Práh mezi světy I.

Národ ţidovský, který prvý ze všech národů světa přijal víru v jednoho Boha, ač ostatní
národy ještě dlouho a dlouho zůstaly věrny svému mnohoboţství, byl národem vyvoleným.
Jiţ 2000 let před příchodem Kristovým se objevil v národě ţidovském Abraham, který se
svou láskou a poslušností k Bohu stal pravzorem věřícím a vzorem všem potomkům.
O 400 let později, kdy čisté, nejvýš postavené náboţenství izraelské začalo se zásluhou
kněţstva zvrhávat ve výnosné řemeslo, jehoţ cílem byla jen moc světská a nadvláda nad
lidem, Bůh seslal Ţidům nového vůdce - Mojţíše. Přišel s novými, zase pokročilejšími
zákony náboţenskými, z nichţ největší význam a cenu má Desatero Boţích přikázání, platné
aţ dodnes.
Mojţíš, který bojoval proti modlám a proti mnohoboţství, v pohanství tak zakořeněném, vedl
svůj lid k poznání, ţe jest jenom jeden Bůh, který ovládá celý vesmír a vládne i všemi jevy
přírodními. Mojţíšovi dostalo se také moci konati zázraky, kterými měl přesvědčit nejenom
pohany, a v prvé řadě nepřátelského faraona, nýbrţ také své souvěrce o veliké moci Boţí, a
tak je přivést k víře v tohoto jediného, velikého, všemocného Tvůrce všeho, z něhoţ všechno
pochází a proto také všechno má k němu směřovat.
Mojţíšův úkol nebyl snadný, ale přece jen podařilo se mu získati alespoň pokrokovější část
lidstva, která přijala pak jeho náboţenství, jeţ na tehdejší dobu bylo na velmi vysokém stupni
duchovní úrovně a vyplnilo skoro celý věk Býka, a následující nový věk, věk Ryb, měl přinést
veliký obrat ve vývoji náboţenství. Obrat tento měl zasáhnout celý svět, neboť určen byl pro
všechno lidstvo.
Na samém počátku věku Ryb, v němţ měl být naplněn úkol člověka rozumového, přišel sám
Syn Boţí - Jeţíš Kristus, aby zákon Mojţíšem daný naplnil láskou.
Pán Jeţíš hlásal nejideálnější komunismus křesťanský, který se lišil od komunismu dnešního
tím, ţe začínal dáváním, nikoli braním nebo dělením. Učil snášenlivosti, ne závisti a
nenávisti. Učil lásce k nepřátelům, ne pomstychtivosti. Učil nás, ţe duchovní dary mají větší
cenu pro spokojenost duše lidské, neţ bohatství a jakýkoliv přepych. Učil nás skromnosti a
pokoře, kterou stavěl nad domýšlivost a pýchu. Učil nás čistému mravnímu ţivotu a potíral
smyslnost. Dal nám celý Nový Zákon, a k přípravě na jeho naplnění určen byl věk Ryb, který
se právě dokončuje.
Je mnoho lidí, kteří tvrdí, ţe učení Pána Jeţíše, kterému zase jen lidé dali jméno křesťanství,
nevykonalo vlastně za celých 2000 let nic velikého, neboť ještě dnes jsou války, lidé
navzájem se vraţdí, závidí si, nenávidí se, jsou sobečtí, páší sodomské i všechny jiné hříchy,
takţe v základě všechny zlé skutky z minulých dob zůstaly v lidstvu zakořeněny dodnes.
Mýlí se všichni, kdoţ takto usuzují a tvrdí, ţe příchod Pána Jeţíše byl bez významu a
křesťanství ţe nesplnilo úkol, který mu byl pro tento věk dán. Stačí dojista se podívat jen do
doby, kdy se Pán Jeţíš na této zeměkouli objevil a ve které ţil. Tehdy všeobecně platné
otroctví, činilo z člověka, tvora Bohem nejvýše postaveného, tvora tak ubohého, ţe nebyl
ceněn výš neţ zvíře, a jako zvíře prodáván a k nejtěţší práci pouţíván. Za tuto svoji práci
odměňován byl jen ranami, surovostí, mučením, hladem.
Srovnejte, jak ohromný rozdíl jenom v tomto jediném ohledu jest mezi dobou tehdejší a
dnešní.
Druhé otroctví, kterému tehdejší lidstvo propadalo, bylo otroctví smyslnosti. Doba, v níţ Pán
Jeţíš přišel, věnovala největší péči kultu těla a málo se starala o duši. Obraz tehdejšího ţivota
ukazují velmi výmluvně nástěnné obrazy, zachované ve vykopávkách Pompejí. Ukazují,
jakým způsobem se tehdy vybíjel pohlavní ţivot poţívačných, rozkošnických lidí.
A podíváme-li se na tuto stránku dnešního ţivota, pak musíme uznat, ţe přece jen, i přes
všechny dosavadní výstřelky perversního pohlavního ţivota, většina lidí dovedla jiţ svou
smyslnost potlačit a svůj pohlavní pud rozumem ukáznit.
Popírač pokroku zásluhou křesťanství nevšímá si také rozdílu v lásce k bliţnímu. Nevidí, jak
dnes na všech stranách lidé dovedou projevit soucit s trpícím a hladovícím. Nemusíme jít ani
52