Therihar Kyllinvainn

Horší než smrt
„Na co potřebuješ tak pekelně drahou mapu?“ nechápal Amash. „Známe město jako své boty, zeptej se nás, kam potřebuješ
dovést, a povedeme tě nejkratší cestou.“
„Mám s ní nějaké úmysly,“ odvětil Kan. „Ale je mi záhadou, proč se musím táhnout v noci za tím čarodějem. Jeho
obydlí je na území Černého Sedda a s tím máme hromadu nevyřízených účtů. Procházet se v noci po jeho ulicích není
nic, na co bych se těšil.“
„Tím spíš se na tu mapu vybodni,“ radil mu Eras.
„To už nejde. Říkalo by se, že jsem se Sedda lekl a to nedovolím.“
„No, tak hlavně abychom ti to nemuseli vytesat na náhrobek,“ podotkl Amash a obrátil se k trhu za nimi.
„Co hledáš?“
„Neviděl jsem Alra, co jsme se rozdělili,“ odpověděl.
„V tom davu by se schoval i slon,“ mávl rukou Kan. „Ostatně, jde támhle před námi.“
Když se tím směrem Amash podíval, šel jim Alro naproti a tvářil se jako kakabus.
„Co se ti stalo? Bohům se nelíbí tvé věštby?“ dobíral si ho Eras.
„Bohové jsou v klidu,“ opáčil Alro kysele. „Ale jestli se tady Kan na něčem domlouval s Alrinem, tak má smůlu.“
„Proč?“ zeptal se Kan.
„Alrin musel namíchnout někoho hodně mocného a teď je z něj docela pěkná mrtvola.“
„Cože?“ zeptali se všichni tři téměř současně. „Jak by se k němu mohl útočník dostat, když se kvůli hrdinům chrání
tolika kouzly?“ dodal Kan.
„To sice netuším a netuší to ani starý Elefel. Šel k němu na kus řeči a něco popít, prý se takhle scházejí každý měsíc
už léta, a našel ho mrtvého v pracovně.“
„Viděl jsi ho?“
„Ještě ne,“ zavrtěl Alro hlavou a Kan vyrazil vpřed jako ohař po stopě.
„A kde ses to dozvěděl?“ ptal se Eras.
„Na trhu neměli nic, co bych potřeboval nebo si mohl koupit a tak, když jsem vás nikde neviděl, jsem šel k věži. Ale
u ní jsem potkal Sylsara s tím jeho parťákem Elokeshem. Říkali, že šli k Alrinovi, protože u něj měli zaplacené nějaké
kouzlo, v ulici u Alrinova domu potkali Elefala a společně našli mrtvoly. Elefel zůstal na místě a ti dva obcházeli hrdiny
v okolí, aby tu novinu poslali dál.“
„Je jich víc?“
„Jasně,“ přikývl Alro. „Ten Alrinům dveřník to má taky za sebou.“
„Tak to musel ten čaroděj rozčílit někoho skutečně mocného,“ bručel Amash, který dusal za nimi jako poslední.
Když dorazili k Alrinovu příbytku, bylo na ulici nezvykle plno. Alrin měl mnoho zákazníků a Sylsar s Elokeshem
museli před setkáním s Alrem oběhnout pěknou řádku známých, protože se zpráva o jeho smrti mezi hrdiny roznesla
rychlostí vichřice. Kdo nemusel být na tržišti nebo zrovna nejednal o nové práci s budoucím zákazníkem, spěchal
se ujistit, že je to skutečně pravda. Ale Kan s úlevou zjistil, že se všichni drží na ulici a do dveří nikdo nevstupuje. Stál
v nich Elefel a vznášela se kolem něj magická aura. Bylo to podivné, protože starý čaroděj o svou magii přišel už před
lety, ale nyní musel být magií nasáklý jako houba vodou.
Kan se prosmýkl mezi hrdiny, obyvateli okolních domů a náhodnými kolemjdoucími, a zastavil se u dveří proti Elefelovi.
„Zdravíčko,“ pozdravil ho přátelsky. „Je to pravda? Jsou oba mrtví?“
„Jo,“ přikývl Elefel, ale víc neřekl.
„Mohu je vidět?“
„Ne.“
„A proč?“
„Je to čaroděj, obyčejný smrtelník k němu nesmí,“ opáčil Elefel pyšně.
„A kde jsi ty sehnal tolik magie? Díky vlastní nešikovnosti jsi o ni už dávno přišel, ne? Říká se, že když jeden čaroděj
zabije druhého, získá jeho magické síly, a proto jsou vraždy mezi čaroději ve městě zakázány a vévodův první čaroděj
to tvrdě hlídá. Mám se mu zmínit o tobě a Alrinovi?“
Kan schválně mluvil zbytečně hlasitě, aby ho bylo na ulici dobře slyšet. Hrdinové ho slyšeli a stáhli se blíž ke dveřím.
„No ovšem! Tím je to jasné!“ vykřikl jeden z nich Kanovi za zády. „Taky nás to mohlo napadnout, když jsme ho viděli
stát v těch dveřích. Krmí se Alrinovou magií! Proto tam nikoho nepouští, abychom mu nějakou neukradli!
Chlapi, kdo má křišťálový šíp?“
Křišťálové šípy byly velice drahé a navzdory názvu měly z křišťálu pouze špice. Ale patřily k těm několika málo
zbraním, kterými se dal zabít čaroděj na dálku a bez ohledu na to, kolik ochranných kouzel kolem sebe udržoval. Čarodějové
je proto ničili, kdekoli na ně narazili a jejich výrobci museli žít v dokonalém utajení, protože čarodějové nelitovali
kouzel ani námahy a neustále po nich pátrali. Elefel pobledl. Natáhl sice do sebe mnoho magie, ale v pracovně jí
dosud bylo dost a dost a on nechtěl přijít o jedinou částečku. Těch pět let, kdy mohl ostatním čarodějům jen závidět
a musel strpět jejich kousavé poznámky a osočování, patřilo k nejhorším v jeho životě. Novou magii navíc dosud ne-
-54-