Práh mezi světy I.

lţi, přetvářky, sobectví a pýchy, proto kaţdý z nás musí se pokorně odevzdat do Vůle Boţí a
snaţit se podle svých schopností zachovávat všechny zákony Boţí.
Pán Jeţíš Kristus řekl jasně: »Kdo mne miluje, slov mých zachovává, a kdo tak činí, toho Bůh
miluje, a k tomu přijdeme a příbytek svůj si u něho učiníme.«
Kdyby si lidstvo uvědomilo význam těchto velikých slov, kdy by jen uváţilo, jaké to musí být
blaho a štěstí, kdyţ náš Otec nebeský se svým Synem Kristem, s nejvyšší Láskou svou v nás
se usídlí, nemělo by jistě jiné touhy, neţ je naplniti. Toť samotný vrchol lidského štěstí. A kdo
toto poznal, nikdy nezamění je za statky vezdejší, za sebe větší blahobyt a radovánky světské,
ani za pochybné radovánky dnešní pakultury.
Kéţ pochopilo by lidstvo tuto velkou věc a vrátilo se zase k Bohu a ke Kristu! Toť
nejbezpečnější cesta ke šťastnému a spokojenému ţivotu. Kéţ by tato slova má vnikla do duší
lidských a rozţala tam jiskru Boţí a rozplamenila ji k nejčistší lásce a touze po Věčné Pravdě.
2. Poměr člověka k Bohu
(Přednáška proslovená 4./IX. 34 ve spolku »Probuzení« v Praze.)
Poměr člověka k Bohu podal nám ve svém velikém a svatém učení Pán Jeţíš Kristus - Syn
Boţí, který jako nejdokonalejší člověk byl i nejpovolanějším mluvit o poměru člověka k
Bohu. Také svým vlastním ţivotem a svými skutky ukázal nám, jak máme ţít, abychom
tohoto správného poměru k Bohu skutečně dosáhli. Leč, bohuţel, to, co některé dnešní církve
o ţivotě Pána Jeţíše tradují, nepodává nám vţdy jiţ pravý, dokonalý a věrný obraz Jeho
ţivota. Církve uctívají a zdůrazňují v Jeţíši Kristu především Jeho Boţství, a zapomínají
přitom, ţe duše lidská touţí vedle tohoto Boţství přiblíţit si v Jeţíši Kristu i Jeho lidství.
Pán Jeţíš přišel na svět jako člověk, a jen proto přišel, aby dal lidstvu příklad
nejdokonalejšího člověka. Následovat Boha člověka a kráčet v jeho stopách, bude člověku
vědomému si své nedokonalosti a slabosti, vţdycky dostupnější, neţ následovat samého
Boha.
Tímto povyšováním Jeţíšova Boţství na úkor Jeţíšova lidství podařilo se dojista církvím
zvýšit úctu lidstva k Synu Boţímu, ale rozhodně nevzrostl tím počet těch, kteří se cítí
hodnými a schopnými k následování příkladu Jeţíšova ţivota na této zemi.
Pohlíţíme-li na věc s tohoto stanoviska, pak musíme si říci, ţe tímto způsobem Kristus byl
lidstvu spíše oddálen neţ přiblíţen.
Dále pak i beze vší zaujatosti proti církvím, nutno přiznati, ţe mnohé vzácné a veliké pravdy z
učení Pána Jeţíše byly všelijak upraveny, přizpůsobeny dle potřeb jednotlivých církví, takţe
tím bylo setřeno mnohé, co by nejjasnějším, názorným příkladem ukázalo lidstvu jeho pravý
poměr k Bohu.
Všechno, co tu bylo smazáno nebo překresleno, směřovalo především k tomu, aby církve
udrţely pohromadě stádo svých věrných oveček a mohly je samy vést k Bohu. Proto se také
představitelé církví prohlásili za jediné prostředníky mezi člověkem a Bohem, ač ve
skutečnosti není kaţdému tohoto prostřednictví třeba. Říkám předem, ţe nejsem nikterak
zaujat proti ţádné církvi ani proti formalitám a obřadům, které předpisují. Váţím si jich a
respektuji je plně. Věřím, ţe posvátný klid kostela soustřeďuje a povznáší mysle přítomných k
Bohu, věřím, ţe sugestivní moc jejich hromadné modlitby posiluje víru a odevzdanost
kaţdého jednotlivého srdce. Jsou jistě mnozí, kteří by v denním svém programu a všedním
prostředí nenalezli ani chvíli, ani místa, ani klidu k tomuto soustředění. Proto také věřím, ţe
pro takové lidi jsou církve a přítomnost při jejich obřadech nezbytnou oporou i posilou jejich
víry.
Leč přes to tvrdím, ţe svůj poměr k Bohu nevyřeší nikdo pouhým vstupem do kterékoliv
církve, i kdyby plnil přesně všechny úkoly, které mu církev uloţí. A právě naopak ten, kdo
8