ČTENÍ/PSANÍ V PRVNÍ TŘÍDĚ - Pedagogická fakulta

- děti měly napsat výzkumníkem jmenovaná slova (např. KOČKA, MOTÝL,..) a tato slova po
sobě přečíst a vysvětlit, jak a proč jsou napsaná,
- napsat slovo a poté větu s tímto slovem ( ukázalo se totiž, že izolované slovo KOČKA
mnohdy děti nevnímají stejně jako ve větě KOČKA PIJE MLÉKO a volí jinou notaci)
- číst text ( slovo, větu), který byl napsán pod obrázkem
- napsat text k obrázku
- členit věty, tedy přidělovat význam částem textu (výzkumník přečte text, který leží
napsaný před dětmi, prvním úkolem byla tzv. verbalizace - říci, co je napsáno ve vymezené
části textu a dalším úkolem tzv. signalizováním - najít, kde je v textu napsané konkrétní slovo a
ukázat je prstem např.již zmíněná KOČKA, ale také předložky a jiné méně výrazné části věty)
Jednotlivé úkoly byly strukturované podle různých kritérií (delší a kratší slova, slova
označující velmi malé nebo velmi velké předměty, nutnost odlišit množné číslo a pod.) a
zadávané dětem různého věku, případně i opakovaně, aby se mohl sledovat jejich vývoj.
Některé úkoly byly např. zadávány vybrané skupině dětí v první třídě čtyřikrát během školního
roku.
Na základě takto získaných dat Ferreirová postuluje etapy vývoje dítěte, které jsou dále
ještě podrobněji členěny: Presylabické období (obrázek 5.- 8.).
Dítě je schopno okolo asi čtyř let odlišit kresbu a obrázek. Děti zpočátku hlavně
napodobují. Odlišné významy zapisovaných textů se nemusí vůbec projevit na kvalitě
grafického záznamu. Dítě chce psát, případně číst, a výsledek je méně závažný, než vlastní
psaní/čtení.
Dítě tu může užívat již konvenční značky, což samo o sobě Ferreirová nepovažuje za
nejdůležitější. Výsledek může být velmi různý, ale koncept, který za ním stojí může patřit do
stejného vývojového stadia. Vlastní koncepce dítěte je tu nejvýraznějším ukazatelem, protože
znalost písmen nemusí znamenat vhled do systému.
V dalším stadiu presylabického období již dítě dává smysl grafickým tahům a tvarům.
Koncepce dítěte pak již předpokládá, že jestliže je třeba různě číst, musí i grafika být různá.
Pro různá slova mohou být používány stejné nebo různé značky a protože inventář značek je
omezený, přechází se i k tomu, že značky lze kombinovat. Rozdíly v grafice lze tedy dosahovat
počtem značek, jejich tvarem a kombinací jejich pořadí (nebo pouze některým z těchto
principů). Tento typ psaní a čtení je stále globální a nerespektuje korespondenci mezi částmi
zvuku a částmi grafiky. Grafika je spíše spojena s vlastnostmi označovaných předmětů a jevů.
Slovo u menších dětí nakonec také bývá spíše vlastností nežli označením. Tak může být zápis
slova MOTÝL delší, nežli slova KŮŇ, protože zvíře kůň je větší, nežli je motýl.
Jak je vidět používá Ferreirová k zařazení dítěte do určitého vývojového stadia různé
kvalitativní i kvantitativní ukazatele. Jiné však nežli ty, které tvoří školní hodnocení dítěte.
Nemůžeme si nepovšimnout velkého důrazu na tradiční kategorii piagetovské psychologie,
na kategorii množství (počet). Kvantita je jedním z nejdůležitějších kritérií, které Ferreirová
nachází u dětí při vytváření jejich koncepcí. Kategorie počtu je plněna zpočátku především
existencí nebo neexistencí maximálního a minimálního počtu znaků, které definují psaný text,
poté i počtem znaků. Toto kritérium jí také dovoluje sledovat vývoj dětského písma nezávisle
na jeho konvenční podobě, které naopak hodnotí často jako zavádějící.
Sylabické období (obrázek 9.).
Sylabické období je již obdobím fonetizace řeči a proto je výrazným zlomem v dětských
konceptech. Došlo k uvědomění korespondence mezi rozdíly zvuku řeči a rozdíly v jejím
grafickém zápisu. To, co je vysloveno, má již těsnou souvislost s elementy psaní. Stadium
sylabické, kdy děti většinou používají jednoho grafického znaku pro každou slabiku, je proto
tak ceněné, neboť je považováno za nejzásadnější krok, který děti musí udělat na cestě k
hláskovému písmu. Ferreirová se domnívá, že však učiteli je tato etapa podhodnocena,
75