze zdrojů usilovnosti dětí.
Usilovnost však musíme posunout do jejího vývojového významu, když vidíme nejrůznější
jazykové hry odvozené od školní výuky, lépe řečeno od stadia vývoje čtení a psaní, ve kterém
se děti nacházejí.
V tramvaji stojí hlouček kluků z první třídy a velmi se baví vymýšlením co nejlegračnějších
slov na základě změny náslovné hlásky: "soudek, boudek, moudek, poudek, foudek, čoudek"
atd. Co do otázky smyslu pro děti - začátečníky ve čtení a psaní, nejsou názory jednoznačné,
jak jsme se zmínili již v úvodu textu. Také francouzský psycholog R. Goigoux (1992) odhaduje
nejméně tři druhy smyslu, které musíme v tomto kontextu uvažovat. Především smysl psaného
textu (o čem text je), smysl čtení textu (proč číst tento text) a smysl učení se čtení/psaní (proč
se učit číst). Děti toto trio smyslů také cítí různě silně během školního roku.
Že smysl jako sémantický význam textu, věty či slova pro děti není často příliš důležitým se
ukazuje v mnoha podobách a důvody tohoto stavu jsou různé. Nedá se přímo říci, že by děti
tyto významy nevnímali, ale často jsou druhořadé. Pozornost věnovaná jiným aspektům,
"nácviku", je někdy strhává natolik, že sémantickou správnost důsledně nekontrolují. Naopak
můžeme spíše tvrdit, že sémantické aspekty, význam slov či vět ukazuje dítěti především
správnost jeho kódovacích postupů.
Jirka tak každý den, když jde do školy okolo pekárny, opakovaně čte s nadšením nápis
"Pekárna", i když ho četl mnohokrát a ví, že obchod je opravdu pekárnou.
Škola pochopitelně využívá vysoké motivace k učení čtení/psaní, ale snaží se ji postavit
často i na jiných momentech; právě na možnosti si číst, odpovědnosti za školní výsledky,
nutnost pracovat, rozšiřovat představu o kulturních funkcích písma a pod. "Všechno si
zkoušejte doma. Ukazujte to třeba babičce, co jste dělali ve škole, hrajte si na školu. Zkusím
to jednou, podruhé a potřetí už mi to jde lepší, tak to musíte zkoušet. Přes švihadlo jsme taky
neuměli skákat a teď už to umějí všichni".
Zvláště nutné je to u dětí, které mají ve čtení nebo psaní nějaké problémy. Tyto děti totiž
podobné spontánní hry a činnosti neprovádějí, je třeba je do nich nutit. Dokonce pokud mohou
vyhýbají se jim; např. Zuzanka nečte s ostatními dětmi z tabule, nečte si potichu článek a skoro
nikdy se nehlásí.
Šárka napovídá Martině nad slabikářem. Učitelka odmítá napovídání a snaží se apelovat
na smysl, na (budoucí) funkce čtení: " Nedělej to. Ty s ní budeš pořád chodit a budeš jí číst?
Budeš s ní bydlit? Budeš s ní chodit do obchodu? Tam bude nápis 'hovězí maso 120 kč' a ona
uvidí '120' a nebude vědět, co to je. Nebo tam bude zákaz vstupu a ona tam půjde a spadne do
nějaké díry? Musí se vyznat ve světě, přečíst si chytré knížky a tak. Tak ji nech se učit."
Děti se ovšem jak se blíží konec roku k používání písma samozřejmě dostávají (obrázek 15.-
17.). Stránku v knize a v sešitě najde každý, všichni se umějí podepsat celým jménem, děti píší
drobné poznámky do notýsku, zapisují své úkoly, komentují písemně své obrázky, dovedou
přečíst písemné texty kolem sebe a orientovat se podle nich. Přečtou i delší text a rozumějí
jeho obsahu. Ti lepší najdou článek nejen podle čísla stránky, ale i podle obsahu vzadu v knize,
někteří i podle rejstříku.
129