You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Stará jabloň<br />
Starý kmen. Vrásčitá kůra na něm nestačí ani přikrýt všechny jizvy času, které obnaţují holou<br />
dřeň. Bezlisté větve jako rozpřaţená náruč vztahují se k nebi. V okolní zeleni smutný je<br />
pohled na strom, který se letos po prvé zapomněl zazelenat.<br />
»Co ţe jsi, jabloni stará, odolala příchodu letošního jara, které všechno kolem tebe tak<br />
radostně oţivilo Stojíš tu tak smutně. ţe je mi ţalno na tebe pohledět.«<br />
»Nevyčítej mi, bratře!« - šeptají suché větve jabloně. »Pokud jsem mohla, pokud síly mé<br />
stačily, napájela jsem se kaţdoročně tvořivou silou nového jara, abych stačila plnit svůj úkol.<br />
Víš přece, jaký byl můj ţivot! Víš jistě, jaký úkol jsem na sebe vzala! - Dávat - dávat - dávat -<br />
to bylo do posledního dechu mou touhou. A dávala jsem ráda! Těšili jste se z vůně mých<br />
květů, odpočívali ve stínu mých větví, sklízeli jste mé plody, které jsem aţ do plného uzrání<br />
vţdy s námahou na svých větvích nesla. Tak to šlo stále a stále, po celá dlouhá léta mého<br />
ţivota, stále stejně. Všechno bylo jen pro vás... Teď ještě čekám, ţe přijdou podetnout můj<br />
kmen, vykopat kořeny, aby i to mé prohnilé tělo poslouţilo jim k zahřátí... Takový je můj<br />
konec, konec mého ţivota, který jen dával, dával, dával. Nevyčítám! Byl to můj úděl, pro nějţ<br />
jsem ţila! Ale teď také nevyčítej ty mně, ţe dále jiţ dávat nemohu! Došla mi síla. Nejsem<br />
schopna jiţ dávat, proto jsem také letošnímu jaru nic nevzala. Všechno to, co mi jaro chtělo<br />
dát, postoupila jsem druhým. A to také vyřiď jako můj vzkaz svým bratrům! Aby<br />
nezapomněli nikdy na to, ţe jejich povinností je dávat, dávat, dávat! A nejsou-li schopni<br />
dávat, aby alespoň sami nebrali na úkor druhých! Všechno co dostáváme, dostali jsme jen pro<br />
to, abychom mohli dávat - dávat - dávat.<br />
Choďte přírodou naplněni láskou! Alespoň na chvíli, ve volné přírodě, osvoboďte svoji duši<br />
ode všech trampot a starostí světských, a zaposlouchejte se do mohutného dění ţivota v<br />
přírodě. Poznáte, ţe mluví k vám kaţdý kámen, kaţdá rostlinka, kaţdý strom, voda, zvířata -<br />
neboť ve všem je Duch Boţí, všechno vytvořila Boţí Láska. Ta mluví jasnou řečí ke<br />
kaţdému, kdo láskou naplněn, ţije v harmonii s Láskou Boţí. Tomu je pak dáno, aby mohl<br />
mluvit se všemi výtvory Boţími, ten také vnímá tajemný hlas přírody a rozumí její velebné<br />
řeči.<br />
Budete-li takto chodit přírodou, poznáte v ní ohromnou knihu nehynoucí moudrosti, která je<br />
nám proto tak nekonečně blízká, ţe je naplněna jednotícím Duchem tvůrčím, který prostupuje<br />
i nás.<br />
137
Change language