Therihar Kyllinvainn

Zdeněk Jukl
„To je v pořádku,“ opáčila a zahnula kolem rohu směrem od náměstí, protože proti nim šla větší skupina lidí. Počkali,
až přejdou, vrátili se na původní trasu a pokračovali dál.
„Tady bych se s tebou rozloučila,“ řekla najednou. Blížili se k jedné z menších uliček, vedoucích zpět do šéfem ovládané
části čtvrti.
„Vidíš možného zákazníka?“ usmál se.
„Ne, tvé společníky,“ odvětila a odbočila. Překvapeně se podíval před sebe a skutečně zahlédl Erase s Amashem, jak
se k němu prodírají davem. Podíval se do uličky za dívkou, aby za ní zavolal něco na rozloučenou, ale ulička byla
prázdná.
„Stejně ti přeji příjemný den,“ řekl hlasitě a pak zamířil vstříc svému doprovodu. Jen několik kroků za ním vyhlédla
z dveřního výklenku pod podloubím tmavá kápě a sledovala ho, jak se vzdaluje.
„Tak co jste si pořídili?“ zajímal se Kan a s údivem zjišťoval, že mu procházka a rozhovor s tou dívkou udělaly dobře
a hlava ho už vůbec nebolí. Naopak, byl by nejraději, kdyby mohli pokračovat.
„Copak my,“ smál se Eras, „ale koho sis pořídil ty? Koupil sis otrokyni a poslal jsi ji napřed?“
„O čem to mluvíš?“
„Přece o té holce schované pod kápí, co tak rychle odbočila, když jsi nás uviděl.“
„Holce?“ divil se Kan s tváří pokerového hráče. „Vedle mne šel nějaký mladík a ptal se mě na cestu. Hledal Alrina,
tak jsem ho tam poslal, aby se nechal oškubat, když o to tak stojí.“
„To si povídej holubům na střeše,“ mrkl na něj Amash jedním okem. „Kluk a takhle se ponese? Tohle byla
ženská, kamaráde, to my dobře poznáme!“
Nechal je, ať si z něj dál dělají legraci a rozhlížel se, kam až vlastně s dívkou došli. Kolem nich se rozkládaly menší
stánky s méně rozměrnými výrobky. A jak si po chvíli rozhlížení všiml, byl tam jeden s mapami a nějakými listinami.
No ovšem, učedník čaroděje Lafavela se pokoušel svému pánovi vydělat nějaký měďák za mapy hor s vyznačenými
cestami ke slujím děsivých draků a ke stržím obývaných obry. Usmál se nad naivitou některých začínajících dobrodruhů,
toužících po slávě a označení hrdina, ale pak ho napadlo něco docela jiného. Přestal si všímat těch dvou, kteří
se stále ještě dohadovali, kdo se ukrýval pod kápí a jak ji Kan dostane večer do věže, a zamířil ke stánku s mapami.
Vtlačil se mezi dva zákazníky, kteří na něj zavrčeli, by se táhl vystavovat někam jinam, ale Kan je oba ignoroval
a s rukou na meči se začal prohrabovat vystaveným zbožím.
„Co si přeješ, Kane?“ oslovil ho učedník. Už se nějaké to kouzlo naučil, a proto se cítil v relativním bezpečí,
přestože se ve městě narodil a Kana znal více než dobře. Vyslovené jméno trochu zchladilo rozpálené hlavy obou odstrčených
zákazníků, ale ne zase tolik, aby Kan mohl sundat ruku z meče.
„Mapu Mykashe, pokud možno co nejpodrobnější. Ta, co mám, je tak špinavá a roztrhaná, že je úplně k nepotřebě.“
„Mám tu jednu, která by ti snad vyhovovala, ale sám víš, že čím je mapa podrobnější, tím je větší a dražší.“
„Ukaž mi ji.“
Mladý čaroděj zalovil pod deskou na kozách, sloužící jako prodejní pult, a vytáhl svitek dlouhý, jako byla šířka desky.
Kan pozvedl jedno obočí, protože pokud to byla šířka mapy, byla skutečně velká. Větší, než jakou kdy viděl.
Prodejce ze svitku stáhl bronzový prstenec a mapa se rozvinula do plné velikosti. Zabrala celou prodejní plochu
stánku a ještě na okrajích přepadávala. Kan se k ní naklonil a začal se v ní orientovat. O ty dva kverulanty se už nemusel
starat, protože zatím si Eras s Amashem všimli, že jim velitel utekl a má za zády dvě podezřelá individua a přesunuli
se k nim.
„Vypadá skutečně dobře,“ uznal po několika minutách pečlivého studia. V těch částech města, které znal, byla mapa
neobyčejně přesná. Byl si však plně vědom, že bude velice drahá.
„Kolik si za ní tvůj pán řekl?“
„Osmdesát zlatých a je tvá.“
„To je skutečně mnoho,“ zabručel Kan. „Kdybys slevil na padesát, začal bych o ní uvažovat.“
„Můj pán nerad smlouvá,“ pokrčil mladík rameny. „Ale protože si přeje vycházet se šéfem v míru a pokoji, mohl
bych slevit o pět zlatých.“
„Co takhle šedesát?“
„Pod sedmdesát nemohu jít.“
„A já nemám víc, než šedesát dvě zlatky.“
Mladík zavřel oči, jako by musel ovládnout nával hněvu, ale ve skutečnosti vyslal kouzlo ke svému pánovi, aby mu
vysvětlil situaci. Odpověď ho tak překvapila, že prudce otevřel oči.“
„Můj pán souhlasí s padesáti zlatými, ale pro mapu si dojdeš dnes po setmění k němu do pracovny.“
„A kdybych ti dal těch šedesát, mohu si ji rovnou odnést?“
„Pán řekl, padesát a u něj, nebo neprodávat,“ pokrčil mladík omluvně rameny.
„Dobrá, ale bude mi to muset vysvětlit,“ zavrčel Kan. „A dobře mi tu mapu hlídej, aby se neušpinila ani nepotrhala.“
„Spolehni se, budu ji střežit jako oko v hlavě,“ slíbil mu učedník a stáčel mapu do ruličky, zatímco Kan zamířil pryč
z trhu.
-53-