Práh mezi světy I.

To vše třeba si uvědomit, abychom byli připraveni jiţ i na mysterium Velikého pátku. Zelený
čtvrtek je poslední den, v němţ si máme přiznat, ţe i my jsme ochotni na Velký pátek
ukřiţovat v sobě starého, hříšného člověka, ţe jsme ochotni upřímně se odříci všeho, co nás
svádí k nečistému ţivotu, sobectví, zášti, nenávisti, pýše i smyslnosti. K tomu třeba také
uváţit, zda jsme opravdu dosti silni na to, abychom všem podobným pokušením odolali,
abychom snesli ukřiţování svého niţšího já, a jsme-li dostatečně připraveni i my na vzkříšení
nového člověka v nás.
Proto jest třeba připomenout si jasně všechna utrpení a pokoření, která musel snésti Pán, aby
svou nejvyšší obětí potvrdil hlásané nám pravdy a nad slunce jasněji ukázal nám velikost své
Boţské Lásky k nám.
Jen vnitřní proţívání velikých událostí v Jerusalémě a na Golgotě můţe naplnit naši duši
opravdovou pokorou a ukázat nám také pravou velikost Boţství Jeţíše Krista, neboť to, co On
dobrovolně za nás vytrpěl, jistě nikdo z dnešních lidí nedovedl by podstoupit.
A kdyţ přikročíme k samému ukřiţování, tu jest nám znovu zahloubat se nad příhodami i
slovy Spasitelovými, která v posledních okamţicích Svého pozemského ţivota vyslovil, aby
se nám vyjasnilo mnohé, co dosud tak málokdo pochopil a dovedl si vysvětlit.
Kdyţ Pán Jeţíš na kříţi přibit nejvíce trpěl, volal k Bohu: »Otče, odpusť jim, neboť nevědí co
činí!«
Za všechny rány, příkoří, výsměch a utrpení neklne těm, kdoţ mu ublíţili, neodplácí jim
zlobou. Vyprošuje jim právě naopak u Otce odpuštění - a tím ukazuje nám obrovský příklad,
jak se máme i my chovat k těm, kteří nám ublíţili, chceme-li být v harmonii s nejvyšší
Láskou Boţí.
Ohromnou lásku Svou Jeţíš projevil i lotrovi, který visel po jeho pravici. Druhý lotr spolu
ukřiţovaný, vysmíval se Spasiteli, ale prvý obrací se proti němu a vytýká mu jeho hříšnost a
nespravedlivé posuzování Spasitele. Připomíná mu, ţe oni dva zaslouţí si plně trest, k němuţ
byli odsouzeni a který trpí, neboť napáchali se tolik zla, ţe museli být odsouzeni k smrti.
»Ale Jeţíš, ten nevinně byl odsouzen a nevinně trpí« - pravil lotr a obrátil se k Pánu Jeţíši s
prosbou: »Pane, rozpomeň se na mne, aţ budeš ve Svém království!«
»Ještě dnes budeš se mnou v ráji!« - odpovídá Pán Jeţíš.
Tato odpověď Spasitelova má ohromný význam pro celé lidstvo, neboť těmito slovy
Spasitelovými otvírají se po prvé od vyhnání Adama a Evy z ráje znovu zase brány rajské pro
duše lidské. Projdete-li celý Starý Zákon i celý Nový Zákon, nenaleznete v něm od vyhnání
Adama a Evy ani jediné zmínky o ráji. Teprve na tomto místě připomíná jej Kristus sám.
Neméně významné jest i to, ţe prvá duše, která smí překročit práh ráje, je právě duše
zločincova, duše lotra, visícího na kříţi vedle Krista. Tím Pán Jeţíš naznačil, ţe ţádný z
hříšníků - a těmi jsme všichni - nemusí nad sebou zoufati, protoţe kaţdý z nás má právo
vstoupit do ráje, to jest do nebeského království, zachová-li se tak, jak se zachoval v poslední
chvíli lotr visící po pravici Jeţíšově. On, který po celý ţivot těţce hřešil, uznal svoji hříšnost,
přiznal zaslouţenost trestu, který jej stihl a litoval svých skutků. A v této lítosti obrátil se s
plnou vírou ke Spasiteli, s plnou vírou v Jeho Lásku a moc Boţí, a prosil Ho, aby se na něho
rozpomenul, aţ bude ve Svém království.
Lotr tento uznal Boţství Pána Jeţíše a proto po upřímném doznání a litování spáchaných
hříchů byly mu odpuštěny a vstup do ráje otevřen.
Jak mnohý člověk se domnívá, ţe napáchal jiţ tolik zla, ţe není jiţ hoden nápravy, není
schopen obrátit se k ušlechtilejšímu ţivotu! A přece - kdyby si kaţdý takový zoufalec,
pochybující jiţ o moţnosti své spásy - uvědomil velikost Lásky Boţí a obrátil se s důvěrou k
Otci prostřednictvím Syna Jeho - Jeţíše Krista, mohl by vţdycky ještě býti zachráněn. K
tomuto obrácení a uznání svých vin není nikdy pozdě! Kaţdý den, kaţdou hodinu, kaţdý
okamţik můţeme se obrátit a můţeme začít nový ţivot, kterým bychom si získali práva na
velikou milost Otce nebeského i Jeţíše Krista.
61