Práh mezi světy I.

vášně, bývá pro ně tento rozklad velmi nepříjemným důsledkem jejich nevědomosti o
existenci vlastní duše. Mnohdy, zejména kdyţ zemře někdo náhle, třebas někde na cestě do
práce přijde k úrazu a jeho bezduché tělo zůstane bez ţivota leţet na zemi, jeho astrál si
neuvědomí, co se právě stalo a pokračuje dále ve své cestě. Diví se, ţe mu nikdo neodpovídá,
nikdo ho neposlouchá, aţ rozhněván opustí své spolupracovníky. Nebo zemře doma mezi
svými a jeho duše zůstávává rodině a nemůţe pochopit, ţe jí nikdo neposlouchá, nikdo jiţ mu
neslouţí. Sebevrahové, zejména utopenci, neuvědomují si také změnu, která se s nimi stala.
Cítí veliký chlad, jdou domů, lehnou si do své postele a chtějí se zahřát - ovšem ţe marně.
Lakomci, boháči, kteří zanechali veliké jmění, těţko se s ním loučí, dlouhá léta je hlídají a
strašně se rozčilují, kdyţ dědici rozebírají si jejich majetek a rozhazují. Majitelé panství,
starých zámků a hradů se nemohou rozloučit se svým majetkem a panováním nad ním, a
třebas po staletí sedí v pobořených sídlech, a stále se domnívají, ţe jen oni jsou tu pány. Stalo
se jiţ mnohokráte, ţe jasnovidci viděli v starých hradech takové bytosti, které zde sedí a
čekají na Světlo.
Mnohem lépe daří se duši člověka, který ţil na tomto světě jiţ s vědomím nesmrtelnosti své
duše a je na tento přechod ze ţivota hmotného do ţivota posmrtného docela jinak připraven.
Opouští-li takováto uvědomělá duše své fysické tělo, čekají jiţ na ni její přátelé z astrální
pláně a přicházejí uvědomit ji ihned o tom, co se s ní stalo, a vedou ji k duchovním vůdcům,
které jsou Bohem k vedení této duše vysláni.
Swedenborg, který vnikl hluboko do tajemství záhrobního ţivota, líčí také velikou Lásku Boţí
k nám a vypráví, co sám zaţil a co viděl v astrální pláni. Jakmile duše přijde k vědomí svého
stavu, přicházejí k ní dva andělé z nejvyšších sfér a snaţí se uvést ji k lepšímu duchovnímu
ţivotu. Duše, které ţily aţ dosud nesprávným ţivotem, nechtějí však ani tady slyšet o ničem
jiném, neţ čemu byly aţ dosud zvyklé. Popírají i zde všechno lepší, ušlechtilejší a vyšší, a
libují si zase ve špatnostech a hříchu. Brzy poznají, ţe průvodci jim daní nejsou pro ně
příjemní a nikterak pohodlní, a raději své průvodce z vyšších sfér opustí. Láska Boţí neopustí
však takovou duši ani teď a přidělí jí dvě bytosti z duchovní sféry niţší, aby ji vedly na
správnou cestu. Kdyţ ale ani těm nevede se lépe, duše jim uniká a nechce nic lepšího ani
slyšeti, tu konečně přijdou dvě bytosti astrální, aby se i ony pokusily duši vést. Je-li duše
příliš nízká, unikne i jim a potom bloudí, bloudí sama, aţ konečně po dlouhé a dlouhé době
přichází sama k cestě očistné. Tato očistná cesta, které církev říká očistec, není nic jiného, neţ
uvědomování si předcházejícího, posledního ţivota. Toto uvědomování děje se právě v
opačném směru, to jest od smrti zpátky ke zrození. Duše spatřuje v něm věrné obrazy svých
dobrých i zlých skutků. Nic nepomáhá a marna zůstává všechna snaha po umlčení svědomí,
vše jeví se neúprosně pravdivé, jak ve skutečnosti bylo. Vedle vykonaných skutků objevují se
i jasně důsledky jejich, a to tak jasně, jak jsme je nemohli nikdy za ţivota postřehnouti.
Uvedu zde příklad:
Jeden člověk vyprávěl komusi cosi nepěkného o mladém úředníku. Ať jiţ byla to pravda či
nepravda, byla to pomluva, kterou nelze nikdy jiţ vzít zpět, protoţe se jako lavina dere dál a
dál, aţ svou oběť zdolá. Tak jako se vám nikdy nepodaří sebrat všechna peříčka z peřiny,
která jste s vysoké věţe rozhodili a větru postoupili, tak také se vám nikdy nepodaří sebrat
všechna slova pomluvy, jíţ jste jednou vyslovili. Výsledek této pomluvy objevil se velmi
brzy. Mladík, o němţ pomluva byla vyslovena, ucházel se o místo u jednoho obchodníka.
Ten, dříve neţ ho přijal, ptal se u svého známého, dobrého přítele, zda onoho mladíka nezná.
Ten si vzpomněl, co o něm jednou slyšel a řekl to svému příteli. Důsledek toho byl, ţe mladík
místo nedostal. Mladíku vedlo se stále hůř a hůř, aţ se konečně ze zoufalství a hladu odváţil
krádeţe. Byl chycen a zavřen, a tak se dostal do společnosti skutečných zločinců, kteří ho
vycvičili ve svém řemesle. Kdyţ se pak vrátil z vězení, které ho připravilo o poslední kousek
cti, kradl dál, aţ byl znovu zavřen, po propuštění odváţil se i smělých loupeţí, aţ konečně i
vraţdy, za kterou na šibenici skončil.
85