Therihar Kyllinvainn

Zdeněk Jukl
„Její chůze, to se nedá napodobit. Jako by se vlnila, i když jen šla. Prošla kolem nás a až o dvě ulice dál jsme si
všimli, že nám chybí váčky s penězi.“
„To vás obešla kruhem?“ zeptal se Kan nechápavě, ale už mu svítalo, kdo za tím nejspíš stojí.
„Ne, prošla mezi námi. Otřela se o nás a byla pryč,“ vysvětloval Elokesh.
„Jak by vám mohla taková žena uniknout?“ bavil se Amash, i když i on začínal mít tušení, o koho jde. Sice tu dívku
sám neviděl, ale mezi hrdiny a hlavně u Umrlce, kde se pohyboval nejčastěji, se o ní mluvilo téměř každou noc.
„Stačil jediný její pohled,“ přiznal Sylsar neochotně. „Už jsem jí chtěl plácnout po zadku, abych přitáhl její pozornost,
ale jen se na mě koukla a ruka mi doslova zmrzla.“
„Jo, tak tu známe,“ zasmál se Kan hlasitě a chlapi s ním.
„A kde ji najdeme?“ zajímal se Sylsar hladově a bylo těžké odhadnout, zda mu jde o peníze nebo o její klín.
„To vám v tomhle městě nepoví nikdo. Za to vám všichni řeknou, abyste se jí drželi z cesty, protože s oblibou láme
ruce a vraždí,“ oznámil jim Kan s lítostí. „Ty prachy bych, být vámi, oželel.“
„Tak teda dík,“ zavrčel Elokesh, odstrčil nejbližšího chlapa a se Sylsarem v závěsu zamířili k Umrlci, aby prolili poslední
peníze hrdlem, než ráno vyrazí na další cestu.
„Ta holka je fakt číslo,“ prohlásil Kan s úctou. „Tu tak dostat do tlupy.“
„To teda jo,“ souhlasil Amash. „Je to asi jediná holka, o které se dá říct, že by postavila vnější město do latě.“
„Jdeme do věže, třeba už je tam ten blešoun Kyath.“
„Srst mám sice šedivou, ale blechy si vyprošuju,“ ozvalo se ze stínu kousek od nich a na světlo vyšel Kyath zahalený
do pláště, ze kterého mu vykukoval jen kousek čenichu a dole pod pláštěm bílá špička ocasu.
„Sakra,“ odplivl si Kan. „To sem se lek! Neměli jsme se sejít u věže?“
„Prý na to pomáhá zpověď u kněze,“ poradil mu Kyath a zmínku o věži ignoroval. „Ale ve tvém případě by sis musel
zamluvit chrám tak na týden.“
„Od tebe to sedí,“ odvětil Kan bez zlosti. „Dostal jsi vzkaz, takže víš, co potřebuji vědět.“
„Vím, ale nechápu, proč tě to zajímá? Snad se nechceš stát hrdinou?“ Kyath zatím došel až k němu a stál tak na krok
od něj. Byl asi o půl hlavy vyšší než Kan a štíhlejší, ale přestože už nebyl nejmladší a údajně ho bolely klouby, pohyboval
se lehce a s jistou elegancí. Jako vždy byl tak zahalený do pláště, že nebylo ani vidět, jestli hýbe tlamou nebo ne.
„To přenechám vám. Od tebe jen potřebuji vědět, kolik lykantropů vlastně na světě je a čím je který výjimečný.“
„Já se znovu ptám, proč to chceš vědět.“
„Po nocích mi něco žere lidi,“ ztišil Kan hlas do pouhého šepotu a chlapi se kolem nich stáhli do pevnějšího kruhu
a dávali pozor, aby se k nim nikdo nepřiblížil. To ovšem byla docela planá obava, protože Umrlec měl vstup z jinak
bezvýznamné uličky a kromě hrdinů a Azalových dodavatelů, do ní raději nikdo moc nevstupoval.
„Donesl jsem kosti jednomu čarodějovi a ten zjišťuje, kdo je má na svědomí. Není si zatím jist, ale podle prvního odhadu
v tom jede někdo z vás.“
„Ve městě žijí jen vlkodlaci a já,“ pokrčil Kyath klidně rameny.
„Vlkodlaci? Kolik? Věděl jsem o dvou, ale jednoho zabili a druhý utekl.“
Kyath pod pláštěm pobaveně zafuněl. „Ten mrtvý je už zase v plné síle a ten druhý se vrátil ještě před západem slunce.
Ale kromě nich je tu víc vlkodlaků, než si vůbec dokážeš představit.“
„Kolik?“
„Sám nevím,“ pokrčil Kyath rameny. „Viděl jsem jich asi deset, tak porůznu po městě.“
„Copak se dá přehlédnout vlkodlak? Tebe poznáme na délku ulice!“ Kan si nedovedl představit, jak by
se mohutné, vysoké a hlavně chlupaté postavy dokázaly pohybovat městem zcela nepozorovaně.
„Jsou vlkodlaci, kteří na sebe dokáží vzít lidskou podobu, a ty nepoznáš vůbec nic, i kdyby před tebou byli úplně
nazí. Znal jsem dokonce jednu vlkodlačici, která by se s tebou vyspala i za úplňku a nic bys nepoznal.“
„Do hajzlu,“ ulevil si Kan.
„Ale takových je velice málo. Tak jeden z tisíce. Ostatní vypadají podobně jako já, nebo i hůř.“
„O důvod víc, nechodit k vnějšímu opevnění,“ zabručel polohlasem Tasah.
„Proč?“ obrátil k němu Kyath.
„Protože ty mrtvé jsme našli v baštách. Kromě jednoho, ten byl ve stoce. A další našli pod vnitřním městem, taky
ve stoce.“
„To je zajímavé,“ pronesl liškodlak pobaveně. „My se totiž vnějšímu opevnění také vyhýbáme.“
„My?“ zarazil se Kan.
„Jo, samozřejmě jsem ve spojení s několika místními vlkodlaky. Jeden potřebuje znát zprávy ze svého světa. Prý je
tam něco pronásledovalo a měli co dělat, aby si zachránili kožich.“
„A přišli na to, co to bylo?“
„Ne,“ zavrtěl Kyath hlavou. „Ale tady se to moc neví. Stalo se to na druhé straně města. Tamější vlkodlaci s místními
nemluví. Patří k jiným smečkám. Občas musím dělat něco jako prostředníka, ovšem o tomhle jsem tu ještě s nikým
nemluvil.“
„Co dokáže obrátit vlkodlaka na útěk?“ zajímal se Kan, ale Kyath jen zavrtěl hlavou.
-33-