Therihar Kyllinvainn

Zdeněk Jukl
Tohle ovšem Kan slyšet nechtěl. Jenže, ať už se mu to líbilo nebo ne, jeho lidská část tu drakodlačí upozorňovala,
že to musí vzít na vědomí. Jít do boje se zpěněnou krví se rovnalo skoku z útesu. První, jen trochu klidnější nepřítel, by
ho snadno porazil, protože by si ve svém vzteku nechránil záda a dělal by chyby. Slyšel sice pověsti o trpasličích berserkerech
** , kteří v takovém stavu dokázali čelit mnohonásobné přesile, ale nikdy nic takového neviděl a odmítal tomu
uvěřit.
Velmi pomalu a zhluboka se nadechl a pak dlouze zavrčel. Byl to tak hluboký a zlý tón, že se všem okolo rozvibrovaly
vnitřnosti a zježila se jim srst. Kromě Karry, která srst neměla a pro kterou tenhle hluboký zvuk představoval totéž,
jako milostná píseň na loutnu. Drakodlaci měli natolik odlišné zvyky a způsoby, že si prostě s ostatními dlaky
nemohli rozumět. A tak, zatímco vlkodlaci ustupovali v domnění, že Kan vybuchne vzteky, Karra se k němu naopak
přitiskla celým tělem, aby si to vrčení vychutnala a připojila se tichým broukáním.
„Dobrá,“ souhlasil nakonec. „Vykoupu se, ale pak si to s ním dojdu vyřídit! Kolik je hodin?!“
„Před chvílí se setmělo,“ odpověděla Arkash.
„Takže kolem půlnoci vyrazím,“ rozhodl se a uvědomil si, že ho pro tuto chvíli vzteky přešel hlad. „To bude tak
správný čas.“
„Tak pojď,“ řekla Karra a táhla ho ke schodům, které vlkodlaci spěšně opouštěli.
Arkash je dovedla ke dveřím v horním patře a otevřela je. Za nimi byla podobná místnost, v jaké byli dole. Bez
oken, aby se hosté mohli pohybovat v podobě, která jim byla nejpohodlnější a bez obav z toho, že je někdo uvidí. Poměrně
spoře ji osvětlovala jediná lampa visící na řetízcích od stropu. V místnosti stál veliký kotel na vodu, pod ním
ohniště a před ním rozměrná dřevěná vana. Ridarh koupelnu zbudoval po té, co se seznámil s Arkash, protože vlkodlačice
se ráda koupala. Když ale byla pryč, nebo to dovolila, umožňoval koupel i jiným hostům, samozřejmě za mírný poplatek.
Hlavně vlkodlačice, pokud se u něj nějaké ubytovaly, si za koupel ochotně připlatily.
Pod kotlem hořel oheň a v kotli bublala vroucí voda. Vedle vany stálo několik věder se studenou vodou, aby si koupající
mohl zchladit lázeň podle libosti. U vany stála truhla se vším možným, co by mohl koupající potřebovat. Vlkodlaci
totiž do města přicházeli jen s tím, co měli na sobě, což byla většinou pouze srst a několik mincí ve váčku na krku.
Karra za nimi zavřela dveře a zajistila je bytelnou petlicí. Kan zatím došel ke kotli a přeléval vodu do vany. Byl
zvyklý na oplachování se studenou vodou a v teplé vodě se koupal naposledy možná před rokem, když ne ještě později.
Drakodlačice prohrábla truhlu a vytáhla z ní mýdlový prášek a nějaké Kanovi zcela neznámé lahvičky. Pak ze sebe
shodila zakrvácenou tuniku a vlezla do vany. Kan se posadil na truhlu vedle vany a podal jí krabičku s mýdlovým práškem.
Překvapeně na něj pohlédla.
„Ty se nebudeš koupat?“
„Teď jsi tam přece ty.“
„Přestaň blbnout a polez,“ zavrčela varovně a dokonce ukázala zuby. Kan se usmál, hodil bederní roušku na zem
a vlezl do vody za ní. Hladina tím stoupla natolik, že jí k vylití z vany zbývalo sotva půl druhého palce. Opřel se zády
o Karru a uvelebil se. Drakodlačice pod hladinou ovinula svůj ocas kolem jeho, objala ho kolem těla a začala ho kousat
do krku a do ramen. Až pak ho začala omývat houbou a doprovázela to tichým broukáním.
Kan blaženě zavřel oči a liboval si, že jiní by za takové služby museli platit horentní peníze, kdežto on má
družku, která o něj pečuje způsobem, ze kterého je celý nesvůj. Aby jí to alespoň trochu oplatil, hladil jí pod hladinou
na nohách.
Karra mu velmi pečlivě umyla vlasy, což zabralo dost času, protože krev zaschla a ona mu je nechtěla vytrhat
z hlavy. Hodně jí pomohly různé lektvary, které Ridarh postupně sehnal, nebo je zde nechali předchozí zákazníci. Některé
z nich dokázaly odstranit krev z téměř jakéhokoli materiálu, a to bylo pro dlaky velmi důležité, pokud chtěli zůstat
mimo podezření.
Když byl Kan konečně čistý ke své i Kařřině spokojenosti, byla voda téměř studená. Ale i Karra si potřebovala umýt
vlasy a Kan nehodlal připustit, aby se jí nedostalo stejné péče jako jemu. V kotli ještě nějaká voda zbývala, takže bylo
otázkou chvíle vyměnit obsah vany a oplatit jí její péči. Karra se ani nepokusila protestovat a ve vodě nesáhla po houbě
nebo čemkoli jiném. Když už se Kan nabídl, musel jí umýt od vlasů po drápy na nohou a ona mu k tomu se zavřenýma
očima tiše broukala. Přitom neustále nastavovala krk a ramena jeho čelistem a vybízela ho ke kousání.
„Myslíš,“ šeptl jí Kan tiše do ucha, když už jen leželi ve vodě a mazlili se, „že si v horách zařídíme podobný
domov?“
„Kam se poděl bojovník zvyklý na spánek pod širým nebem, koupající se ve studených potocích a zvyklý překonávat
horské hřebeny uprostřed zimy?“ broukla.
„Právě zjistil, co mají ženy na slušné koupelně a navíc poznal, jaké to je mít u sebe milující ženu,“ usmál se a lehce ji
kousl do ucha. Karra nepatrně zvedla hlavu a kousnutí mu oplatila. Pak ji zvedla ještě víc a nechala ho, aby jí olizoval
čenich, oči, tlamu a tváře.
„V horách se dá zařídit spousta bydlení,“ odpověděla. „Ale potrvá to několik let a budeme muset být velice opatrní.“
** Berserker – bojovník severských národů vybičovaný do stavu bitevní zuřivosti. Bojoval zuřivě a zaslepeně. Pokud
se rozhodl bránit lávku nebo most, dokázal velice dlouho odolávat i mnohonásobné přesile.
-105-