Therihar Kyllinvainn

Horší než smrt
zcela odsunuta do pozadí. Drápy se mihly vzduchem a zaryly se do hrudi muže střežícího chodbu k pokladnici. Než stihl
vydat jediný sten, zakousl se mu Kan do hrdla a skousl. Ozvalo se jen tiché praskání drcené páteře. Škubl rukou
a mužova hruď doslova vybuchla, když drápy roztrhly hrudní koš na několik kusů.
„Slušné, ale moc složité,“ ozvala se tiše Karra a překročila mrtvé tělo. Kan se podíval do dlaně. Dlak instinktivně
útočil na srdce a to mu nyní leželo na dlani. Neovládl se, ale dělalo se mu špatně už ve chvíli, kdy srdce polykal.
Přiblížila čenich těsně k jeho uchu. „Jak je?“ špitla tak tiše, že ji sotva slyšel.
„Mizerně,“ odvětil stejným způsobem.
„Ale nesnědl jsi ho celého,“ uklidňovala ho. „Výborný výsledek, na první noc.“
Podíval se na zakrvácenou ruku a ta se sama od sebe, proti jeho vůli, zvedla k tlamě a jazyk olízl část krve z dlaně.
„Nebraň se tomu,“ šeptala se Karra. „Už jsi ho zabil a přece tu nebudeš chodit s rukama od krve, když ses teď umyl.
Klidně tu ruku očisti.“
Poslechl ji. Karra se ho snažila uklidnit jemným kousáním do krku. Pak se podíval na schody vzhůru. Slyšel další
srdce, ale blízko bylo jen jedno. Stráž zřejmě neplnila své úkoly, jak měla, protože měli být oba v téhle chodbě a ne jeden
tady a druhý o patro výš. Však mu to také bylo jasné. O patro výš už bylo přízemí a tam se často hrály kostky a pilo
pivo. Už dlouho měl podezření, že se v šéfově domě neplní rozkazy, jak by měly. Ale šéf rozhodl, že Kan bude kontrolovat
hlídky na ulicích a jeho dům nechá na pokoji.
Přešli ke dveřím do pokladnice a naslouchali dění na druhé straně. Bylo tam ticho, rušené jen pomalým tepem srdce
spícího pokladníka.
„Nejprve šéfa a pokladnici na cestě zpět,“ sykl Kařře do ucha. Drakodlačice přikývla a společně zamířili ke schodům.
Kan si liboval, jaká je to pro zloděje a vraha výhoda slyšet tep obyvatel domu, po kterém se tajně pohybuje. Už
se nedivil, proč byla Karra tak dobrá a vždy stihla zmizet včas. Nyní věděli, že u vstupních dveří hlídá jen jeden
muž, což bylo také špatně, protože tam měli být nejméně čtyři. Dnes však byl tím posledním, kdo by si chtěl stěžovat.
Podíval se na Karru a pokynul rukou v gestu, jakým se dává dámám přednost. V očích se jí zablesklo a olízla se.
O vteřinu později byl strážný po smrti. Karra ho zadávila jako škodnou dřív, než stihl upustit karty, jejichž vykládáním
se bavil. Přitom však vyteklo jen minimum krve, protože její tesáky mu sevřely průdušnici a jediné trhnutí drakodlačího
krku zlomilo strážnému vaz. Uznale sykl a mírně se jí uklonil. Pokud šlo o tichou likvidaci, měl se ještě
hodně co učit. Karra se navíc dokonale ovládala, takže si olízla těch několik kapek krve, které se jí dostaly na rty a nic
to s ní neudělalo.
Narovnala se a chvíli tiše naslouchala. „Deset lidí,“ řekla nakonec. „Tři přímo nad námi, zbytek až nahoře.“
Kan naslouchal s ní a uvažoval, jak na to přišla. Pak si uvědomil mírné rozdíly v hlasitosti jednotlivých tepů. Když
se pořádně soustředil, také je dokázal rozdělit podle síly.
Do schodů šla nyní jako první Karra. Měla více zkušeností a Kan se zdržel tím, že zajistil dveře bytelnou závorou
a stolkem, na kterém strážný hrál karty. Dohnal ji v polovině schodiště.
Ale muži nad nimi museli něco zaslechnout, protože jasně slyšeli, jak se jim zrychlil tep a také se k nim donesly tiché
zvuky mečů vytahovaných z pouzder. Navíc umlkl hovor, který k nim zatím doléhal. Kan si uvědomil, že pohybovat
závorou a stolkem byla chyba.
Oba se na chvíli zastavili a čekali. Muži nahoře naopak nečekali a začali scházet po schodech dolů. Drakodlaci počkali,
až budou na schodech všichni a vyrazili vzhůru. Stejně už bylo jedno, jestli je někdo uslyší, nebo ne. Tři muži
znamenali, že mohou v jedné chvíli zabít jen dva z nich.
Vsadili na moment překvapení a podařilo se. Bojovníci čekali jiné ozbrojence, ale ani ve snu by je nenapadlo,
že se na ně ze tmy vyřítí dva drakodlaci. Drápy se zamíhaly šerem a tři těla dopadla na schody. Samozřejmě nadělala
určitý hluk. Karra ihned sáhla po louči zastrčené do držáku ve zdi a hodila ji do džberu s vodou pod ní. Šero se změnilo
v temnotu.
Hluk shora svědčil o tom, že další stráž se jde podívat, co se to děje.
„Co je, chlapi?“ houkl někdo shora.
Kan zavřel oči a sevřel ruce v pěsti. U jeho nohou ležela dvě těla s rozpáranými hrudníky a vůně krve na něj tvrdě
dorážela. Drakodlak se snažil Kana ovládnout. Nutil ho ignorovat muže ve vyšším patře a vrhnout se na čerstvé maso.
Karra ho uchopila za ruku a pohladila po tváři. Zavrnění, které se jí podařilo vyloudit, bylo tiché, jako když přede
kotě, ale na Kana mělo okamžitý účinek. Oklepal se a otevřel oči.
„Ale nic,“ odpověděl klidně a hlasitě, až Karra leknutím poskočila. „To jen ten mladej blbec strhnul louči a přerazil
se na schodech.“
„Doufám,“ pokračoval hlas shora o poznání klidněji, „že si aspoň srazil vaz.“
„Vypadá to, že jo,“ odpověděl Kan.
„Aspoň bude klid,“ ozvalo se shora. „Nemáte ještě pivo? Nám už došlo.“
Kan mrkl na podlahu vedle schodů. Stál tam z poloviny plný džbán zvětralého piva.
„Ale jo, pojďte si pro něj.“
-108-