Práh mezi světy I.

předpokládal, ţe vzděláním i charakter se zušlechťuje. Ale právě na tobě vidím, ţe ani v
učenosti není vţdy ušlechtilosti, a ţe ani v učenosti člověk nenalézá plné štěstí.«
To, co jsem v této rodině viděl, co se přede mnou odehrálo, ukázalo mi nad slunce jasněji, ţe
ani on, který hledal štěstí v učenosti, ani jeho matka, která hledala štěstí své ve stálém
očekávání, ţe se její syn stane profesorem university, se ţádného štěstí nedočkali. Matka,
kdyţ viděla, ţe chimera jejího štěstí nikdy se neuskuteční, zanevřela na svého syna, stejně
jako dříve jiţ zanevřel na něj jeho zemřelý otec, který výraz své úcty a lásky k synovi našel v
tom, ţe jej nazval „študovaným volem“.
Všichni tři z této rodiny hledali štěstí v tom, v čem ho nalézt nemohli, protoţe všichni tři
přímo šlapali po pravém ideálu štěstí - to jest po lásce.
Další případ, který chci tu uvést, je oproti předešlému pravým kontrastem, a přece i na něm
poznáte, jak si mnohdy lidé postaví ideál svého štěstí na nešťastných základech.
Mám na mysli případ rodičů velmi vzácných a ušlechtilých, kteří měli dva syny. Oba dva byli
nadanými umělci, a celé snaţení rodičů směřovalo jen k tomu, aby synům svým opatřili
všechno, co by ke svému uměleckému vývoji potřebovali. Zhlíţeli se přímo ve svých dětech,
a vyvrcholení svého štěstí viděli právě v tom, aţ jednou jejich synové dokončí svá studia a
vstoupí do veřejného ţivota. Spoléhali na neobyčejné nadání svých synů a věřili v jejich
úspěch a slávu, která proslaví pak i je.
Dočkali se konečně toho, ţe starší syn absolvoval akademii a získal všecky první ceny.
Rodiče, kteří jiţ několik dní před tím odjeli ven, čekali touţebně syna s posledním
vysvědčením i s důkazy jeho umělecké zdatnosti. Syn zastrčil vysvědčení do kapsy, a protoţe
do odjezdu vlaku měl ještě asi tři hodiny času, šel se koupat. Za chvíli nato vytáhli jeho
utopené tělo z řeky, a rodiče na místě syna se slávou očekávaného, dočkali se zprávy o jeho
smrti, která je úplně zdrtila. S milovaným synem pohřbili i své vysněné štěstí, které jim měla
dát jeho sláva.
Druhý jejich syn je rovněţ vynikajícím umělcem, a ten jiţ velmi mlád, pochopil, v čem lze
hledat pravé lidské štěstí.
Jednou přišli k němu z jakéhosi kabaretu, aby u něho objednali návrh na reklamní plakát. Měl
být rázu velmi pikantního, a přesto, ţe mu tehdy nabízeli dva tisíce korun honoráře, duše
umělcova vzepřela se práci takovéhoto rázu, a malíř odmítl tuto nabídku. Odpoledne nato
přišli k němu zástupci spolku, starajícího se o slepce, a ţádali na něm také návrh na plakát.
Svolil ihned, slíbil udělati jej a to úplně zdarma, a nabídl sám, ţe vypracuje plakát přímo na
litografický kámen.
Jeho otec vyprávěl mi o těchto příhodách a shledával v nich nepraktičnost svého syna, který
ze svého umění nedovede dostatečně těţit. Ujistil jsem však stěţujícího si otce, ţe jeho syn
našel právě onu pravou praktičnost, neboť je jisto, bude-li takto jednat, ţe získá si to největší -
poţehnání Boţí. Toto dá mu pak vše, co bude pro svůj ţivot potřebovat, takţe bude mít
vţdycky i na hmotných prostředcích tolik, aby mohl být ţiv spokojeněji a šťastněji, neţ tak
zvaní lidé praktičtí, kteří nehledí na to co vykonají, nýbrţ vţdycky jen na to, co za to
dostanou.
Tento umělec našel svou pravou cestu za ideálem skutečného štěstí.
Překáţkou k dosaţení pravého štěstí mohou být i různá zaměstnání. Některá z nich jiţ proto,
ţe se v zásadě nekryjí se Zákony Boţími, některá z nich proto, ţe jsou nesprávně chápána.
Stává se totiţ velmi často, ţe sluţba celku, která je hlavním a nejdůleţitějším úkolem kaţdého
zaměstnání, ustupuje sluţbě vlastní kapse. Takovéto zneuţívání osobní moci pro vlastní,
mnohdy aţ nepřípustný zisk, který není nikterak úměrný vykonané práci, nemůţe nikomu
pomoci ke štěstí. I kdyţ se takovému člověku podaří nahromadit majetek, přijde jistě zas s
jiné strany něco rušícího, mnohdy třebas i velmi bolestného, neboť takto nabytého blahobytu
nemůţe nikdo v klidu a spokojenosti uţívat.
131