Práh mezi světy I.

svět, protoţe všichni praví vyznavači Písma působili by mocně svým ţivotem i příkladem na
všechny ostatní spolubratry.
Nemyslete si, ţe to co tu povídám, je pouhou utopií! Nenamítejte, ţe časy evangelické jsou jiţ
tisíce let za námi! Písmo Svaté, zejména Nový Zákon přináší tolik ţivotních pravd, které se
nikdy nepřeţijí, tolik příkladů, které se dají velmi dobře aplikovat i na dnešní ţivot, a skrývá v
sobě takové bohatství poučení a rad pro náš všední ţivot, ţe kaţdý člověk dneška, a nesporně
i člověk budoucnosti nalezne v něm vţdycky cestu k šťastnému, spokojenému ţivotu. Jedinou
podmínkou k tomu bude vţdy správné pochopení Písma Svatého.
Toto tvrdím i přesto, ţe mnoho a mnoho lidí význam Písma Svatého popírá a pohlíţí na ně jen
jako na snůšku legendárních příběhů, které s dneškem nemají nic společného. Slyším-li
takovýto odmítavý úsudek od laika, který se náboţenskými ani duchovními věcmi nikdy
nezabýval, neudivuje mne toto nepochopení tolik, jako vysloví-li cosi podobného kněz, jehoţ
úkolem jest vykládat lidu Písmo Svaté a nabádat jej, aby v duchu Písma Svatého také opravdu
ţili.
Mám na mysli případ evangelického faráře, který napsal a vydal tiskem celou knihu o Písmě
Svatém, a v ní mezi jiným vyslovil i obdiv nad tím, jak je to moţné, ţe se tato kniha knih
rozšířila po celém světě ve sta milionech exemplářích. K tomuto svému údivu připojuje dále,
ţe tento fakt je tím podivuhodnější, kdyţ ani v Starém Zákoně, tím méně pak Novém Zákoně
není nic, čeho by se dalo pouţít v praktickém ţivotě. A aby dokázal pravdivost svého tvrzení,
uvádí hned jako doklad toho, co se prý v našem ţivotě praktikovati nedá, několik citátů z
Jeţíšova kázání na hoře.
Nad tím však zůstávám v údivu já, a se mnou jistě i všichni ti, kdoţ Písmu Svatému jen trochu
lépe porozuměli. Vţdyť právě Jeţíšovo kázání na hoře pokládám za jednu z nejcennějších
statí, která obsahuje celé bohatství pravd a rad, které mají svou nekonečnou cenu právě pro
praktický náš ţivot i v dnešní době.
Pohlíţí-li sám evangelický kazatel na Písmo Svaté tímto způsobem, jaká pak mohou být jeho
kázání Jakých výsledků můţe se dočkat u svých posluchačů Proč vlastně kněz vykládá lidu
Evangelium Jistě jen proto, aby nabádal své lidi k tomu, aby zásady a pokyny v Evangeliu
uloţené, uplatňoval kaţdý ve svém denním ţivotě. Ale takto, nevěří-li on sám v moţnost ţít
dle Evangelických rad, nepřesvědčí nikdy nikoho, ţe jest jeho povinností Svatým Evangeliem
se řídit.
Jak můţe kněz účinně působit na duše lidské a přesvědčovat je o pravdách Evangelických,
kdyţ sám o nich pochybuje Sám jeden vynikající, velmi učený kněz-theolog, řekl mi přímo
do očí, ţe on v zázraky nevěří. Nevěří-li v zázraky, o nichţ je v Evangeliu psáno, o nichţ Pán
Jeţíš jasně řekl, proč je činí a proč je schopen činit je, jak mají pak uvěřit tomu laikové
Přehlíţejí-li sami vůdcové církevní prohlášení Pána Jeţíše o zázracích, jejichţ uskutečňování
odůvodnil jasně slovy - »ne já, ale Otec ve mně přebývaje skutky činí« - jak potom mají na
tyto zázraky pohlíţet obyčejní věřící, kteří právě u svých církevních vůdců hledají posílení
své víry.
Na těchto a mnoha jiných příkladech, které bych tu mohl uvést, je jasně zřejmo, ţe se lidský
rozum stal největší překáţkou k pochopení pravé podstaty Evangelií i pravého vnitřního
ţivota duchovního. Zde také nutno hledat hlavní příčinu toho, ţe učení Pána Jeţíše Krista za
celých, bezmála dva tisíce let, nepřineslo u většiny lidí pravého ovoce, po kterém Pán Jeţíš
touţil. Největší zodpovědnost za to nesou právě různí představitelé církví, kteří mají
povinnost Evangelium nejen hlásat, nýbrţ také všechny záhady v něm uloţené správně
duchovně vykládat.
Kaţdou chvíli se setkáváme s námitkami proti Evangelickým pravdám. Někdy jsou docela
naivní, mnohdy zas uráţlivě zlomyslné, někdy i na docela rozumové basi stavěné, ale po
kaţdé jsou jen dokladem nesprávného, nedostatečného, a nejčastěji jen povrchního chápání
Písma Svatého.
109