Therihar Kyllinvainn

Horší než smrt
„S tím strážným z vnitřního města ses nakonec smířila!“ vrčela na ni matka.
„Ne, nesmířila, ani na minutu! Ale nic jsem s tím nemohla dělat. Teď je tu Amash a já chci jen jeho,“ trvala Ariki
na svém.
Lafi cosi zavrčela, ale pak se usmála způsobem, který přinutil Karru varovně vycenit zuby a Ariki o dva kroky ustoupila.
„Ariki, běž do síně a vyřiď otci, ať dá okamžitě napít Lafath. Dvojitou dávku, aby to nedopadlo jako loni!“
Vlčice rychle pochopila, o co matce jde. Oči se jí vesele zableskly při poznání, že už jí nehrozí další pokusy o vnucení
jiného partnera a rychle zmizela v chodbě.
„Chcete si je tu nechat všechny tři?“ divila se Karra.
„Ještě řekni,“ usmála se Lafi vědoucně, „že ti to vadí.“
„Mně? Vůbec ne!“
Lafi se spokojeně usmála. „Říkala jsem si, že jistě nemáš radost z toho, že jedou z města s vámi. Určitě jsi chtěla mít
Kana jen a jen pro sebe hned od prvního dne, nebo snad ne?“
„Chtěla,“ přikývla Karra a ryla drápem na noze do podlahy. „Ale když tu zůstanou, někdo je pozná a zabije je,“ uvědomila
si náhle komplikaci.
„S tím si vůbec nedělej starosti,“ usmála se Lafi. „Až na sebe znovu vezmou lidskou podobu, nikdo je nepozná.“
„Určitě?“
„Slibuji,“ odpověděla Lafi a hned dodala:
„Doveď je do této chodby. Ty a Kan jděte jako poslední a snažte se trochu opožďovat. Jako první ať jde Alro, druhý
Amash a třetí Eras. Pak půjdeš ty a nakonec Kan. Jistě jim bude chtít pomoci, ale ty ho zadržíš a rychle mu vysvětlíš,
o co jde. Po kousnutí upadnou do bezvědomí. Přeneseme je do síně, kde se promění. Pak proběhne obřad, kdy
se z nich a jejich vlčic stanou manželé. A pokud se vše povede, jak má, budete zde moci s Kanem zůstat tak dlouho, jak
budete potřebovat.“
Kařře zasvítily oči. „Za chvilku budou tady,“ řekla rozhodně, kývla Lafi na rozloučenou a zmizela v chodbě. Vlčice
se spokojeně usmála a rozeběhla se chodbou směrem k síni, aby byla na svém místě včas.
Karra prošla chodbou a pak seběhla schody. Čekající muži se zvedli, sotva se dveře začaly otevírat a sáhli po mečích.
„Je to dobré,“ řekla tiše, když sestoupila ze schodů až k nim. „Nezabijí vás a dokonce zde můžeme počkat, až bude
venku bezpečněji.“
„A s kým jsi vlastně mluvila?“ zeptal se Kan.
„Nahoře je potkáte,“ odpověděla a hodila si tlumok na záda. „Alro, jdi jako první.“
Alro, zvyklý poslouchat Kana, se podíval nejprve na svého velitele a až po jeho přikývnutí začal stoupat
po schodech. Stejně to dopadlo i s Amashem a Erasem. Kan šel jako poslední a Karra se s ním úmyslně zdržela při zavírání
dveří. Trojice před nimi došla až ke dveřím do další chodby, které ovšem Lafi nechala otevřené.
„Klidně pokračujte,“ řekla jim Karra normálním hlasem v naději, že ji vlčice slyší, ať už jsou kdekoli. S úlevou sledovala,
jak všichni tři vstoupili do chodby, aniž by porušili pořadí. Kan je měl velmi dobře vycvičené a tak šlo vše jako
po másle.
Nakonec jí však Kan téměř udělal čáru přes rozpočet. Do chodby vstoupil před ní a tak svižně, že by své muže rychle
dohnal. Karra udělala první, co jí přišlo na mysl, jen aby ho zpomalila, ale přitom nezastavila ty tři vpředu. Dva delší
kroky, uchopila Kana za ruku, otočila ho k sobě a začala ho líbat.
Trojice vpředu slyšela nějaký hluk, zastavila se a obrátila se zpět, ale když viděli ty dva v objetí, jen svorně zakroutili
hlavami a vykročili dál do chodby.
Jenže Kan dívku neobjímal. Byl příliš zkušený, než aby mu to v dané situaci přišlo normální a snažil se vymanit z jejího
sevření, nebo si alespoň uvolnit ústa. Jenže Karra mu strčila jazyk do úst a tím zmařila veškeré jeho snažení hned
v zárodku. Měl sice volné ruce, ale jeho síla na osvobození nestačila a zbraň proti své vyvolené použít nechtěl.
O chvilku později došla trojice na druhý konec chodby. Tam bylo trochu víc světla, ale nemohli vědět, že výklenky
ve stěnách, lemující chodbu z obou stran v celé délce, již nejsou prázdné. Vlčice zaútočily současně a muži v omezeném
prostoru nemohli nijak reagovat.
Karra viděla, že vlčice splnily svou část práce na jedničku. Pokousaní muži, většinou kousnutí do rukou, již leželi
v bezvědomí na zemi. Trochu uvolnila sevření a dovolila Kanovi, aby odtáhl svou hlavu od její.
„Co to…,“ začal, ale pak si všiml dění v chodbě. K vlčicím se již přidali bojovníci a odnášeli těla jeho ochranky
pryč. Podíval se na Karru s výrazem člověka, kterého podvedl celý svět.
„Dovol mi to vysvětlit,“ řekla tiše.
„Co mi chceš vysvětlovat?“ zeptal se Kan a pokusil se od ní odstrčit. Karra ho však držela pevně a nehodlala ho
pustit v obavě, aby se nerozeběhl za vlky.
„Nejsou mrtví a ti, co je odnášeli, nejsou dlaci, i když tak vypadají,“ začala a postupně mu vypověděla vše, co jí řekla
Lafi. Kan ji sledoval s hlubokou nedůvěrou a nezdálo se, že by jí uvěřil byť jen jediné slovo. Kařře však došla trpělivost.
-90-