Therihar Kyllinvainn

Horší než smrt
„To ti nemůžu říct. Nejsi jedním z nás.“
„Tak mi aspoň konečně řekni, kolik dlaků na světě je.“
„Tak já, pak vlkodlaci, krysodlaci, tygrodlaci, jednou jsem viděl dokonce mědvědodlaka a to je tak asi všechno.“
„Skutečně? Nic dalšího není?“ zkoušel ho Kan.
„No,“ přiznal Kyath po chvilce uvažování, „jako malému mi praděd vyprávěl, že jeho praděd slyšel o drakodlakovi.
Ale na toho můžeš klidně zapomenout. Nikdo ho nikdy neviděl a navíc, podle legend žil v horách.“
„Byl nebezpečný?“
„Prý hodně,“ přikývl Kyath. „Víš, jak se říká, že králem zvířat je lev, co ho má vévoda ve zvěřinci?“
„Jo.“
„Tak drakodlak měl být něco jako král dlaků. Silný, rychlý, krutý, jeho maso bylo jedovaté, stejně jako jeho krev.
Kousnutím by z tebe dlaka neudělal, ale měl jedové tesáky jako hadi a do tří úderů srdce by bylo po tobě. Kdybys chtěl
vědět, kdo je v nebezpečnosti hned pod ním, tak prý tygrodlak a pak medvědodlak. Až pak jsou vlkodlaci se mnou,“
Kyath pochybovačně zafuněl, „a nejméně nebezpečný je krysodlak. To ti řekne každý čaroděj nebo hrdina. Až na toho
drakodlaka, toho pusť klidně z hlavy.“
„A víš o nějakém tygrodlakovi tady v okolí? Ten by asi dokázal vyhnat vlkodlaky z opevnění, jak jsi říkal, nebo ne?“
„Ten by to dokázal,“ přikývl Kyath. „Kdybych ucítil jeho pach, dám si sakra velký pozor, kam lezu. Ale nevím
o žádném tady.“
„A věděl bys?“
„Docela určitě. Tygrodlak se špatně skrývá. Má jisté zlozvyky, podle kterých ho znalý snadno pozná.“
„Jako například?“
„Chceš o nás napsat knihu?“ zeptal se Kyath pobaveně. „Kdybych ti měl povědět všechno, budeme tu stát ještě příští
týden.“
„Ne, ale nechci, aby si něco z mých chlapů dělalo večeře. Jak poznám tygrodlaka?“
„Ty? Těžko.“
„Proč?“
„Nemáš náš čich. Tygrodlak je cítit.“
„Jak?“
„Jako kocour, když hledá kočku. Ale lidský nos ho necítí. Jen kočky a ostatní dlaci.“
„A jako člověk se nějak neodlišuje?“
„No, bude silný a mrštný. Asi se bude vyžívat ve voňavkách, aby k sobě přitáhl pozornost ženských. Možná bude
často navštěvovat místní poběhlice.“
„A to je všechno? Takových chlapů tu budou mraky. Hlavně ve vnitřním městě.“
„Říká se, že si potrpí na pohodlí. Možná bude dělat společníka ženským s velkým majetkem.“
„To není nic moc popis,“ zabručel Kan.
„Říkal jsem, že ho nepoznáš snadno.“
„A ty bys mi ho nepomohl najít?“
„Ne.“
„Proč?“
„Protože dlak proti dlakovi s lidmi nepůjde. Nezapomínej, že jste pro nás v první řadě kořist. Tady ve městě najdeš
dlaky, kteří se umí dokonale ovládat, takže si jich ani nevšimneš. Ale s lidmi se nespřáhnou.“
„Stejně dík,“ povzdechl si Kan a podal mu slíbené dva zlaťáky. „Užij si je.“
„Spolehni se,“ odpověděl Kyath, kývl jim na rozloučenou a zamířil pryč uličkou.
„Jedno nechápu,“ ozval se Amash a hleděl přitom za rychle se vzdalujícím liškodlakem.
„Co zas?“ obrátil se k němu Kan.
„Azal tvrdil, že byl Kyath při příchodu do hospody už napitej, tam si dal další čtyři piva a teď chodí a mluví, jako
kdyby pil od rána jen vodu.“
Kan se zadíval za vzdalující se postavou, která práce zahnula za roh.
„Za ním!“ zavelel a nasadil rychlý krok. Do běhu se raději nedával, protože hluk tolika běžících mužů by se ulicemi
nesl příliš daleko.
Zahnuli za roh a prošli další uličku, na jejímž konci se dostali k vnějšímu opevnění. Ulice byla liduprázdná a u hradební
zdi ležely hromady a hromádky nepořádku, jako kolem celého jejich obvodu.
„Támhle!“ ukázal Tasah vlevo podél opevnění. Za jednou z hromad viděli liškodlakův ocas. Tentokrát se rozeběhli,
ale rychle si uvědomili, že liškodlak před nimi neprchá. Protože oprávněně očekávali problémy, zpomalili a došli
na jeho úroveň.
Za hromadou se ve vnější hradbě otevírala díra, umožňující vstup do jedné z chodeb. Před dírou ležel liškodlakův
ocas, v díře plášť a jeho hlava. Zbytek těla chyběl.
„A kruci,“ uklouzlo Erasovi.
„Klid, to nebyl Kyath,“ pronesl Amash s převahou a uchopil ocas do ruky.
-34-