Sbornik_Verejne_cesty-II

VC_zlom 30.8.2011 11:42 Stránka 105VYBRANÁ STANOVISKA OCHRÁNCEobec na pozemcích stěžovatelů v minulosti.73 Nemůže se tak dlemého názoru jednat o místní komunikaci, neboť po 1. 4. 1997 nemůžebýt soukromý pozemek považován za místní komunikaci.Je tak zabezpečena vyšší ochrana soukromého vlastnictví, neboťsprávní úřady musí v tomto případě zkoumat znaky veřejně přístupnéúčelové komunikace, a to včetně znaku nutné komunikační potřeby,o němž stěžovatelé tvrdí, že není naplněn s ohledem na jiné místníkomunikace v okolí.Jsem si zároveň vědom jisté absurdity možného výsledku, pokudby bylo shledáno, že nejde ani o veřejně přístupnou účelovou komunikaci.V takovém případě by totiž existovala místní komunikace vedoucípo železobetonovém mostku nad vodním tokem a končící slepěu pozemků stěžovatelů, po nichž by již žádná veřejná komunikace nevedla.Tento absurdní dopad by však byl důsledkem selhání jednáníobecní samosprávy, která v uplynulých 17 letech mohla pozemeks cestou odkoupit, pokud by chtěla svým občanům dopřát komfort jejíhoužívání. Jedná se tak o absurditu do velké míry pouze zdánlivou.Postup úřadů tedy musím hodnotit jako chybný, jelikož v rozporusplatnou právní úpravou došly k chybnému právnímu závěru, že napředmětném pozemku existuje místní komunikace. Přestože rozumímargumentaci krajského úřadu a považuji ji za jednu z možných, domnívámse, že s ohledem na ochranu vlastnictví (jakožto základníholidského práva chráněného ústavou) je správnější právní výklad podanýv této zprávě. Protože však v procesu správního rozhodovánímůže existovat pouze jeden konečný správný právní názor, předložímcelý případ Ministerstvu dopravy s žádostí o přezkum správních rozhodnutío existenci místní komunikace, aby ve věci rozhodlo s konečnouplatností.D. – ZÁVùRSvé šetření končím dle ustanovení § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejnémochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, s tím závěrem,že jsem v úvahách správních úřadů, tj. Obecního úřadu Č. V. a krajskéhoúřadu, shledal určité nedostatky, jež se přímo promítly dosprávních rozhodnutí o existenci místní komunikace na předmětnémpozemku.73 Pokud úpravy povrchu pozemku prováděla skutečně obec, „obohatila“ tím pozemek stěžovatelů,ale hmotný výsledek těchto historických prací nepovažuji za její vlastnictví.105