Práh mezi světy I.

Sobectví, nenávist, závist, zášť, neláska, uhnízdily se mezi lidem tak mocně, ţe podle
vesmírového zákona - stejné přitahuje stejné - se vtělovaly na zemi povětšině jen duše z
niţších i nejniţších sfér, libujících si jen ve zlu a ve svádění ostatních ke zlu a špatnostem,
kdeţto duše z vyšších sfér, které hledají na světě zdokonalení a zušlechtění, neměly moţnosti
uplatnit se.
Proto také na konci věku ryb vidíme svět tak, jako by zlo mělo v něm jiţ převahu nad dobrem.
To však nemůţe strpět Bůh a proto přikročil ke zúčtování se zlem a k vytváření nového
duchovního ovzduší, které má býti jiţ předzvěstí budoucího věku vodnářského. Tento věk, v
němţ křesťanské zásady mají se dočkat jiţ dokonalejšího naplňování, uvede lidstvo ze sféry
rozumové do sféry psychické.
Tento veliký okamţik přerodu a všeobecného zúčtování se nezadrţitelně blíţí. Připomínají
nám je podivuhodné, ohromující události, která se dějí jiţ dnes, a v nichţ lidstvo mělo by
spatřovat výstraţná znamení, která je upozorňují, ţe není s ním vše v pořádku. Lidstvo si musí
konečně uvědomit, ţe to nejsou pouhé náhody, které způsobují těţká neštěstí a katastrofy,
stejně jako nejsou náhodami ony podivuhodné, mnohdy nadpřirozené zjevy přírodní. Není
náhod! Všechny tyto události řídí vyšší moc, která tu zasahuje proto, aby upozornila ničeho
nedbající, sobectvím zaslepené lidstvo na jeho úkoly a přiměla je k zodpovědnosti.
Po menších neštěstích ţelezničních, leteckých, námořních, po menších zemětřeseních a
katastrofách ţivelných, které se objevily vţdy v celých seriích, aby byly nápadnější, přišla
velká katastrofa světové války. Nejen ţe celé miliony lidí za strašlivých útrap a muk
zahynulo, miliony lidí trpělo také v zázemí, a to jednak hladem, jednak strachem o nejdraţší
bytosti, které byly ve vřavě válečné. Tato katastrofa musela přijíti, aby se lidstvo konečně
probudilo.
Víme všichni z vlastní zkušenosti, ţe se naše duše očišťuje jen velkým utrpením. Proto také
miliony mrtvých, které odcházely z tohoto světa za války, očišťovaly své duše velkým
utrpením, aby při novém vtělení byly jiţ připraveny pro veliký plán Boţí na přerod lidstva.
Tyto duše, prošlé tak velkým utrpením, budou jiţ schopny chápat a v příštích ţivotech lépe
uplatnit učení Jeţíše Krista, které je vybudováno na duchovním podkladě lásky a ne na
podkladě materialistického sobectví.
Tato doba blíţícího se přerodu jest také soumrakem kultury germánské, která vyvrcholila před
světovou válkou a od té doby klesá, aby ponechala vedoucí místo nově vystupující kultuře
slovanské. Slovanským národům, jakoţto duším nejměkčím, nejcitlivějším, dán jest úkol, aby
ony vedly obrodu lidstva k čistému, všelidskému bratrství, a aby také ony, k duchovnímu
ţivotu nejzpůsobilejší, ukazovaly ostatním národům cestu k naplnění úkolů křesťanství. A
protoţe mezi slovanskými národy percentuelně nejinteligentnější jest národ český, připadá
jemu úloha vedoucí.
Český národ, který se po staletí vyznamenával svou náboţenskou i duchovní bádavostí, ve
kterém se ne náhodou zrodili velikáni, jako byl Hus a Komenský, a v naší době president T.
G. Masaryk, je ovšem poměrně malý na tak velký úkol, aby celému světu ukazoval cestu a
bojoval duchem svým pro obrodu celého, lidstva. Proto jest třeba, aby nalezl oporu v
největším slovanském národě - u Rusů.
Ruský národ, nám tak milý a drahý, byl za carského reţimu velmi nesprávně veden. Na jedné
straně inteligence s vědou, uměním a literaturou, omezenou jen pro vrchní desetitisíce a stejně
tak na druhé straně vládnoucí, moc mající a vedoucí činitelé, všichni zanedbávali většinu,
jádro ruského národa, zejména muţíky. Nedopřáli jim ani, aby se naučili číst a psát, aby se
mohli také přiţivovat ze studánky kultury a tím duševně rychleji růst.
Tato nespravedlivost a přímo násilí na většině ruského národa páchané, musely být odčiněny,
a proto muselo dojít k revoluci. Nastal bolševický převrat, a při něm se dostala k moci
odbojná vrstva národa, která se nebála vykonat sice příšernou, namnoze aţ katovskou práci,
78