Therihar Kyllinvainn

Zdeněk Jukl
„Cože?“ nechápal Kan, ale když mu Amash strčil ocas před obličej, pochopil.
„To je z nějaké vycpaniny! A ta hlava?“ Udělal dva rychlé kroky a zvedl liščí hlavu. Hleděly na něj korálkové oči.
„Jako pitomci! Naletěli jsme jako malí kluci! Krucifix, řekli jsme té bestii úplně všechno!“ Kan zuřil. Hodil liščí
hlavu po Amashovi, který ji hbitě zachytil a pak ze země zvedl ještě plášť. Byl k nerozeznání od Kyathova. Ostatní raději
mlčeli a rozpačitě se rozhlíželi po okolí. Všichni do jednoho se však drželi dál od otvoru ve zdi. Kromě Kana. Ten
vzteky nakopl jeden z kamenů a kámen s rachocením zmizel v opevnění. Kan zaslechl podezřelý zvuk a přímo skočil
za ním.
Než se muži stihli vzpamatovat, byl uvnitř. Stál jen kousek za otvorem a rozhlížel se na obě strany. Světlo nedosáhlo
daleko, ale i tak viděl na několik kroků. V prachu se rýsovala čerstvá stopa. Otisk čtyř prstů s dlouhými drápy, celkově
širší než jeho vlastní bota. Mířila zpět k Torkrestu a Šedé baště.
Při pohledu na stopu se Kan ze svého vzteku vzpamatoval. Uvědomil se, že je úplně sám v tmavé chodbě a to, co
hodlal pronásledovat, má drápy delší, než jsou jeho prsty na rukou. Zároveň uslyšel kroky svých mužů, kteří již chvátali
za ním. Jedním šoupnutím boty zničil otisk a obrátil se zpět k otvoru.
„Kam se hrnete?“ vybafl na první dvojici mužů, kteří vstoupili za ním do chodby.
„Jdem ti na pomoc,“ odpověděl Eras.
„Tak si dejte čelem vzad,“ zavrčel Kan a počkal, až se otvor uvolní. V poslední chvíli, kdy v chodbě opět osaměl
a chlapi na něj čekali venku a mlčeli, zaslechl zafunění. Nedokázal odhadnout, zda se k němu neslo chodbou od nejbližší
bašty nebo mu ta bestie stojí těsně za zády, ale byl si jist, že je to stejné funění, které vydával falešný Kyath, a které
považovali za smích.
Vyšel ven na slunce a koukal jako čert. Mlčky zamířil zpět stejnou cestou, jakou sem přišli, aniž by se třeba jedinkrát
ohlédl. V duchu si přiznával, že se skutečně bojí toho, co by mohl v otvoru zahlédnout.
K věži dorazili téměř beze slova. Když vstoupili dovnitř, narazili na Athara, který každý den hlídkoval u nejbližší
brány ve vnějším opevnění.
„Co je?“ zavrčel na něj Kan.
„Viděl jsem Kyathe.“
Kan i ostatní se zarazili uprostřed toho, co právě dělali.
„Kde?“
„Jel na tom svém koni jako by ho honila smrt. A hodil po mě tohle, proto jsem tady.“ Podal Kanovi tácek od Umrlce.
Z jedné strany na něm byl Kanův vzkaz. Když tácek obrátil, našel Kyathovu zprávu:
Dejchá ti na záda!
Jo, taky bych řekl, pomyslel si a podíval se na hlídku od brány. „Kdy jsi ho viděl?“
„Může to být asi hodina.“
To musel od Umrlce dost chvátat, prolétlo Kanovi hlavou. Aby stihl doběhnout do stájí, sbalit si svých pět švestek
a dojet k bráně zhruba ve stejnou dobu, kdy my vycházeli z hospody, musel utíkat jako zajíc. Ať už cestou k věži narazil
na cokoli, vyděsilo ho to k smrti. Ale proč ho to nezabilo? Proč ho to jen vyhnalo z města?
„Můžu jít?“
„Jo, běž. Nic jiného se u brány nestalo? Třeba během posledního měsíce?“
„Tam je klid. Hlídá to tam stráž, takže si každý nechá zajít chuť, aby provokoval. To si šetří na později.“
„Tak můžeš jít,“ propustil ho a strčil tácek do tašvice * na opasku.
„Jdu nahoru, tak si dejte padla,“ řekl svým mužům a zamířil po schodech vzhůru. Muži na sebe chvíli koukali, jako
by zvažovali, zda nemají následovat liškodlakův příklad, ale nakonec se rozmístili po věži a krátili si čas, jak uměli.
Kan se v podkroví usadil na trámu a hleděl na město. Už mu ani neběhal mráz po zádech, když si probíral všechny
události. Jen si stále opakoval stejnou otázku: Proč zrovna mě? Proč se to zaměřilo na mě? Ve městě a blízkém okolí
žije skoro milion lidí, chápu, že je to ideální místo k lovu, ale proč si se mnou tak hraje? Nebo nejsem jediný?
Chvíli nad tím zauvažoval.
Ne, nic se nedokáže pohybovat tak rychle. Zabilo to hrdinu ve stoce, pak ty dva v baště, pak se to dostalo ke mně
do věže, přineslo okousané lebky a odneslo meč. Oběhnout šéfovu čtvrť, sežrat tři lidi, to chce čas a noci jsou nyní krátké.
Krucinál, proč vlastně meč? Je tady tolik jiných krámů, tak proč meč? Amash přece stále říká, jak špatně se s mečem
dostává nenápadně do domů a raději si na vloupačky bere dýky.
A jak se to vlastně dozvědělo, že chci mluvit s Kyathem?
Tohle ho zarazilo. Ano, to byla správná otázka. Jak se ta bestie dozvěděla, že má zastrašit zrovna jeho a převléknout
se za něj? Než vstoupili do hospody, tak ani nevěděli, že je Kyath ve městě. On sám včera Azala špatně pochopil a myslel
si, že je někde pryč. Nebo to v hospodě nebyl Kyath? Blbost, musel být. Jak jinak by měl u brány ten tácek. Nemohl
být na dvou místech současně. Takže jak se ta mrcha dozvěděla, že ho musí vyhnat?
* Kožená kabela upevněná na opasku, sloužící k uložení hotovosti a drobností.
-35-