Sbornik_Verejne_cesty-II

VC_zlom 30.8.2011 11:42 Stránka 102VE¤EJNÉ CESTY102s úctou k lidským právům. Výklady řady otázek přitom nejsou dodnesřešeny ustálenou judikaturou. Za těchto okolností si dovoluji uvést,že oceňuji výkony i argumentační kvalitu úřadů obou stupňů.Spředloženým případem by totiž dle mého názoru měla problém řadaprofesionálních soudců. Proto lze jen pochválit otevřený přístupzejména obecního úřadu, který zjevně nedisponuje odborným právnímaparátem (věc neřeší právník obce či advokát), a přesto se důstojněvypořádává se všemi řízeními, která je ve věci nucen vést. Taktéžo právních názorech odvolací instance nelze prohlásit, že by bylyzjevně nemyslitelné.Přesto se však pokusím o shrnující analýzu celého případu, kteráby měla ukázat nejednoznačnost úřady zvoleného řešení, a to zejménase zaměřením na řízení o existenci místní komunikace na předmětnémpozemku, jímž vše započalo.1) Právní v˘chodiska existence místní komunikaceZprocesního hlediska nemám pochybnosti, že deklaratorní správnířízení o existenci místní komunikace dle § 142 správního řádu lzevést. Výsledkem tohoto řízení nebylo „zřízení“ komunikace, nýbržpouhé úřední konstatování, že na předmětném pozemku místní komunikaceexistuje (a existovala i v minulosti).Ve svých úvahách v jiných případech jsem vždy vycházel z toho, žeod účinnosti nového zákona o pozemních komunikacích (rok 1997) došlodíky obsahově zcela novému ustanovení § 9 odst. 1 k zakotvení novéhoznaku (otázka vlastnictví) každé kategorie pozemních komunikací:„Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III.třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místníchkomunikací je obec, najejímž území se místní komunikace nacházejí.Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebofyzická osoba.“Z tohoto ustanovení tak dovozuji, že od 1. 4. 1997 se o místní komunikaci(§ 6) může jednat, pokud naplňovala znaky místní komunikacedle předpisů předešlých (pocházejících ještě z období minuléhorežimu), a dále pouze tehdy, pokud se nachází v majetku obce. Komunikacenacházející se v majetku soukromých osob tak mohly nadáleexistovat pouze v kategorii veřejně přístupné účelové komunikace(§ 7). Tento výklad jsem opřel právě o hodnotovou diskontinuitus režimem před rokem 1989, který vlastnická práva nerespektovala tedy je ani ve vztahu k pozemním komunikacím neřešil. Domnívámse, že právě z tohoto důvodu přikročil zákonodárce k nezbytnému