Práh mezi světy I.

co za nimi následovalo. V našem podvědomí jsou uloţeny zkušenosti všeho toho, co jsme za
celé miliony a miliony let proţívali a to od vydechnutí našich duší do duchovního světa, za
sestupu do hmoty aţ po dnešní náš ţivot, a další zkušenosti naše ukládají se v podvědomí
stále a stále.
Kdo se dopouští špatných činů, kterých nelituje, nedělá pokání a nesnaţí se napravit se - ani
toho Bůh ještě neopouští, protoţe Láska Boţí nepřipustí, aby některé dítko zůstalo pozadu.
Chrání i je před následky jeho špatných činů. Ale kdyţ člověk takový je tvrdošíjný a snad i
opakuje spáchané zlo, pak Bůh přenechává jej inteligenci zla, aby obdařila jej dary, kterými
ona vládne, to jest neštěstími, nemocemi, rozervaností, zoufalstvím, bídou a mukami. Takové
utrpení nemá zase jiný význam, neţ donutit nás k přemýšlení, čím jsme si toto veliké utrpení
zavinili. Kaţdá příčina má svůj následek, kaţdý trest je něčím zaslouţen. Ale lidé ve své pýše
a nedotknutelnosti, z pouhé pohodlnosti raději naříkají, ţe je Bůh nespravedlivě trestá.
Zapomínají, ţe nejvyšší Láska - Bůh netrestá nikdy, a proto zůstávají stále ve svém utrpení.
Je-li člověk rozumný, přemýšlí o tom, čím k utrpení dospěl, čím si je zaslouţil, a tu konečně
dojde k tomu, ţe on sám si je vytvořil. Pak také začne přemýšleti o tom, jak se ho zase zbavit.
Nepřijde-li hned na to, čím si své utrpení zavinil, ať prosí Boha, aby mu bylo dáno poznání
jeho chyb - a jistě dostane se mu té milosti, ţe pozná své chyby. Lituje-li toho a činí, jak bylo
jiţ řečeno - pokání, a odřekne-li se nadále podobných činů, pak se toto poznání ukládá do jeho
podvědomí jako zkušenost, a utrpení jeho ihned zmizí.
Tomu učil nás Jeţíš Kristus, Vyslanec a Syn Boţí. Aby, našeho utrpení bylo méně neţ dříve,
aby umenšil utrpení lidstva, jen proto přišel na svět. Avšak mnozí lidé i celé církve se
domnívají, ţe Jeţíš Kristus zemřel na kříţi za všechny naše hříchy, tedy i za ty, které budeme
páchat v budoucnosti. Ale v tom se velice mýlí. Jeţíš Kristus smyl svou obětí všechny naše
předcházející, karmu naši zatěţující hříchy, a pro další vývoj ukázal nám cestu, jak ţít,
abychom nehřešili, nebo zhřešíme-li jiţ, jak se vyhnouti následkům svých hříchů. Svým
učením Jeţíš Kristus dal nám moţnost spásy, budeme-li se jím skutečně řídit. Ale hlásati, ţe
můţeme klidně hřešit, protoţe Pán Jeţíš za naše hříchy zemřel, a ţe stačí pouze vyzpovídati
se z nich, aby nám byly odpuštěny - to není doslovně pravdou. Toto odpuštění je vţdycky
podmíněno upřímnou snahou jíti za Kristem, neboť ten, kdo jde za Kristem, musí jít cestou
Lásky, a ta jiţ sama o sobě vede jen ke konání dobra. Jen dobrými skutky můţeme odčiniti
své skutky zlé a dosáhnouti ţádoucí rovnováhy. Nespoléhejte se nikdy, ţe můţete hřešit
proto, ţe někdo jiný, byť i třebas Syn Boţí, s vás hříchy jiţ sejmul! Bylo by to sice velmi
pohodlné, ale rozhodně nesprávné náboţenství.
Většina lidí dovede jen naříkat nad svým utrpením a nepřipustí, ţe nikdo jiný neţ oni sami si
je zavinili, a také nikdo jiný neţ oni sami nemůţe jim od něho pomoci. Ve své netrpělivosti
hluší a slepí nechápou, ţe Bůh přináší nám neustále plnou náruč ohromných darů a je
připraven dáti jich kaţdému tolik, kolik jich dovede přijmout. Čeká jen, abychom s důvěrou
otevřeli také náruč svou a podávané dary Jeho přijali. A co chce od nás za tuto velkou milost,
kterou nám kaţdodenně poskytuje a nabízí Neţádá na nás tak velkých obětí, jaké přinášeli
první křesťané, kteří se pro víru Jeţíše Krista dávali mučit - zabíjet. Ţádá jen, abychom ţili s
ním v harmonii, milovali Ho jako Otce svého, aby i Jeho Láska mohla zas navzájem
naplňovat nás, abychom mohli my pouţít této Lásky Boţí, námi procházející a nás naplňující,
ve svém všedním ţivotě, k milování svých bliţních. Přeje si, aby láska naše panovala v našich
srdcích, slovech i skutcích a stala se základem všeho našeho ţivota, aby jiţ tento ţivot zde
procházel v rajských slastech.
Onen Ráj, do něhoţ Bůh postavil prvého člověka, jest kolem nás všude. My máme to v
rukách, budeme-li chtít vědomě v tomto Ráji ţít, anebo vypudíme-li se z toho ráje sami svým
sobectvím, svou neláskou, podvody, lţí, hrabivostí a smyslností. Budeme-li ţít v harmonii s
Bohem, bude Bůh trvale sídlit v našem nitru. K tomu však musí být nitro naše čisté, prosté vší
7