Práh mezi světy I.

Krista, máme pamatovat na vzkříšení své duše, která, naplněna Kristem - to jest Láskou - stala
se hodnou přijetí největšího daru Boţího - Ducha Svatého.
Proto celou dobu od vzkříšení aţ do svatodušních svátků máme se snaţit vzkříšeného Krista v
sobě udrţet a ţít tak, aby láska Kristova z nás neustále vyzařovala. S radostí, pokorou a
láskou máme slouţit svým bliţním, pomáhat všem, kdoţ pomoci naší potřebují.
Pán Jeţíš slíbil apoštolům a také i nám příchod Utěšitele, to jest - Ducha Svatého, a slib svůj
také splnil. Kdyţ byli apoštolové pohromadě, soustředění, sestoupil na ně Duch Svatý, a oni,
naplněni jím, nabyli schopností mluvit různými jazyky, aby mohli svaté Evangelium a pravdy
z učení Pána Jeţíše Krista hlásat účinně po celém světě.
Tento zázrak sestoupení Ducha Svatého nebyl vykonán jediné v době apoštolů, nebyl dán jen
jim, nebyl jen pro ně určen. Milost Boţí dopřává tento dar kaţdému člověku, který se snaţí ţít
podle Nového Zákona lásky, kaţdému, kdo se snaţí kráčet ve šlépějích samotného Krista.
Z církevních dějin poznáváme, ţe Duchem Svatým bylo prozářeno a osvíceno mnoho kněţí a
kazatelů, kteří mohli hlásat Slovo Boţí bez přípravy. Stačilo jim jen vzývat Ducha Svatébo -
ale museli v ě ř i t v jeho existenci i v milost Boţí, která je jednotlivcům dána pomocí Ducha
Svatého.
Ba, mnohdy i mezi prostými lidmi najdou se takoví, kteří se třebas jen v ojedinělých chvílích
dočkají osvícení Duchem Svatým, takţe mohou třebas i mluvit i rozumět cizím jazykům, kterým
předtím nikdy nerozuměli.
Znám z vlastní zkušenosti více takových případů.
Proto svatodušní svátky, kterými se oslavuje příchod Ducha Svatého, mají být také chápány
jako veliké mysterium, k němuţ musí dojít člověk, následující Krista.
Kolik krásných, povznášejících, strhujících a přesvědčivých kázání mohli bychom
vyslechnouti od našich kněţí a kazatelů, kdyby kladli větší důraz na sílu a moc Ducha
Svatého, neţ na vlastní svůj rozum! Oni, kteří - jak sami tvrdí - jsou následovníky nebo
zástupci apoštolů a mají úkol hlásati Slovo Boţí, vykonávali by svůj úkol mnohem
opravdověji, duchovněji, kdyby více věřili a více se spoléhali na Ducha Svatého.
Všichni kazatelé měli by si před kaţdým kázáním opakovat slova Pánova:
»Nestarejte se, co budete mluvit - aţ budete potřebovati, bude vám dáno.«
A věřte - a Pán vám skutečně dá!
Takto vyslovená kázání měla by teprve pravý úspěch mezi věřícími, a dokázala by daleko
více, neţ zmohou kázání rozumem připravovaná. Pak by se jistě chrámy neprázdnily, ba
právě naopak přibývalo by stále víc a více posluchačů, a to jak k radosti církví, tak i k uţitku
věřících samých.
Čeho je schopen takový, Duchem Svatým osvícený kněz, měl jsem příleţitost poznat právě
nedávno v jednom menším městě na jihozápad od Prahy.
Dřívější kněz, který tam působil, postrádal daru Ducha Svatého, a proto kostel byl prázdný a
spousta lidí vystoupila z církve. Na jeho místo přišel však nový pastýř, mystik, opravdu duchovní
člověk, a kdyţ ten začal kázati, posluchačům se zdálo, ţe jsou na docela jiném světě.
Hrstka lidí, která byla přítomna prvému jeho kázání, postarala se o to, aby následující neděle
přišli si ho poslechnouti i jejich známí. Tak se pověst výborného kazatele stále šířila, ţe v
krátké době kostel nestačil ani návalu posluchačů, kteří i z dalekého okolí se sem hrnuli.
Úspěch jeho objevil se i v tom, ţe mnoho lidí vrátilo se zase do církve zpět.
Tohoto faktu měly by si povšimnout všechny církve, a příklad tohoto kněze měl by být
příkladem i ostatním. Zvláště krásné na tomto příkladě jest to, ţe kněz tento nedokazuje
přítomnost Ducha Svatého jen svými slovy, nýbrţ celým svým ţivotem, na němţ svým
ovečkám ukazuje, jak síla Ducha Svatého působí na celý náš ţivot.
Proto oslavujme svatodušní svátky jinak, neţ jsme je dosud slavívali! Alespoň vy, kteří se
probouzíte k novému ţivotu, usilujte o to, aby osvícení Duchem Svatým dotklo se i vás.
Střezte své skutky, svá slova i své myšlenky po celou dobu od svatodušních svátků aţ zase do
63