1. Všeobecné informace ...........................................................

1993). Dodatečná malá mnoţství strusky vznikají téţ v tomto stádiu a odstraňují se z povrchutekutého materiálu.4.1.2 Sekundární hliník4.1.2.1 Výrobní postupyHlavním rysem výroby sekundárního hliníku je rŧznorodost setkávajících se surovina rŧznost pouţitých pecí (tm 116, ALFED 1998). Druh suroviny a její předběţné zpracování jeproto pouţito k posouzená nejlepšího druhu pece, jaká má být pouţita pro vlastní druh odpadu,co do jeho velikosti, obsahu oxidu a stupně kontaminace -mezi jiným. (tm 145, Winter 1998).Tyto faktory téţ ovlivňují volbu tavidla, souvisejícího s procesem, za účelemmaximálního obnovení (regenerace) hliníku (tm 2, HMIP A1 1993, tm 77 a 116, ALFED1998). Volba výrobní technologie se liší závod od závodu. Počet faktorŧ pŧsobících na volbuprocesu znamená, ţe zde existuje potenciál mnoha schŧdných strategií, které mohou určitpodobné okolnosti.Rotační, nebo plamenné nístějové pece se pouţívají k tavení širokého rozsahusekundárních surovin, rotační pece mohou mít naklápěcí mechanismus, coţ jeohlašováno jako konstrukce umoţňující sníţení potřebného mnoţství tavidel v procesu. (tm145, Winter 1998). Pro tavení hliníku vyšší čistoty jsou pouţívány indukční pece a postup„Meltower“. Plamenné pece mají často boční nístěj. Někdy se pouţívá čerpací systém(mechanický, nebo elektromagnetický) k přepravě roztaveného kovu boční nístějí a plnícínístějí, jako výpomoc při tavení malých částic. Elektromagnetická čerpadla nemají ţádnépohyblivé části a zakládají se na vnější cívce pro indukci elektromagnetické síly, míchání jevyvoláno v plnící nístěji a v peci. Ostatní čerpadla mající ţáruvzdorné vnitřní části a kovové„spinery“ se rovněţ pouţívají (tm 145, Winter 1998).Plamenné nístějové pece téţ mohou pouţívat šikmé nístěje v prostoru dávkování kovu,kam mohou být vsazovány odpady, obsahující velké části ţeleza. Hliník je vytaven zeţelezných částí, které zŧstanou na šikmé nístěji. Znečištění taveniny ţelezem jetakto minimalizováno (tm 77, Al Expert Group 1998, tm 116, ALFED 1998). Detailyněkterých pecí uvádí 2.5.2.Typickými zdroji hliníkového odpadu jsou výrobní odpad, pouţité nápojové plechovky(UBC), fólie, výlisky, amortizační odpady, třísky od soustruţení a starý tvářený, nebo litýkov. Kromě toho je hliník téţ recyklován ze strusek a solných strusek. Mohou se vyskytnoutrŧzné kontamináty, coţ se bere v patrnost při volbě předběţného zpracování nebo přikonstrukci pece (tm 77, Al Expert Group). Odpad je někdy tříděn nejprve dle druhŧ slitinypro výrobu poţadované slitiny s minimem regenerace tm 116, ALFED 1998, tm 121,Hoogovens 1998).Odpad, jako UBC a třísky od soustruţení, jsou hlavní zdroje surovin a mohou býtkontaminovány. To někdy vyţaduje odstranění povlaku, nebo odmaštění před tavbouz dŧvodu zlepšení tavícího výkonu a tepelné účinnosti, jakoţ i sníţení potenciálu emisí (tm121, Hoogovens 1998, tm 122, ETSU 1998). Tavení upraveného materiálu mŧţe uspořitenergii a sníţit tvorbu strusek. Postupy předběţné úpravy jsou uvedeny v tabulce 4.24.Obr. 4.3 Regenerační postup sekundárního hliníku (v příloze)273