Práh mezi světy I.

financí, dr. Rašín. Měl své zásady, a vše co hlásal, plnil v prvé řadě sám. Věděl dobře, co
chce, dovedl také své myšlenky uplatnit a s neotřesitelnou, neoblomnou energií hájit. Třebaţe
celý svět pohlíţel na něho jako na genia, víte, jak skončil u nás.
To nebyla jen rána z revolveru jednoho člověka, na jehoţ bedra se celá vina Rašínovy smrti
svezla. To byl výsledek ohromné štvanice proti němu, kterou pozdvihli právě lidé ovládaní
zlem, kterým Rašín nejvíce překáţel, ţe si nemohli plnit své kapsy. A onen poslední, vrah,
který vypálil svoji zkázonosnou ránu, byl pouhou obětí těchto štvanic, pouhým nástrojem zla,
které v tomto prostředí nenávisti nalezlo vhodnou příleţitost k svému uplatnění.
Kdyby byl dr. Rašín zůstal, jsem přesvědčen, ţe by to bylo vypadalo jinak nejen se státními
financemi, nýbrţ i všeobecně v hospodářských otázkách.
Vzpomínám tu na prorocká slova jednoho známého Američana, který po jmenování doktora
Rašína ministrem financí přišel mu blahopřáti a řekl:
»Gratuluji vám, ţe jste se stal ministrem financí státu tak bohatého, ve kterém můţete dospět
tak daleko, ţe vaši příslušníci nebudou muset platit skorem ţádné daně. Ba naopak můţe přijít
doba, kdy stát bude ještě platit svým příslušníkům dividendy.«
Dr. Rašín se tehdy usmál a odpověděl:
»Máte skorem pravdu, příteli, ale nesměl by ten národ ani jeho zástupci chtít tyto dividendy
vybírat si hned. Na to si musí počkat, aţ si všecko uspořádáme tak, aby to bylo moţné.«
Bohuţel, tento velký státník odešel předčasně, a poměry, jak se utvářily po jeho odchodu,
neslibují nikterak naplnění onoho proroctví. Sobectví některých vlivných jedinců a nepravých
vůdců zmařilo ideál Rašínův, takţe světová krise měla i u nás smutnou ţeň, která se tak
krvavě zařezávala do těla celého národa.
Skutečná obroda veřejného ţivota ţivotem duchovním nesměla by se omezit pouze jen na
politiku a státní zřízení. Musela by nutně proniknout i do menších celků, jako jsou okresy,
obce, atd. I zde musely by být veřejné funkce svěřovány lidem opravdu schopným, ne
protekčním, ale především poctivým.
Dnes se člověk přímo otřásá hnusem při čtení různých těch nepoctivých afér a podvodů, které
ukazují, jak nízké duše, vlivu zla úplně propadlé, zaujímají stále různá místa veřejná. Jaká
otrlost, zpronevěřit cizí peníze! Jaký cynismus, sáhnout i na peníze svých chudých kamarádů,
obohatit se třebas i ze sirotčích peněz!
Člověku je aţ úzko nad tím, jakou morálkou je dnes zaplaven svět, který tyto zprávy přijímá
jiţ tak nějak sklesle, jako by byly nezbytnou součástkou dnešního ţivota. Tato morálka
falešné demokracie zaplavila jiţ veřejný ţivot tak, ţe lidé opravdu ušlechtilí a schopní, kteří
nebyli dosud špičatými lokty a drzými čely z veřejného ţivota vypuzeni, straní se jej raději
sami. Hrozí se toho, aby nepřicházeli do bliţšího styku se špínou, která se denně na veřejnost
provaluje.
Avšak nemyslete si, ţe tím, kdyţ se veřejně vypírá toto špinavé prádlo, pomůţete nějak
morálce! Nemyslete si, ţe lidstvo bude o to lepší, bude-li o všech těch nepravostech do detailu
informováno. Zejména ţurnalistika měla by si uvědomit, ţe těmito špatnými příklady a tímto
záporným jednáním vyvolává v nízkých duších jen mocnější vlivy zla. I kdyţ se tu objevují
současně i těţké důsledky onoho zla, přec někteří vidí tu příklad, který jsou ochotni
následovat, aby si mohli dovolit také všechno to, co si dovolil a z nepoctivě získaných peněz
popřál ten, který byl třebas jiţ i odsouzen.
Obroda veřejného ţivota pomocí ţurnalistiky byla by moţná jen tehdy, kdyby z novin
zmizely všechny zprávy negativní, záporné, zprávy o podvodech, vraţdách, krádeţích, a na
místě nich byly noviny vyplněny samými zprávami kladnými. Bylo by jistě uţitečnější
předkládat lidu příklady lidí ušlechtilých, nezištných, zásluţných pracovníků, plodných
umělců a připomínat jejich zásluhy na poli umění, veřejného nebo hospodářského ţivota.
Kdyby duše lidské byly denně naplňovány těmito klady duchovního ţivota, přijímaly by z
duchovních sfér také jen kladné, ušlechtilé popudy. Dle zákona - stejné přitahuje stejné -
118