Práh mezi světy I.

Proti tomu ovšem manţel nemohl nic namítat. Ale kdyţ viděl, ţe ho rodina stojí peníze, kdyţ
na děti platí, tu si vzpomněl, ţe by měl také právo je navštěvovat. Chodil proto občas do bytu
své bývalé ţeny, ale byl tak nestoudný, ţe svoji milenku vodil s sebou a nutil děti, aby jí
líbaly ruce a jeho ţena aby se k ní uctivě chovala. To bylo ovšem velmi mnoho ţádáno, a
sousedé, kteří tyto scény pozorovali, byli tím velmi pobouřeni. Vytýkali ţeně, ţe si to všechno
dá líbit a naváděli ji, aby aţ po druhé zase tato návštěva přijde, oba je klackem vymlátila ze
dveří.
»To radili mi sousedé, milý bratře« - řekla mi ţena nakonec - »a ty ve své přednášce
zdůrazňoval jsi, ţe máme odpouštět i svým nepřátelům a za zlé dobrým odplácet.«
»I ty, milá sestro, musíš odpustit svému muţi« - řekl jsem jí - »Nezachovává-li on zákon
Boţí, prohřešuje-li se proti němu i s ním nyní ţijící ţena, to je jejich věcí. Jen oni sami budou
za toto zlo pykat. Nám nepřísluší právo soudit je. Uvědom si však, ţe nic se neděje bez vůle
Boţí, a nic také se neděje bez příčiny. Je to moţná od Boha zkouška na tebe, jak ty se zachováš
k tomu, kdo ti ublíţil. Radím ti upřímně, řiď se slovy Pána Jeţíše Krista - odpouštěj!
Odevzdej do jeho rukou svůj osud, své starosti a trápení, a On ti ulehčení dá. Zachováš-li se
dle Jeho svatého učení, nebudeš mít nikdy v ničem nedostatek, neboť Otec nebeský postará se
o tebe sám. Modli se a pracuj! Nesuď a odpouštěj! Nedej v srdci svém vzniknout nenávisti
vůči těm, kteří ti ublíţili, ale miluj je a bude ti dobře. Aţ přijdou po druhé, neposlouchej
sousedy, ale uvědomi si, ţe host do domu, Bůh do domu - a přivítej je laskavě a uctivě. Děti
své veď k tomu, aby otce svého milovaly a ctily. Nikdy nesmíš s nimi mluvit o jeho poklesku,
nikdy nesmíš jim brát úctu k otci, kterým se stal z vůle Boţí. Dovedla-li jsi aţ dosud se
sebezapřením svůj osud snášet, nepronásledovala-li jsi svého muţe proto, ţe neplnil své
povinnosti vůči tobě a svým dětem a neţádala o rozvod, pak nespálila jsi dosud všecky mosty
za sebou. Tvá ušlechtilost, dobrota a láska můţe dokázat i to, ţe tvůj muţ přijde konečně k
náhledu, ţe ti křivdil, odprosí tě a vrátí se k tobě. Jen láskou můţeš duši svého muţe očistit a
přivést ho zpět k Bohu, a tato láska prospěje nejvíce i tobě samé.«
Nato plačící ţena podala mi obě ruce a řekla:
»Děkuji ti, bratře, za tuto radu. Jak ráda se dle ní zachovám. Vţdyť já ho mám stále ještě tolik
ráda a věřím, ţe se mi jednou vrátí. «
Za nějaký čas nato dověděl jsem se dodatečně, ţe onoho muţe ranila mrtvice. Padl na zem, a
ţenština, která s ním ţila a vyčerpávala jeho peníze, ani se k němu nesklonila, aby mu
pomohla na lůţko, aby ho ošetřila. Nechala ho leţet na zemi, ani lékaře nezavolala, ani
sousedy neupozornila, jen v rychlosti sebrala své věci a utekla. Jen náhodou někdo ze sousedů
nahlédl do jeho bytu a našel ho na zemi bez pomoci, opuštěného tou, pro níţ opustil všechny
mu nejbliţší. Pomohli mu sami do postele, zavolali lékaře a došli také k jeho bývalé ţeně, aby
jí pověděli, co se stalo. Ta nechala hned všeho, svěřila děti dozoru nejstaršího a pospíchala k
muţi, který ji dříve opustil, aby mu nyní slouţila.
Tak mu dokázala, oč lepší je člověk naplněný láskou neţ ten, který naplněn je sobectvím a
zlobou. I ostatním dala ţena tato příklad správného chápání náboţenství, neboť její ţivot byl
naplněním nejvyššího příkazu Kristova - lásky k bliţnímu a z toho vyvěrajícího dalšího
přikázání:
»Odpouštěj i svým nepřátelům a za zlé dobrým odplácej!«
Případ druhé ţeny, která přišla vylíčit mi svůj osud, zní v době dnešního materialismu a
sobectví přímo pohádkově. Jsou jistě vzácné duše tak čisté a Bohem naplněné, které by byly
schopny podobné obětavosti a lásky.
Ţena tato byla jedinou osobou, která se dovedla zamyslet nad osudem mrzáka, který na
náměstí pod loubím na hrubé pytlovině sedával za kaţdého počasí a čekal, co mu mimojdoucí
milostivě uštědří do jeho roztrhaného klobouku. Mnohý, aby se v něm nepohnulo svědomí, ţe
vidí bratra svého na zemi leţet, raději odvracel oči a spěchal dál. Jiný v domnění, ţe tím učiní
své křesťanské povinnosti zadost, hodil mu do klobouku deseti-, dvacetihaléř, studený to kov,
48