Práh mezi světy I.

vyšší cíl, neţ pobavit zvědavé lidi, kteří se pokoušejí volat duchy zemřelých lidí, a jakýkoliv
projev media přijímají jako sensaci.
Takovíto nepraví spiritisté jsou na scestí, protoţe nepochopili správně pravou podstatu
spiritismu samého, nepochopili ani správně ţivot záhrobní, třebaţe svou příslušností ke
spiritistům dokazují, ţe v něj věří. Dále i způsob, jakým jsou jejich seance vedeny, dokazuje,
ţe neznají ani moţnosti, jakých se v seancích mohou dovolávat.
Velikou chybou jest i to, ţe většina účastníků seancí věří naprosto a nekriticky všemu, co ten
který duch ze záhrobí jim povídá a radí. Často se řídí věrně těmito radami, třebaţe je tato
nekritická víra uvede mnohdy i do velikých škod. Neuvědomují si to, ţe duchovní bytost
lidská, která opustila tělo, nese s sebou do záhrobí všechny své duchovní hodnoty, ať dobré či
špatné.
Pouhým odchodem do záhrobí nestane se ţádná duchovní bytost lepší, a proto stejně jako
mezi lidmi na zemi, tak i mezi duchovními bytostmi v záhrobí jest mnoho zlých, zlomyslných
a škodolibých bytostí, které si tropí rády z ostatních blázny. Ty mají pak vţdy velkou radost,
mohou-li se prostřednictvím nějakého media projevit a poradit přítomným, slepě věřícím
něco, co by bylo k jejich škodě.
Na tyto špatné rádce ze záhrobí třeba pamatovat, a proto nutno také o všech radách, tímto
způsobem udílených, kriticky uvaţovat. I svatý Pavel upozornil na nutnost zkoumání duchů, a
totéţ naznačil i Pán Jeţíš ve slovech:
»Po skutcích jejich poznáte je.«
V oněch prostých sedánkách, jichţ jsem mnoho viděl a mnoha byl přítomen, viděl jsem často,
ţe nikomu ani nenapadne rozebírat kriticky to, co ten který duch povídá, k čemu nabádá, nebo
aby srovnával, zda jeho slova souhlasí s Evangelickými pravdami.
Všem, nebo alespoň převáţné většině stačí, kdyţ se takový duch prohlásí za Husa,
Komenského, Havlíčka, atd., nebo dokonce kdyţ řekne, ţe je sám Pán Jeţíš Kristus. Všichni
ho zboţně poslouchají a jed brali by na to, ţe je to pravda.
Stačí však přítomnost jediného kritického člověka, věci jen trochu znalého, a ten, zasáhne-li
zde, ihned odhalí podvod projevujícího se ducha. Mnohdy můţe svým zákrokem a správným
poučením prospět i jemu, a upozornit ho na těţké následky tohoto klamného vydávání se za
někoho, kým není.
Jednou byl jsem účasten seance, ve které mladá dívka volala ducha své maminky. Za chvíli
medium přicházelo do transu, a hned tu byla bytost, která se prohlásila za maminku oné
dívky. Mluvila s ní, odpovídala na její otázky, a všechno se dle mínění dceřina aţ nápadně
shodovalo. Proto také dívka se vší určitostí prohlašovala, ţe je to jistě duch maminčin.
Abych nabyl jistoty, ţe ona bytost mluví pravdu, zasáhl jsem otázkou, kolik měla za svého
ţivota dětí. Řekla, ţe pět - ačkoliv tázající se dívka měla pouze dva sourozence. Ţádal jsem
dále onu bytost, aby mi řekla jména svých dětí, a tu uvedla hned pět jmen, ale ani jedno
nesouhlasilo se jmény dětí oné rodiny, odkud dívka byla. Tak byl ovšem podvod odhalen.
Domluvil jsem oné bytosti, aby nadále jiţ neklamala, ţe leţ je hříchem i v záhrobí. Po mé
domluvě bytost přiznala, ţe chtěla jen klamat.
Nyní však pro účastníky seance zůstala nevysvětlitelnou jiná věc. Jak prý ona bytost mohla
vědět něco bliţšího o tom, nač se dívka ptala, kdyţ krom ní ţádný z účastníků seance nebyl do
věci zasvěcen.
Tu jsem viděl, jak povrchní jsou znalosti přítomných o duchovních věcech, kdyţ není jim
známo ani to, ţe bytost od fysického těla odpoutaná má schopnost čísti myšlenky. To, co bylo
v mysli mladé dívky, čím se zabývala před i při rozpravě s domnělou maminkou, to ona
bytost vnímala a toho také pro snazší oklamání ihned pouţila.
Toho by si všichni spiritisté měli být vědomi, ţe v takové jednoduché seanci nemají moţnosti
kontrolovat, zda se zde opravdu projevuje ten duch, za kterého se projevená bytost vydává.
104