Práh mezi světy I.

Za druhé měli by spiritisté o posmrtném ţivotě vědět také to, ţe ne vţdycky můţe se k nim
volaná bytost dostavit. Vţdyť nikomu není známo, co právě volaná bytost proţívá, a zdali dlí
dosud v astrální pláni, nejblíţe naší zemi, odkud se můţe nejsnáze projevit.
Dále pak spiritisté měli by bráti v úvahu i to, ţe přivoláváním některé bytosti mohou jí velmi
ublíţit, neboť v dobách, kdy je jí určeno proţívat svou cestu očistnou, nemá být vyrušována.
V té době má sama se sebou co dělat a my nemáme ani právo do potřebného jí klidu
zasahovat.
Má-li taková bytost své rodině nebo svým známým co říci, pak přijde sama, bez volání,
projeví se, poradí nebo dá pokyny k tomu, co by se mělo dle její vůle stát.
Projevuje-li se nějaká bytost, která nebyla přivolávána, pak můţeme jiţ s větší
pravděpodobností připustit, ţe je skutečně tou bytostí, za níţ se vydává. Ale i v takových
případech, kde se hlásí nevolaná bytost, vydávající se za některého významného ducha,
musíme být opatrní a její sdělení překontrolovat.
Stalo se jednou v menším městě nedaleko Prahy, ţe se v tamním krouţku projevoval
prostřednictvím media duch, který se vydával za Spasitele Jeţíše Krista. Byl jsem tázán, zda
tomu věřím a zda je to moţné. Vyloučil jsem však tuto moţnost úplně, protoţe duch tak
vznešený nesníţil by se natolik, aby se projevoval prostřednictvím media tak nedokonalého,
neţijícího ani čistým svatým ţivotem, a aby se projevil ve společnosti, která neprokazovala
praţádných vyšších schopností duchovních.
Při následující seanci, kdyţ se projevil znovu tento duch, za Jeţíše Krista se vydávající,
vystoupil jeden z přítomných, rozumných bratří a vyslovil své pochybnosti. Vytkl zároveň
projevujícímu se duchu jeho smělost, vydávat se za Syna Boţího. Tu bytost ona odpověděla:
»Opováţíš-li se ještě jednou o tom pochybovat, tak ti dám pár facek a vyhodím tě ven!«
Tento výrok sám o sobě postačil, aby přesvědčil bratry, na jaké úrovni je bytost za Syna
Boţího se vydávající a uvěřili, ţe byli klamáni.
V jednom moravském městě, kde se scházeli bratři k sedánkám, projevovala se bytost, která
přesvědčovala přítomnou vdovu, ţe si má vzít ţenatého, rovněţ seanci přítomného muţe a
odevzdat mu všechny své i synovy peníze. Protoţe to řekl duch, uvěřili tomu všichni, zejména
ti, jichţ se rada tato týkala. Muţ dal se hned rozvést a oţenil se s vdovou, která mu odevzdala
své peníze i peníze svého syna, který, takto oţebračen a nespokojen s činem matčiným,
skončil pak sebevraţdou.
V jiném moravském městě se projevoval duch, který takovéto kuplířství prováděl ve velkém a
dokázal, ţe šest rodin, dříve v míru a klidu ţijících, úplně rozvrátil. Manţelé se rozváděli,
opouštěli své děti a uzavírali nové sňatky, vše dle nařízení duchovní bytosti. Jaké pak byly
následky této nepromyšlené, neuváţené poslušnosti, není třeba ani dodávat.
Tato fakta uvádím zde úmyslně, aby bratři spiritisté uváţili, jak nebezpečno jest nekriticky a
bezpodmínečně poslouchat duchovní bytosti, mezi nimiţ jsou i takové, které nemají jiný cíl
před sebou, neţ působit zlo.
V takovýchto - ovšem ţe jen v takovýchto případech, má církev naprosto pravdu, ţe se
projevují duchové zlí. Takovéto a mnoho jim podobných věcí zdiskreditují váţnost spiritismu
a mnohdy i rozumné lidi odvádějí od správné cesty, takţe se pak odvaţují nebezpečných,
neuváţených a škodlivých podniků.
Do jakého nebezpečí podobné seance mohou uvést, viděl jsem v jedné obci v severních
Čechách. Tam se u starosty obce pořádaly sedánky, a kdyţ starostův syn byl odveden k
vojsku, ţádali v seanci se projevivšího ducha o radu, co mají dělat, aby syna dostali zase z
vojny. Duch jim poradil, rodina se dle toho zařídila, a syn se skutečně z vojny dostal.
Dle toho však, jakou odměnu si ona bytost za svoji radu vyţádala, byla to zřejmě bytost zlá.
Kdyţ se totiţ syn vrátil domů a účastnil se seance, tu z čista jasna přišel do transu. Ovládla ho
patrně táţ bytost, která mu poradila, jak se dostat z vojny, a to tak důkladně, ţe mladík, který
105