Therihar Kyllinvainn

Horší než smrt
lena a zvednout se. Pro jistotu si ve chvíli, kdy se pustila jeho ocasu, vzájemně omotali ocasy a doufali, že kdyby
spadla, dokáže se tak udržet.
Konečně se mohla sama chytit trámu a Kanovi se ulevilo. Nyní viseli obličeji proti sobě a čekali, kdy se ten zmetek
nahoře odvalí od okna, jak se tiše vyjádřila Karra. Zmetek se skutečně o chvíli později pohnul a sotva se vzdálil na dva
kroky od stěny, obrátila se Karra čelem od věže, přehmátla a objevila se před stěnou. Jediné švihnutí pružného těla ji
dostalo na trám a o chvilku později nahlížela do místnosti. Právě včas, aby viděla trpasličí stráž scházet po schodech
o patro níž. Chytila se rámu okna a sotva trpaslík zmizel, vklouzla do podkroví věže. Kan se tam objevil s nepatrným
zpožděním a začal si vytřepávat ruce.
Mlčky ukázala na okno v protější stěně. Pronikalo jím měsíční světlo. Pochopil a po jednom z trámů, kde byla
mnohem větší jistota, že nebude při každém kroku vrzat, jak se dalo očekávat od prkenné podlahy pod ním, přešli
místnost.
Měsíc odvedl svou práci rychle a dokonale. Sotva si do jeho svitu drakodlaci stoupli, všechna bolest z jejich těl
zmizela. Dopřáli si měsíční koupel, jak tomu říkala Karra, v délce několika minut, aby nabrali síly a zahnali únavu.
Zdola k nim nedoléhal žádný podezřelý zvuk. Navíc si byli téměř jisti, že místnost přímo pod nimi je zcela prázdná.
Ke schodům se dostali opět po trámech. Nyní hleděli na seschlé stupně a přemýšleli, jak moc budou vrzat. Pod trpaslíkem
vrzaly jen trošičku, ale to nebylo měřítko. Nakonec se Kan rozhodl, že to vyzkouší. V polovině schodiště s úlevou
zjistil, že to nebude tak hrozné, ale musel našlapovat na rohy stupňů a riskovat, že se mu smekne noha a sjede zbytek
schodiště po zadku.
Spodní místnost již měla kamennou podlahu a také schodiště bylo zděné. Mohli se tedy pohybovat mnohem rychleji
a jistěji. Kan šel opět jako první. Ale protože si uvědomoval, že nyní již před sebou mají nejméně tři trpasličí bojovníky,
nešel jako obvykle. Nad schody, které nyní vedly mezi místnostmi a pláštěm věže, si téměř lehl a plazil se dolů. Drápy
se tiše a jistě zachytávaly v mezerách mezi kameny. Snadno se dostal ke dveřím do místnosti. Dva trpaslíci spali, zatímco
třetí bděl. Ale seděl přitom na zemi zády ke dveřím. Svítil si maličkou lampičkou, dávající tak málo světla, že sotva
dokázala změnit tmu v husté šero, a přes nohy měl položenou sekeru. Kan se tiše plížil k němu a Karra se plížila
stejným způsobem za ním.
Drakodlak ani nedýchal, když se blížil k trpaslíkovým zádům. Dostal se k němu až na dva kroky a zaútočil. Ruka mu
vystřelila vpřed a drápy projely trpaslíkovi krkem. Páteř přetnuly stejně snadno, jako nudli v polévce. Trpaslík vydal jen
tichý vzdech a sesul se na zem. Kan se natáhl a zhasl lampičku. Místnost se ponořila do tmy, ve které se ozvalo jen dvojí
tiché lupnutí lámaných vazů.
Protože nešlo o lov, ale o tichou likvidaci nepřítele, navíc stráže toho, kdo ho podrazil, necítil Kan žádné výčitky
svědomí. Naopak, byl na sebe celkem hrdý, že dokázal vyhlédnutou osobu zabít rychle a tiše.
O chvíli později slezli po schodech o patro níž. V místnosti osvětlené jen svitem měsíce, pronikajícím sem
otevřeným oknem, stála postel, stůl a židle. Šéf si tu zařídil ložnici jako v lepší hospodě. Nezapomněl ani na truhlu pod
malým oknem. Postava ležící v posteli musel být šéf, protože Kan poznal jeho pach. Vždy byl cítit velmi charakteristickým
zápachem nějaké vodičky, kterou si opečovával bolavá chodidla zničená na dlouhých pochodech ve vojenské
službě. Drakodlak nad tím smradem znechuceně krčil čenich.
Krátce zauvažoval, zda nemají pokračovat dolů a zbavit se trpaslíků, ale pak si řekl, že z toho nebude dělat hrdinskou
výpravu. Nebylo důležité, aby se o téhle akci mluvilo, ale aby šéf zemřel. Ohlédl se a naznačil Kařře, aby zůstala
na schodech a hlídala pohyby těch dole. Kývla hlavou, a když se Kan vplížil do místnosti, sestoupila do mezipatra, aby
měla lepší přehled o dění v nižších patrech. Úzké schodiště jí zaručovalo, že ať už se proti ní vyhrne jakékoli množství
trpaslíků, dostane se k ní vždy jen jeden a s tím bude hned hotová.
Kan se připlazil až k posteli, aby se vyhnul předčasnému vyzrazení a pak si dřepl. Přímo před sebou viděl šéfův obličej.
Jeho bývalý druh ve zbrani, člověk, na kterého se mohl vždy spolehnout, který mu několikrát zachránil život, stejně
jako Kan jemu, na něj včera vypsal odměnu a udělal z něj psance. Být to kdokoli jiný, dal by mu Kan možnost hájit se.
Nejprve ústně a pak se zbraní v ruce ve férovém boji. Ale tenhle člověk si něco takového nezasloužil. Zaútočil. Drakodlačí
čelisti sevřely tučný krk a pevně jej stiskly. Šéf se probral a instinktivně chytil útočníka za hlavu, ale bylo pozdě.
Ozvalo se praskání kostí a hlava se oddělila od těla.
Pak z něj Kan strhl přikrývku, zaryl mu drápy do hrudi a otevřel ji. Původně chtěl sníst jen srdce, ale když na jazyku
ucítil chuť lidské krve, začal drakodlak nabývat navrch. Kan zaváhal a snažil se ovládnout. Podařilo se mu to, byť jen
částečně. Ze šéfa zbylo pouze torzo, obsah hrudi a břicha zmizel v Kanovi.
Když si otíral ruce a tlamu do šéfova oblečení, říkal si, že v tomhle případě by se neměl tolik odsuzovat. Kdoví, co
by s ním nařídil udělat šéf, pokud by ho dostal do ruky. Když se tedy objevil u Karry a ona z něj cítila čerstvou krev, jen
ji lehce kousl do boku a tvářil se poměrně spokojeně.
Naznačil jí, že se pokusí slézt po schodišti až dolů a vyjít na ulici. Kývla hlavou, že rozumí a uvolnila mu cestu, aby
mohl jít v čele. Kan tak bez váhání učinil a o chvilku později nahlížel do další místnosti. Zde trpaslíci spali všichni.
Lampičku si nechali zapálenou stejně, jako hlídka nahoře, ale stála u dveří, aby osvětlovala i část chodby. Uhasit ji bylo
dílem okamžiku.
-116-