Práh mezi světy I.

Bez Boha, bez lásky k Němu a k bliţnímu, není šťastného ţivota. Tím výše musíme pak
ocenit zásluhy svatého Františka, který svým ţivotem, svou láskou, pokorou, čistotou,
trpělivostí, poslušností a spokojeností s chudobou dovedl nakazit celý umbriiský kraj nejen
pro dobu svého ţivota, nýbrţ i na staletí potom.
Kdyţ se v roce 1926 oslavovala památka sedmistého výročí smrti svatého Františka, spěchal
jsem znovu do jeho kraje, abych navštívil místa, která jsem při své první návštěvě nemohl jiţ
spatřit.
Tak jsem dostal také aţ na horu Alvernskou, kde svatý František ţil v době, kdy dostal svatá
stigmata.
Tuto druhou cestu vykonal jsem ve společnosti Třetího řádu františkánského se dvěma přáteli,
stejně se mnou smýšlejícími. Protoţe byla mezi námi harmonie, proţili jsme mnoho krásných
okamţiků. Pro mne navţdy památnou zůstane jeskyně svatého Františka na Alverně, kde
proţil jsem sám cosi tak ohromného, ţe nikdy nevymizí to z mé paměti. Avšak tento váţný,
hluboký záţitek duchovní nemohu prozradit veřejnosti.
Abych nerušil klad ţivota a působení svatého Františka, nechci tu vyprávět detaily z této
druhé cesty, které by odhalovaly veliké rozdíly mezi tehdejšími a dnešními lidmi, kteří se
hlásí u nás mezi ctitele tohoto světce.
Chtěl bych ještě srovnat působení svatého Františka z Assisi s působením našeho velikého
mistra a učitele Jana Husa. I on byl Bohem povolán, aby učinil pořádek v církvi, která tehdy
jistě zasluhovala mnoho výtek. Mistr Jan Hus měl tedy týţ úkol jako svatý František, t. j.
očistit křesťanství v rámci římskokatolické církve.
Činil tak s největší dokonalostí. I on dával svým ţivotem nejkrásnější příklad a svou láskou k
pravdě vedl lid k chápání pravého ţivota křesťanského. A přec byl veliký rozdíl mezi působením
Husovým a Františkovým. František n e k á r a l nesprávný ţivot kněţský tak, jak to
tehdy zcela po právu činil mistr Jan Hus.
A nyní uvaţujme o důsledcích tohoto rozdílného působení za stejným cílem.
Svatý František dokázal, ţe jeho řády, jeho zásady rozšířily se po celém světě, a byl - ač
církev nerada do tohoto kyselého pro ni jablka kousla - prohlášen za svatého. A po sedmi
stech letech, při výročí jeho úmrtí, celý svět oslavoval tohoto chudáčka svatého Františka.
Nebylo rozdílu mezi církvemi, ba i nejpokrokovější lidé psali plni nadšení, obdivu a chvály o
ţivotě tohoto světce. To byl výsledek Františkova k l a d u .
A co následovalo po tak obětavém a krásném působení našeho mistra Jana Byl upálen na
hranici jako kacíř, třebaţe tento čin nesouhlasil ani s nejzákladnějšími zásadami učení Jeţíše
Krista. Byl to projev naprostého rozporu s učením Jeţíšovým, které hlásalo především lásku a
odpouštění všem i vlastním nepřátelům. Opravdoví stoupenci a následovníci Krista nebyli by
nikdy dokázali upálit člověka jenom proto, ţe nesouhlasil se způsobem jejich ţivota. A proto
tato nekřesťanská msta, která se v odsouzení a upálení mistra Jana Husi jeví, zůstane
navţdycky těţkou skvrnou na těch, kteří tak špatně chápali křesťanské učení, které měli
hlásati.
Ale protoţe kaţdé zlo nese v zápětí zase zlo, vyvstala v českém národě nad tímto činem
římské hierarchie taková nenávist a ţivelná zášť ke všemu římskému, ţe lidé zapomněli, ţe
Hus hlásal čisté křesťanství a přál si pouze očištění jeho v rámci římskokatolické církve.
Zapomněli na to, ţe se sami prohřešují proti učení Kristovu, kdyţ ve své nenávisti sáhli ke
zbrani. Těţké, tragické byly důsledky tohoto nepochopení Jak Krista, tak i Husa samého. Jako
trest následují nekonečné, krvavé boje náboţenské, aţ konečně přichází pak Bílá Hora se
svými tragickými a těţkými následky pro český národ.
Tato fakta jsou s duchovního hlediska velmi důleţitými poznatky rozdílu mezi k l a d e m a
z á p o r e m ţivota.
Dnes, kde kdo u nás oslavuje památku mistra Jana Husa. Přitom však i mnohý z obdivovatelů
a oslavovatelů Husových zapírá křesťanství, zapírá svou víru v Boha a nesnaţí se v ničem, ba
29