Práh mezi světy I.

který nedovede promluvit o lásce, a ani dárce ani obdarovaný lásky ţádné nepocítil. Nikdo se
u něho nezastavil, aby s ním pohovořil a projevil soucit s jeho osudem.
Jen tato ţena zastavovala se u něho a nesla velmi těţce toto hluboké pokoření lidské
důstojnosti u svého bratra v Kristu, všemi lidmi opuštěného. Hovořívala s ním, přinášívala mu
nejlepší svá sousta, a pokud měla i větší částky peněţní. Leč ze všeho největší cenu mělo pro
mrzáka to, ţe se našel někdo, kdo si ho všimne, kdo s ním promluví, kdo s ním cítí, kdo jím
neopovrhuje a neztrpčuje mu ještě jeho beztak těţký osud, který mu byl udělen.
Tato ţena, která byla vzácnou výjimkou mezi všemi občany města, začala přemýšlet o tom, co
by mohla pro tohoto mrzáka učinit, aby ho z tohoto pokořujícího postavení vysvobodila.
Viděla v něm svého bratra, který zasluhuje, aby mu alespoň někdo nahradil necitelnost a
nelásku ostatních trochou vlídnosti a dobroty.
Tak se v ní probudil Boţský cit lásky, a Bůh vnuknul jí krásnou myšlenku, jak by bratra
svého vysvobodila z jeho nedůstojného, ţebráckého polehávání na kamenné dlaţbě. Rozhodla
se uposlechnout svého vnuknutí a nabídnout tomuto ţebráku, ţ e s e z a n ě h o p r o v d á ,
aby se jako manţelka jeho mohla o něj stále starat a z lásky manţelské i sesterské dát mu vše,
co potřebuje. Svůj úmysl také provedla a mrzák oběť její přijal.
Tak se dostali na děkanství, a děkan vyzvídal na ţeně, proč se k tomuto sňatku odhodlala,
proč béře na sebe tak velké břemeno. Pověděla mu, co jí k tomuto kroku přimělo, a děkan,
dojat její obětavostí, řekl:
»Toť přímo čin Boţí. Vy jste andělem seslaným tomuto ubohému člověku, abyste ho svou
láskou provázela dalším jeho ţivotem. Vy zahanbujete svým činem vlastně celé město, neboť
to, co jste učinila vy, mělo učinit jiţ dávno město samo. To je čin tak krásný, ţe přinese jistě
ovoce celému městu. To je nejkrásnější pochopení učení našeho Spasitele, Pána Jeţíše
Krista.«
K tomuto obdivu pan děkan připojil i slib, ţe se postará v městské radě, aby jí město ulehčilo
oběť, kterou na sebe dobrovolně béře. V nejbliţším zasedání městské rady vylíčil tento
heroický čin chudé ţeny, který vzbudil všeobecné pohnutí. Jednohlasně bylo ihned
rozhodnuto, aby ţeně této svěřeno bylo místo školnice v právě dostavěné nové školní budově.
Tak se stalo, ţe přímo z kostela odváţela si ţena svého manţela do nového bytu ve škole, a
starala se tu o něj jako maminka o svoje děcko.
Uplynulo několik roků. Mrzák, snad ţe se mu nyní tuze dobře vedlo, zapomněl na vzácnou
oběť, kterou mu jeho ţena přinesla a velmi těţce se proti ní provinil a ublíţil jí tak, ţe ţena
byla jiţ odhodlána opustit ho. Právě ve chvíli pro ni kritické vyslechla moji přednášku a přišla
se mne ptát, má-li odpustit i ona.
»Drahá sestřičko - řekl jsem jí - ty, která jsi světicí mezi ţenami, která jsi dokázala tak krásně
projevit náboţenství ve svém ţivotě, ty se přicházíš ptát mne, máš-li odpustit Ty, které se
zţelelo zmrzačelého těla bratra tvého, ţe jsi se ho dovedla ujmout i obětovat se pro něj, ty bys
teď, kdyţ jsi zjistila, ţe tento bratr je mrzákem nejen tělesným nýbrţ i duševním, ty bys ho
chtěla opustit Nechápeš, ţe tento bratr potřebuje dvojnásob tvé lásky, abys zachránila i jeho
duši, která je mnohem cennější jeho těla Na vyspělé duše Bůh klade vţdycky vyšší zkoušky
neţ na duše obyčejné, a proto přijmi i toto jako milost Boţí, kterou Bůh zkouší tvou duši, aby
se mohla povznést ještě výš. On to byl, který tě naplnil tak velikou láskou, ţe jsi byla schopna
tak ohromné oběti. Děkuj mu za to a věř, ţe bude to zase On, který naplní srdce tvé i
tentokráte láskou tak ohromnou, ţe odpustíš a budeš milovat i toho, kdo ti ublíţil. Zachráníš
tak svou láskou jednu duši pro Boha. Pomůţeš bloudící duši svým odpuštěním a svou láskou
k tomu, aby se snáze dostala na cestu k Otci nebeskému, aby rychlejším tempem šla za svým
zdokonalením.«
I tato sestra děkovala mi s pláčem za moji radu a řekla:
»Děkuji ti, bratře, ţes zachránil mou duši, ţes rozsvítil znovu přede mnou světlo, které bude
svítit na další cestu mého ţivota. Učiním tak, jak jsi mi poradil.«
49