Therihar Kyllinvainn

Horší než smrt
„Nevíme.“
„Takže málo. Tím hůř. Máme jedinou možnost, ale bude nám muset pomoci drakodlačice.“
„Co chceš dělat?“
„Musíme se spojit s místními dlaky,“ rozhodl vlk a zastavil se přímo před ní.
„Tobě snad straší ve věži?!“ vykřikla šokovaně. „Jak to chceš udělat? A proč by nám měli pomáhat?“
„Protože dlaci v tomto úžasném městě,“ odpovídal Kashor s ironickým úsměvem, „tvoří uzavřené společenství, které
si nepřeje nic víc, než klid a nějakého chudáka k večeři. Když jim řekneme o Kanovi a řádění, které po své proměně
rozpoutá v ulicích, zhrozí se. Dnes tu o dlacích dohromady nikdo neví. Nikdo, kdo by s tím něco mohl nebo chtěl dělat.
Ale zítra budou ulice plné lidí s kušemi a toulci napěchovanými šípy se stříbrnými hroty a věř mi, že projdou každý
dům a každý tunel místních stok.“
„A jak je chceš kontaktovat?“ založila si ruce na hrudi a naladila podobně ironický výraz.
„Já ne, drakodlačice. My jí jen podpoříme a poskytneme vše, co bude potřebovat.“
„Jak to myslíš, vše?“ zamračila se Lafi. „Nemůžeme si dovolit mít v domě lidské kosti a stěny od krve. Zítra pořádáme
dražbu a nemůžeme zaručit, že se nikdo nezatoulá, kam nemá. Vzpomeň si na loňský rok, jak jsme nachytali jeden
páreček v místnosti našich dcer. Ještě štěstí, že holky byly jinde a ti dva měli úplně jiné zájmy, než rozhlížet
se po domě.“
„V tom nám pomohou dlaci. My jen přeneseme Kana na správné místo a pak mu umožníme, aby se tu opět ukryl.
Alespoň do doby, než se smíří sám se sebou.“
„Z tebe se ještě stane lidumil,“ zavrčela.
„Já se jako člověk narodil,“ mrkl na ni. „Ale abych to vysvětlil. Drakodlačice nám mnohokrát pomohla. Zlikvidovala
několik band zlodějů dobytka a ušetřila nám spoustu starostí a peněz. Uznávám, škodná na tom nebyla, přesto jí však
něco dlužíme.“
„Dobrá,“ pokrčila Lafi rameny. „Ale jak ji chceš od Kana dostat? Sedí u něj jako přilepená. A abych se přiznala,
jsem klidnější, když tam sedí, protože jen ona má dostatek síly, aby ho udržela na místě, až se promění.“
„Promluvím s ní. Musí to udělat, jinak o něj přijde,“ rozhodl Kashor a vykročil.
Když vstoupili do místnosti, jejich první starost byla, podívat se na Kana. Začala mu tmavnout kůže a z prstů na rukou
i nohou mu již místo nehtů vyrůstaly skutečné drápy.
Karra seděla vedle něj se šťastným úsměvem na tlamě, pečlivě ho sledovala a tiše broukala nějakou melodii. Přestala,
když vlci vstoupili.
Kashor mrkl na Kana a pak se podíval na Karru. Vypadala nevýslovně spokojeně a více méně ji chápal. V drakodlačí
podobě se k ní Kan hodí mnohem víc a nehrozí téměř žádné nebezpečí, že by ji někdy opustil, nebo že by mu mohla nedopatřením
ublížit.
„Musíme se s tebou dohodnout,“ začal vůdce smečky, „co jsi pro Kana ochotná udělat.“
„Cokoli,“ odvětila Karra bez váhání.
„Dobrá,“ usmál se Kashor. „Dám ti tři bojovníky jako doprovod a vypravíš se k dlakům, aby ti pomohli najít pro něj
místo, kde se může proměnit a najíst, aniž by se ukázal před celým městem.“
Karra pochopila, že si naběhla, ale své slovo nemohla a hlavně nechtěla vzít zpět. Jenže zároveň nechtěla opustit
Kana. Nakonec se však zvedla a povzdechla si.
„Dobrá, dojdu k nim.“
„Víš, kde jsou?“ zajímala se Lafi.
„Vím,“ přikývla Karra. „Mají několik málo krčem, kde se scházejí. Jedna je kousek odtud. Stokou se tam dostanu
během chvíle.“
„Co když narazíš na šéfovy muže?“ skočil jí do řeči Kashor.
Karra se pomalu usmála a ukázala všechny zuby. „Pak se problém Kanova hladu vyřeší sám. Koho mi dáš sebou?“
„Nejraději bych ti dal členy jeho původního doprovodu, ale obávám se, že jsou nyní poněkud zaneprázdněni,“ zabručel
Kashor a Lafi ho rýpla drápem do zad.
„Dám ti Korsala, Jarada a Tansfela,“ rozhodl po krátké úvaze. „Jsou zkušení v boji, a kdyby se vám připletl nějaký
člověk do cesty, dopraví ho tam, kam určíš.“
„Souhlasím,“ přikývla Karra, protože všechny tři vlky už znala. Doprovázeli ji při několika výpravách za zloději dobytka.
Lépe řečeno, ukázali jí cestu a pak se uklidili do ústraní, aby jí nepřekáželi. Mezi ostatními vlky platili za neohrožené
bojovníky, protože se v přítomnosti drakodlačice nebáli a dokonce kontrolovali, kolik členů tlupy Karra zabila
a sežrala.
„Ale musíme vyrazit do nejdříve,“ upozornila je celkem zbytečně.
„Vezmi si, co potřebuješ. Budou na tebe čekat v síni,“ pokynul jí Kashor a hned na to oba vlci odešli.
Karra se sklonila ke Kanovi, políbila ho na tvář a pak se rozhodně zvedla. Zběžně se prohlédla a došla k závěru,
že nic víc nepotřebuje. Zbroj by ji jen zdržovala a dělala by hluk, takže si ponechala pouze tuniku. Zapraskala klouby
na rukou, prohlédla si drápy a zlověstně mlaskla při představě, jak jimi páře ozbrojence jdoucí po stopách jejího miláčka.
-96-